Manhattan – New York
Fotografie Evy Vopátkové, květen 2016
Obrazový doprovod čísla o liturgii a liturgice mohl být složen z fotografií různých liturgických událostí. Rozhodli jsme se nakonec pro zcela odlišné řešení. V duchu čísla, které představuje liturgii a přemýšlení o ní jako mnohovrstevnatý celek bytostně zakořeněný v tradici, ale zároveň cele prožívaný v přítomnosti, předkládáme jakousi obrazovou metaforu téhož – obrazy moderního města pulzujícího současným životem, a přitom stojícího na pevných základech. Obrazový doprovod však může být chápán také jako vizuální zhmotnění znepokojující a ke kořenu věci jdoucí Guardiniho otázky, zda je současný člověk církevní liturgie vůbec ještě schopen. Jakou má mít podobu? Jaké místo zaujímá rituál a bohoslužba v současném světě, v současné metropoli, jako je právě dynamický New York? Architekt a urbanista Rem Koolhaas podstatu a význam tohoto města ve své slavné knize Třeštící New York, Retroaktivní manifest pro Manhattan (1978) charakterizoval takto:
Manhattan je Rosettská deska 20. století.
Nejenže se na velké části jeho povrchu rozkládají architektonické mutace (Central Park, mrakodrapy), utopické fragmenty (Rockefellerovo centrum, budova OSN) a iracionální fenomény (Radio City Music Hall), každý blok nadto pokrývá několik vrstev přízračné architektury ve formě minulých záborů prostoru, ztroskotaných projektů a populárních fantazií, které poskytují alternativní představy k New Yorku, který existuje.
Nová kultura (Strojový věk?) si zvlášť v letech 1890–1940 zvolila Manhattan za laboratoř: mytický ostrov, kde by se dalo provádět vymýšlení a testování metropolitního životního stylu a jeho průvodní architektury jako kolektivní experiment, v němž se celé město stane továrnou na lidmi vytvořenou zkušenost, v níž reálné a přírodní přestane existovat.
[…]
Manhattanismus je jediná urbanistická ideologie, která se už svou koncepcí napájela z lesku a bídy metropolitní situace – hyperhustoty –, aniž by kdy ztratila víru, že tato situace tvoří základ žádoucí moderní kultury.
Eva Vopátková (* 1980) vystudovala Fakultu architektury ČVUT a Katedru fotografie FAMU. Od roku 2012 pracuje v AP atelieru Josefa Pleskota. Příležitostně se věnuje focení architektury.