1/2024 Seznam knih

Miloš Hrdý
Knihy jako milníky na cestě k Bohu

Kontemplativní život je cesta hledání Pravdy, Boha. „O kontemplativním životě mluvíme u těch, jejichž záměrem je hlavně nazření pravdy.“1 Abychom nebloudili ve tmě a nesešli z cesty, „sám Bůh umístil podél cesty milníky […], které lidem daroval v knihách Písma svatého […]. Touha po Bohu zahrnuje i lásku k literatuře, lásku ke slovu a jeho zkoumání ze všech možných úhlů.“2 Nestačí ovšem jen pochopit nějaký text, který sám o sobě může být pouze oním milníkem, ukazatelem, ale skrze zkušenost mu niterně porozumět. Takové porozumění nutně proměňuje. Moudré knihy tedy můžeme chápat jako mapy duchovního života, inspiraci pro naši cestu, varování před zacházkami a dialog s moudrými, kteří putovali před námi. Odmítat mapu při tak dlouhé a složité cestě by bylo pošetilé, zaměnit cestu s pouhým studiem map by bylo hloupé.

Je tedy logické nabídnout adeptu kontemplativního života seznam, který by mu pomohl při výběru vhodné četby. Tady ovšem začínají problémy. Literatury k tématu kontemplace vychází jen v češtině ohromné množství. Navíc pro různé fáze duchovního života jsou vhodné jiné knihy. Následující seznam je tedy pouze pomůckou, nikoli reprezentativním přehledem. Pokud čtenář v seznamu nenalezne svého oblíbeného autora, je to dáno buď omezeným prostorem (osobně vím o autorech, které jsem s velkou lítostí neuvedl), nebo nevyhnutelnou subjektivitou výběru.

Na začátku je užitečné uvést knihy, které jsou úvodem ke kontemplativnímu životu a pomohou nám pochopit smysl kontemplace včetně základních pojmů. Takovou knihou je zcela jistě Štěstí a kontemplace od Josefa Piepera,3 významného německého katolického filozofa 20. století. Kniha se vyznačuje jasným, logickým stylem a srozumitelností a klade pravou otázku: Jestliže každý člověk touží po plném a šťastném životě, co to znamená být šťastný? Co nás činí šťastnými? A existuje nejvyšší štěstí a konečné utišení naší touhy? Kniha je srozumitelnou interpretací odpovědí Tomáše Akvinského, že onu nejhlubší žízeň může utišit jedině „dobro v úplnosti“, Bůh sám. Definitivní štěstí spočívá v blaženém patření na toho, koho milujeme, v kontemplaci. Ta ovšem není vyhrazena pouze mystikům či světcům, ale každému, kdo se dokáže zastavit, ztišit, položit si pravé otázky a žasnout.

Co je ale pravá podstata mystiky? Je-li to duchovní zkušenost, co je v pravé zkušenosti tím podstatným prvkem? Co je jen plodem vědomé nebo nevědomé symboliky, chybného výkladu citů, tužeb přicházejících z nevědomých přání? Odstraníme-li rysy, které pocházejí jen z temperamentu nebo nevědomky přijaté symboliky, co zbude jako nutný a stálý rys každé pravé mystické zkušenosti? Je správné o této otázce přemýšlet. Zde nám mohou pomoci knihy od Evelyn Underhill. Pokud by se čtenáři nechtělo do rozsáhlé knihy Mystika – Podstata a cesta duchovního vědomí, může začít s titulem Podstata mystiky a jiné eseje.4 A nenechme se mýlit, i když kniha vyšla před více než 100 lety, je aktuálnější než mnohé mladší tituly.

Dostáváme se k současným metodám kontemplativní modlitby. Začneme knihou Kontemplativní exercicie od Franze Jalicse.5 V deseti oddílech uvádí krok za krokem metodu, která má sloužit pro přechod od tradiční meditace nad textem (rozjímání) ke kontemplativní modlitbě. Tato praktická cvičebnice je především velmi srozumitelný návod na exercicie, ale lze ji číst i jako úvod do kontemplace. Čtenář jistě ocení i krátké rozhovory s účastníky exercicií na konci každé kapitoly, které mu pomohou pochopit různé obtíže a překážky a poradí, jak s nimi zacházet.

Další populární metodou je tzv. Centering Prayer (v češtině někdy překládáno jako modlitba usebrání) trapistického mnicha Thomase Keatinga. V češtině jsou dostupné jeho knihy Pozvání k lásce a Otevřená mysl, otevřené srdce.6 Spoluautorem této modlitby je i Basil Pennington, kterému nedávno vyšla kniha V srdci ticha.7 Tato metoda kontemplativní modlitby je založena na známém díle středověké mystiky Oblak nevědění, jehož autorem je pravděpodobně anglický venkovský farář z konce 14. století.8

Další informace, nejen o této metodě, lze získat v knihách Keatingovy žákyně Cynthie Bourgeault. Z několika knih, které vyšly v češtině, uvádím Modlitbu usebrání, která obsahuje i popis vzniku této metody, a Srdce kontemplativní modlitby,9 kde se mimo jiné zabývá neduálním vědomím, klíčovým termínem pro buddhismus a hinduismus, a jeho vztahem ke křesťanské tradici. Jak se jí podařilo toto problematické téma zvládnout, nechť posoudí čtenář.

Poslední metoda, založená na mantře maranatha, jejíž opakování by mělo přivádět ke stálosti a k pokoji, je představena v knihách promluv benediktinského mnicha Johna Maina Okamžik Krista – cestou meditace a Ticho a hluboký klid.10 Na Johna Maina navazuje Laurence Freeman v knihách Křesťanská meditace a Ježíš – vnitřní učitel.11

Pokud hovoříme o knihách, které uvádějí do kontemplativní spirituality a v dobrém slova smyslu ji popularizují, nelze vynechat asi nejpřekládanějšího autora, Richarda Rohra12 (v češtině a slovenštině vyšlo více než 20 knih). Zabývá se velkou škálou otázek: kontemplací (a jejím spojením s akcí), enneagramem, tvorbou komunit, mírem a spravedlností, mužskou spiritualitou, ekologickou spiritualitou atd. Jakkoli nechci skrývat svou rezervovanost vůči jeho knihám, je třeba říct, že jsou pro řadu čtenářů inspirativní.

Knižní rozhovor To opravdové zůstává13 s učitelem kontemplativní modlitby Janem Šedivým je osvěžující a inspirativní setkání s autentickým duchovním člověkem. Jan Šedivý vypráví o životní cestě, která jej od nesnadného dětství v komunistickém Československu vedla přes ilegální opuštění republiky, vstup do jezuitského řádu a teologická studia až k uzavření šťastného manželství a dráze duchovního učitele v Německu. Popis osobní zkušenosti s kontemplativní modlitbou i duchovním doprovázením je inspirativní a může prakticky pomoci při překonávání možných úskalí na duchovní cestě. Jan Šedivý je žákem Willigise Jägra14 (v češtině zatím nedostupný), který dlouhá léta studoval zen pod vedením zenového mistra Jamady.15 To nás přivádí ke vlivu buddhismu (především zenového) na obrození zájmu o kontemplativní spiritualitu.

Vzhledem k omezenému prostoru a rozsáhlosti výše uvedené problematiky se zde nemůžeme tímto mimořádně zajímavým tématem příliš zabývat,16 a tak zmíním pouze Huga Makibi Enomiya-Lassalleho a jeho knihu Zenová meditace.17 Otec Enomiya-Lassalle je v pravém slova smyslu pionýrem interakce zenu a křesťanství. Byl nejen křesťanským knězem praktikujícím intenzivně zen (pod vedením řady japonských zenových mistrů), ale i prvním knězem autorizovaným učit zen a prvním autorem, který napsal knihu o zenu v křesťanství, založenou na vlastní zkušenosti.18 I když některé názory Enomiyi-Lassalla byly předmětem kritiky, nikdo nezpochybnil jeho lidské hodnoty a oddanost křesťanství. Jamada jednou řekl: „V zenu je otec Lassalle můj student, ale pokud jde o charakter, je můj učitel.“19 Kniha rozhodně stojí za přečtení.

Zkoumáním kontemplativních koncepcí a cest, včetně taoismu a zenového buddhismu, se zabývá v knize Mystici a zenoví mistři20 trapistický mnich a známý autor Thomas Merton. Mimo poučeného dialogu s východní spiritualitou, kde hledá možnou perspektivu vzájemného ovlivňování zenu a křesťanské mystiky, Merton fundovaně představuje i křesťanskou mystiku: rané mnišství, pravoslavnou monastickou spiritualitu, ale také u nás téměř neznámé osobnosti Augustina Bakera a Gertrudu Moreovou. V jedné z kapitol se překvapivě, ale o to zajímavěji zabývá i křížovými výpravami. Přestože kniha poprvé vyšla v roce 1961, zůstává aktuální a podnětná.

Je na čase, abychom přešli k pokladnici křesťanské kontemplativní (mystické) literatury. Jako přechod nám může posloužit kniha Zbožštění v Kristu v textech Tomáše Akvinského.21 Autor, Luc-Thomas Somme, vychází z Tomášových komentářů k Pavlovým listům a k evangeliu podle Jana, aby vysvětlil pojem zbožštění, který představuje podivuhodný příslib předávaný křesťanstvím. Jsme adoptivní synové Boží a s pomocí milosti to máme ve svých životech realizovat. Tomáš Akvinský se zde ukazuje nejen jako vrcholný teolog, jehož schopnost systematizace a ra­cio­nálního promýšlení je všeobecně známá, ale také, a to je stále někdy opomíjeno, jako učitel kontemplativního života, který si nenárokuje konečné vysvětlení, či dokonce pojmovou redukci Božího tajemství.

Četná vydání knih Terezie od Ježíše22 a Jana od Kříže23 zná asi každý, kdo se jen vzdáleně zabývá křesťanskou mystikou. Že tito autoři patří k tomu nejlepšímu v křesťanské tradici a jejich knihy jsou k užitku každému adeptu kontemplativní spirituality, je beze vší pochyby. Ovšem není to četba úplně snadná. Proto může být vhodné začít sekundární literaturou. Pomoci nám může velmi dobrá úvodní studie karmelitána Pavla Poly v posledním vydání Knihy života24 nebo knihy karmelitánů Pavla Vojtěcha Kohuta25 Slabikář vnitřní modlitby, Prvouka vnitřní modlitbyČítanka vnitřní modlitby a Davida Peroutky Pramen. Vnitřní život podle svaté Terezie z Avily.26 Jeden z klíčových pojmů Jana od Kříže je temná noc, kterou někteří považují za mystický jev určený pouze pro elitu, a jiní naopak tímto termínem označují jakékoli životní trable. Pomoc v orientaci nám může dát velmi podnětná kniha Geralda G. Maye Nocí duše ke svobodě.27 Autor spojuje poznatky psychiatrie a spirituální teologie a samozřejmě čerpá z učení Terezie z Ávily a Jana od Kříže.

Jedno z vrcholných děl křesťanské mystiky je kniha Řehoře z Nyssy Mojžíšův život.28 Autor nejprve vypráví a následně detailně komentuje biblickou zprávu o Mojžíšovi v duchu starověké alegorické exegeze. V jeho podání se tento biblický příběh stává nadčasovým vyprávěním o cestě lidské duše k poznání Boha, ke kontemplaci. Klíčem k poznávání nekonečného Boha je především ochota neulpívat na ničem, čeho již bylo dosaženo, a stále překračovat vlastní hranice. I zde je více než prospěšné využít nějaké uvedení do této fascinující knihy. K celkovému seznámení s osobou a učením Řehoře poslouží velmi zajímavá kniha Lenky Karfíkové Řehoř z Nyssy: Boží a lidská nekonečnost.29 A jako průvodce k četbě Mojžíšova života pak lze doporučit webinář otce Jiřího Jána, který žije a působí jako pravoslavný duchovní v Řecku a zároveň přednáší dogmatickou teologii a patristiku na pravoslavném teologickém semináři sv. Fótia Velikého v Kalifornii.30

Méně známý, ale o to zajímavější je anonymní text Theologia Deutsch (nebo Theologia Germanica), který nalezneme v knize Martina Wernische Mystika a reformace: Text a dějinný kontext traktátu Theologia Deutsch.31 Svým rozsahem je tento text nevelký, koncentruje se v něm však tradice německé mystiky a teologie pozdního středověku. Přestože se má obecně za to, že reformace nebyla příznivě nakloněna mystice, Luther o něm napsal, že kromě Bible a Augustina nic lepšího nečetl. Kniha obsahuje studii autora, která mapuje působení tohoto díla až do současnosti.

V našem výčtu nemůžeme opominout Pseudo-Dionýsia Areopagitu.32 O jeho osobě není nic známo, ale už v 6. století ho někteří ztotožňovali s Dionýsiem z Areopágu, který se na základě kázání Pavla z Tarsu stal křesťanem (Sk 17,34). Díky tomuto šťastnému omylu získalo Dionýsiovo dílo autoritu biblické postavy a silně ovlivnilo celou středověkou teologii, filozofii a mystiku včetně autorů, jako je Tomáš Akvinský, Mistr Eckhart, Mikuláš Kusánský či Jan od Kříže. Jako uvedení do tohoto obtížného autora mne nenapadá žádná kniha v češtině, takže mám příležitost uvést Bernarda McGinna, amerického katolického teologa považovaného za prominentního autora o mystice, a jeho monumentální sérii knih The Presence of God.33 V sedmi dílech (devíti obsáhlých knihách) najde čtenář lucidní, extenzivní a vysoce poučenou analýzu křesťanské mystiky. Nákladná investice (finančně i časově), ale jedna z nejlepších.

„Bylo by nespravedlivé, kdybychom pomlčeli o velikém díle Evagria, slavného Kristova diákona, muže apoštolského života.“34 Roztřídění zlých myšlenek Evagria Pontského na osm základních, ohniskových, logismoi, a ostatní negativní jevy, které z nich vyrůstají včetně metod, jak s nimi prakticky bojovat, je dodnes inspirativní. V češtině nalezneme některé texty pouze ve Filokalii,35 můžeme ale naštěstí sáhnout i po dvou svazcích knihy Václava Ventury Spiritualita křesťanského mnišství.36 Kniha Václava Ventury nabízí nejen základní biografické údaje, informace o hlavních textech, popis klíčových myšlenek týkajících se mnišství, spirituality a asketiky, ale je duchovní četbou o důsledně žitém křesťanství, jehož hlavní prvky jsou i základem kontemplativní cesty. Kniha přímo vybízí k výpiskům úryvků týkajících se především modlitby a úvah o ní. Radikalita mnišského putování k Bohu spojená s realismem v askezi i v modlitbě nemůže nebýt inspirativní pro každého hledajícího.

Nevyhnutelně se blížíme k autorovi, kterého jsem úmyslně ponechal na konec. Mistr Eckhart, inspirující, provokující, nepochopený, opěvovaný, zatracovaný. Jedna z nejvíce fascinujících postav křesťanské mystiky, jehož učení je stálým zdrojem bouřlivých diskusí nad pravým smyslem slov tohoto středověkého dominikánského teologa. Krása, hloubka a provokativnost jeho paradoxů je proslulá. „Chudý člověk je ten, který nic nechce a nic neví a nic nemá.“ Nic nechtít ale neznamená vnější skutky pokání a cvičení. Takoví lidé sice z vnějšku vypadají svatě, ale „uvnitř jsou to oslové, protože nechápou pravý smysl božské pravdy“. Takový člověk stále „má svou vůli, kterou chce vyhovět vůli Boží – a to není pravá chudoba“. Opravdu chudý nic nechce a po ničem netouží: „Nesmí chtít a toužit o nic víc, než chtěl a toužil, když ještě nebyl.“ Tedy když byl ve své první příčině, neboť tehdy: „Co jsem chtěl, to jsem byl, a co jsem byl, to jsem chtěl, a tak jsem tu stál bez Boha i beze všech věcí.“37

Zájemcům o učení Mistra Eckharta je k dispozici několik knih včetně kvalitních úvodů a komentářů.38 Asi nejlepším úvodem je kniha Jana Sokola Mistr Eckhart a středověká mystika,39 která kromě dvou traktátů, některých německých kázání i části latinských spisů obsahuje ukázky z významných středověkých náboženských myslitelů, na něž Eckhart navazuje (např. Tomáš Akvinský, Anselm Canterburský), i z děl jeho nejbližších pokračovatelů (Jindřich Suso, Jan Tauler). Kniha obsahuje i bulu In agro dominico Jana XXII. odsuzující některé výroky Mistra Eckharta. Bohužel zde nenajdeme Eckhartovu obranu, takže zájemce o jeho zajímavou repliku bude muset sáhnout po cizojazyčné literatuře.40

Slova Mistra Eckharta, ale i jiných mystiků, mohou mnohým znít podezřele až pohoršlivě, tak tedy zakončeme jeho slovy: „Kdo této řeči nerozumí, ať se tím netrápí. Neboť dokud není člověk této pravdě roven, nemůže té řeči rozumět; je to nezakrytá pravda, přišlá přímo z Božího srdce. Abychom žili tak, abychom ji mohli věčně zakoušet, k tomu nám pomáhej Bůh. Amen.“41

POZNÁMKY:

1 / Tomáš Akvinský: STh II-II, q. 180, a. 1, co.

2 / Dom Jean Leclercq OSB: Láska k literatuře a touha po Bohu. Praha, Krystal OP 2023, s. 6.

3 / Josef Pieper: Štěstí a kontemplace. Praha, Krystal OP 2021.

4 / Evelyn Underhill: Mystika – Podstata a cesta duchovního vědomí. Praha, Dybbuk 2004; Podstata mystiky a jiné eseje. Praha, Dybbuk 2008.

5 / Franz Jalics: Kontemplativní exercicie. Praha, Triton 2018.

6 / Thomas Keating: Pozvání k lásce. Praha, Alpha book 2019; Otevřená mysl, otevřené srdce. Praha, Alpha book 2021.

7 / Basil Pennington: V srdci ticha. Praha, Alpha book 2023.

8 / Oblak nevědění. Praha, Pragma 2000.

9 / Cynthie Bourgeault: Modlitba usebrání. Praha, Portál 2015; Srdce kontemplativní modlitby. Olomouc, Fontána 2018.

10 / John Main: Okamžik Krista – cestou meditace. Brno, Cesta 1999; Ticho a hluboký klid. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2016.

11 / Laurence Freeman: Křesťanská meditace. Praha, Vyšehrad 2010; Ježíš – vnitřní učitel. Praha, Vyšehrad 2020.

12 / Jako příklad jen dvě poslední: Richard Rohr: Dýchat pod vodou: Spiritualita a Dvanáct kroků. Praha, Vyšehrad 2023; Vzorec moudrosti: Řád, zmatek, obnovený řád. Brno, Barrister & Principal 2023.

13 / Jan Šedivý – Denisa Červenková – Elva Frouz: To opravdové zůstává. Brno, Cesta 2018. Jan Šedivý je také autorem knihy O kontemplaci. Brno, Cesta 2014.

14 / Dostupný v angličtině a němčině. Např.: Willigis Jäger: Jenseits von Gott. Holzkirchen, Wege der Mystik 2014; Search for the Meaning of Life. Essays and Reflections on the Mystical Experience. Liguori/Triumph, revidované vydání 2003 (E-book); Contemplation – A Christian Path. Liguori/Triumph, Revised edition 1994 (E-book).

15 / Dostupný v agličtině např.: Koun Yamada: The Gateless Gate. The Classic Book of Zen Koans. Boston, Wisdom Publications 2004.

16 / Pro zájemce o podrobnější informace např.: Miloš Hrdý: „Interakce křesťanství a zenové buddhistické školy Sanbó Kjódan“. IN: AUC Theologica 8, 2018, č. 1, s. 171–201. https://karolinum.cz/data/clanek/6109/Theol_8_1_0171.pdf.

17 / Hugo Makibi Enomiya-Lassalle: Zenová meditace. Brno, Cesta 1995.

18 / Zen – Weg zur Erleuchtung. Wien–Freiburg 1960.

19 / Koun Yamada: „Christian Practitioners of Zen“. IN: Kyosho 2012, č. 356, s. 32.

20 / Thomas Merton: Mystici a zenoví mistři. Brno, Barrister & Principal 2022.

21 / Luc-Thomas Somme: Zbožštění v Kristu v textech Tomáše Akvinského. Praha, Krystal OP 2019.

22 / Terezie od Ježíše (Terezie z Avily): Kniha života. Praha, KNA 2021; Cesta k dokonalosti. Praha, KNA 2022; Hrad v nitru. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 1991; Nad velepísní. Nakla­datelství tiskárny Vimperk 1991; Kniha o zakládání. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 1991.

23 / Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 1999; Temná noc. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 1995; Duchovní píseň. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2000; Živý plamen lásky. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2005.

24 / Terezie z Avily: Kniha života

25 / Pavel Vojtěch Kohut: Slabikář vnitřní modlitby (2016); Čítanka vnitřní modlitby (2017) a Prvouka vnitřní modlitby (2018), vše v nakladatelství Portál.

26 / David Peroutka: Pramen. Vnitřní život podle svaté Terezie z Avily. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2013.

27 / Gerald G. May: Nocí duše ke svobodě. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2011.

28 / Řehoř z Nyssy: Mojžíšův život. Praha, Oikoymenh 2019.

29 / Lenka Karfíková: Řehoř z Nyssy: Boží a lidská nekonečnost. Praha, Oikoymenh 2000.

30 / Dostupné zde: https://orthodoxiachristiana.cz/webinar-patristicke-vecery/.

31 / Martin Wernisch: Mystika a reformace: Text a dějinný kontext traktátu Theologia Deutsch. Praha, Vyšehrad 2007.

32 / Pseudo-Dionysius Areopagita: O nebeské hierarchii. Praha, Vyšehrad 2009; Listy. O mystické theo­logii. Praha, Oikoymenh 2005; O mystické teologii. O božských jménech. Praha, Dybbuk 2003.

33 / Sedmidílná série Bernarda McGinn: The Presence of God. New York, Crossroad, obsahuje tyto díly:
The Foundations of Mysticism, 1991;
The Growth of Mysticism, 1994;
The Flowering of Mysticism: Men and Women in the New Mysticism 1200–1350, 1998;
The Harvest of Mysticism in Medieval Germany 1300–1500, 2005;
The Varieties of Vernacular Mysticism 1350–1550, 2013;
Mysticism in the Reformation 1500–1650. Part 1 of Volume 6, 2017; Mysticism in the Golden Age of Spain 1500–1650. Part 2 of Volume 6, 2017; The Persistence of Mysticism in Catholic Europe: France, Italy, and Germany 1500–1675. Part 3 of Volume 6, 2020.
The Crisis of Mysticism: Quietism in Seventeenth-Century Spain, Italy, and France, 2021.

34 / Filokalie. Olomouc, Refugium 2019, s. 466.

35 / Tamtéž.

36 / Václav Ventura: Spiritualita křesťanského mnišství 1 a 2–3. Praha, Benediktinské arciopatství svatého Vojtěcha a svaté Markéty v Břevnově 2006 a 2010.

37 / Mistr Eckhart: „Beati pauperes spiritu, quia ipsorum est regnum caelorum (Mt 5,3)“. IN: Communio 2016, č. 1–2, s. 41–45.

38 / Týž: Kázání. Brno, Horus 2019; Žebřík světel do nebe. Praha, Vodnář 2020; O jiskře duše a obrazu ticha. Jinočany, H&H 2016; Slovo Věčnosti. Praha, Malvern 2011; Gerhard Wehr: Mistr Eckhart. Olomouc, Votobia 1999.

39 / Jan Sokol: Mistr Eckhart a středověká mystika. Praha, Vyšehrad 2019.

40 / Meister Eckhart: The Essential Sermons, Commentaries, Treatesis and Defense. Paulist Press 1981.

41 / Týž: „Beati pauperes spiritu…“, s. 45.

Miloš Hrdý je trvalý jáhen v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech, pracuje v ČNB. Studoval systémové inženýrství na VŠE, krizový management na University of Leicester a teologii na KTF v Praze. Vede kontemplativní skupinu v Praze a pořádá semináře o duchovním životě a kontemplaci.

Kontakt: milos.hrdy@cnb.cz