Vážení čtenáři,
číslo Salve, které právě držíte v rukou, je zacíleno na (zatím) poslední encykliku papeže Františka Fratelli tutti. To, že jedno z těžišť zájmu papeže představují sociálněetické otázky, je nepřehlédnutelné. Lze to vypozorovat již ve Františkově programním dokumentu Evangelii gaudium (2013), který se sice tematicky zaměřuje na hlásání radostné zvěsti v současném světě a na misijní obnovu církve, ale sociálněetická tematika v něm hraje zásadní roli. Papež František věnoval rozmanitým sociálním, politickým, hospodářským a ekologickým tématům pozornost v bezpočtu kratších textů, proslovů a úvah, ale rovněž ve své první sociální encyklice Laudato si’ z roku 2015, jež se setkala s velkou rezonancí v církevním i necírkevním prostředí a která se stala inspirací pro jedno z čísel našeho časopisu věnovaného ekologické etice (Salve 4/2017). Tím, že František vydal pouhých pět let po Laudato si’ již druhou sociální encykliku, svůj zájem o sociálněetické otázky jen podtrhl. Za zmínku stojí, že se současný římský biskup po sv. Janu XXIII. a sv. Janu Pavlu II. stal teprve třetím papežem v dějinách, který sepsal více než jednu sociální encykliku.
Papež František adresuje encykliku čtenářům a čtenářkám žijícím v globalizovaném světě, který je charakterizován stále větší a intenzivnější propojeností, a zároveň „v novém věku zdí“, jenž je výrazem jisté „krize globalizace“ (Massimo Faggioli v tomto čísle Salve). Právě do této doby píše římský biskup dokument, jehož cílem je přispět „k obnově celosvětového úsilí o bratrství“. Papež František nás zve k odvážnému snění a novému pohledu: „Sněme jako jedna lidská rodina, jako souputníci s týmž lidským tělem, jako děti jedné země, která je našim společným domovem, každý s bohatstvím své víry a svého přesvědčení, každý svým vlastním hlasem, všichni jako bratři a sestry!“ (FT 8)
Znalce dokumentů papeže Františka patrně překvapí, že většina citací, jež se v encyklice Fratelli tutti objevují, jsou odkazy na jeho vlastní texty, které byly zveřejněny již dříve. Tato skutečnost je o to překvapivější, když se podíváme na práci s prameny v encyklice Laudato si’, kterou charakterizovala široká recepce dokumentů místních církví a národních biskupských konferencí.1 Tyto texty jsou sice v poslední papežově encyklice citovány rovněž, zejména v posledních kapitolách, nicméně 165 odkazů z celkových 288 tvoří citáty z Františkových dříve publikovaných textů. Encyklika tak není jen obsáhlým a mnohovrstevnatým pojednáním o bratrství a sociálním přátelství, ale je třeba ji chápat rovněž jako sbírku sociálněetických příspěvků Františkova dosavadního pontifikátu. Papež František témata reflektovaná v předcházejících letech staví do nového kontextu. Příkladem může být část encykliky věnovaná trestu smrti (srov. FT 263–270), v níž se František vrací ke změně církevního učení o trestu smrti, ke kterému došlo roku 2018. V encyklice ale nezůstává u prostého opakování nového učení o trestu smrti, ale argumentaci dále prohlubuje a podrobněji rozvíjí, a to v kontextu kapitoly zabývající se architekturou pokoje, odpuštěním a smířením i etikou míru.
Přestože je v encyklice pojednáno množství otázek, přece se tak rozmanitá témata, jako jsou pandemie covidu-19, sociální média, dialog, válka, migrace, hospodářství či světové uspořádání, vztahují k referenčnímu bodu celého dokumentu, kterým je bratrství a sociální přátelství. Bratrství (chápáno inkluzivním způsobem – myšleni jsou bratři i sestry zároveň) a sociální přátelství jsou v encyklice popisovány jako ideál, o který je třeba usilovat, a zároveň jako základ pro pokojné soužití a eticky odpovědnou spolupráci na mezinárodní úrovni. Podobně jako papež Jan XXIII. v sociální encyklice Pacem in terris (1963) položil novodobý koncept lidských práv v době hrozícího světového válečného konfliktu jako základ pokojného soužití národů,2 charakterizuje o půl století později papež František univerzální bratrství jako východisko pro zaručení lidské důstojnosti a lidských práv pro všechny lidi a zároveň jako základ pro uznání individuality a různosti. Encyklika Fratelli tutti je naléhavým apelem ke změně smýšlení a změně perspektivy – apelem k méně lhostejnosti a více odpovědnosti, k více dialogu a lepší mezinárodní spolupráci, k větší empatii a citlivosti, k více humanity a spravedlivějším strukturám.
Papež František zmiňuje jako jeden z důležitých podnětů pro sepsání encykliky setkání s velkým imámem Ahmadem al-Tajjibem a Dokument o lidském bratrství pro světový mír a společný život (2019). Tato deklarace je v encyklice samotné citována celkem devětkrát. Jak v jednom z textů, které naleznete v tomto čísle Salve, formulují Marianne Heimbach-Steinsová a Eva Hänselmannová, právěv encyklice obsažený „mezináboženský rozměr nemá v papežském sociálním učení obdoby. Integruje významný proud novějších snah papeže o konstruktivní dialog s islámem, jehož cílem není pouze teologické porozumění. Přinejmenším stejně výrazně se cíl encykliky orientuje na společný příspěvek k míru a ke globálnímu společnému dobru.“
Jestliže např. kategorie lidských práv či princip (globálního) společného dobra, který hraje v encyklice rovněž důležitou úlohu, jsou nejpozději v pokoncilním sociálním učení církve přítomny velmi často, neplatí to o lásce, která je tradičně součástí spíše morálně-teologické reflexe (zejména v oblasti etiky ctností) než reflexe sociálněetické. Láskou se sice zabývá kratší oddíl v Kompendiu sociální nauky církve (čl. 204–208) a pozornost jí věnuje rovněž Benedikt XVI. ve své sociální encyklice Caritas in veritate (2009). Přesto je její obsáhlejší reflexe v rámci sociálních encyklik spíše neobvyklá. Papež František tím mj. poukazuje na úzké propojení individuální etiky a etiky struktur, na úzký vztah mezi jednáním jednotlivce na jedné straně a podobou struktur a uspořádání na straně druhé, motivuje k osobní iniciativě pro nasazení při utváření institucí a „syntetizuje rozdílné roviny křesťanského étosu“.3 Teologové analyzující Fratelli tutti zdůrazňují, že k výzvám pro teologickou práci navazující na tuto encykliku bude náležet mj. právě hlubší sociálněetická reflexe lásky (např. teologickoetická reflexe vztahu lásky a spravedlnosti, lásky a lidských práv, lásky a ostatních principů sociálního učení církve) a reflexe vztahu jednání jednotlivce a utváření struktur.4
Šíře jednotlivých témat, o nichž papež František ve Fratelli tutti uvažuje, staví editory čísla jakéhokoli časopisu či sborníku, jež o této encyklice pojednávají, před výzvu, jaká témata vybrat a jaká ponechat stranou. S ohledem na množství témat jde o nesnadné rozhodování. Podobně jako u čísla Salve, které jsme před časem věnovali exhortaci Amoris laetitia (Salve 1–2/2018), nám bylo zřejmé, že nemůžeme nabídnout vyčerpávající a obsáhlé pojednání, ale že se musíme chtě nechtě omezit pouze na několik sond. Rozhodli jsme se nabídnout čtenářům na jedné straně texty uvádějící do encykliky jako celku a na straně druhé teologické, etické a religionistické články, které zaostřují pohled na konkrétní téma, jemuž je ve Fratelli tutti věnována pozornost:
Teolog a historik Massimo Faggioli zasazuje poselství papeže Františka do současné politické, společenské a vnitrocírkevní reality. Vyzdvihuje nejen vybrané body encykliky, ale na řadě konkrétních příkladů ukazuje neúnavné úsilí papeže Františka o stavění mostů. Přibližuje rovněž prostředí formující papežovy úvahy (společensko-politická realita poloviny 20. století, II. vatikánský koncil, kontext Latinské Ameriky) a představuje „návrh nové architektury světa a lidských vztahů pro krizi globalizace“, které jsme podle Faggioliho v současnosti svědky. Zaměřuje přitom pozornost nejen na politickou a hospodářskou sféru, ale ukazuje rovněž, jaký význam mají Františkovy úvahy také pro církev a pro dialog mezi náboženstvími. Druhý introduktivní příspěvek teologa Markuse Vogta nabízí sociálněetický pohled na encykliku. Shrnuje její nejdůležitější podněty a obsahové akcenty, představuje její strukturu, kriticky zkoumá hlavní argumentační linie a zasazuje encykliku do kontextu sociálního učení církve. Markus Vogt interpretuje encykliku Fratelli tutti především jako text mající těžiště v etice míru. V návaznosti na to věnuje podrobnější pozornost tématům etiky míru a mezináboženského dialogu. Článek uzavírá zhodnocení encykliky a shrnutí „bolestné aktuálnosti jejího poselství“.
Na uvedené dva texty navazují články, které obsahují teologickou reflexi vybraných témat a základních východisek encykliky: Marianne Heimbach-Steinsová a Eva Hänselmannová nasvěcují univerzální sourozenectví a sociální přátelství jakožto ústřední motivy a základní kategorie Fratelli tutti. V této perspektivě reflektují také další klíčové pojmy encykliky, jako jsou sociální láska, politická láska či solidarita. Nabízejí komentář podobenství o milosrdném Samaritánovi (Lk 10,25–37), které představuje referenční biblický text ve Fratelli tutti, jehož výkladu papež František věnuje 2. kapitolu (srov. FT 56–86). Denisa Červenková CSTF referuje o teologických základech bratrství, a to jak v dokumentech II. vatikánského koncilu, tak v církevních dokumentech v období pokoncilním a podrobněji analyzuje tyto základy v dokumentu Lidské bratrství a v encyklice Fratelli tutti. V závěru pak rozvíjí úvahy o tom, „jak mohou náboženství prakticky přispět ke kultuře bratrství“. Teolog a historik Tomáš Petráček se věnuje tématu paměti, viny a usmíření, které představuje zásadní téma v 7. kapitole encykliky. Autor jednoznačně pozitivně hodnotí, že vedle diagnózy a bilance stávajícího stavu a vize papež podrobně reflektuje vyrovnání se s minulostí jakožto základ pokojného soužití. Ukazuje, že také zde František navazuje na své předchůdce v úřadu římského biskupa, zejména na Jana Pavla II., ale že také „využívá různá vyjádření biskupských konferencí v zemích, které mají se zátěží dějin a historických vin až příliš bohaté zkušenosti“. Tomáš Petráček shrnuje diferencovanou reflexi tématu, jak ji nacházíme ve Fratelli tutti, ale rovněž popisuje Františkovo dlouhodobé praktické úsilí na poli smíření. Papež František již roku 2016 potvrdil, že „výběr míst jeho zahraničních cest souvisí s potřebou smíření v daných zemích a s razantním odmítnutím instrumentalizace náboženství a náboženského fundamentalismu jako zdůvodnění rozdělení a násilí“, a svými činy opakovaně dosvědčil, že „službu smíření pokládá za své klíčové poslání“. Úvahy o usmiřování historických křivd či zacelování ran a o důležité roli křesťanů v těchto procesech jsou zařazeny nejen do historického, ale rovněž do teologického rámce.
V anketě nad encyklikou Fratelli tutti jsme dali prostor výrazným osobnostem veřejného života z oblasti akademické, politické a mediální a zeptali jsme se jich, jak tuto encykliku čtou, co je při čtení encykliky zaujalo a jak k nim osobně a profesně promluvila.
Následující dva texty jsou sondou do sociálněetických komentářů jednotlivých otázek, které jsou v encyklice rozebírány: Jedno z jejích důležitých témat představuje sociální funkce vlastnictví. Arnd Küppers toto téma zasazuje do dlouhé tradice křesťanského myšlení a ukazuje, jak pevně v ní František stojí. Článek reflektuje a kontextualizuje Františkovy aplikace křesťanské etiky vlastnictví na oblast mezinárodní migrace a etiky mezinárodních vztahů. Podněty encykliky Fratelli tutti pro spravedlivější uspořádání světového hospodářství představuje sociální etik Johannes Wallacher. Ukazuje, že vize univerzálního bratrství nabízí etickou orientaci nejen pro jednání jednotlivce, ale také pro utváření struktur jak na úrovni národní, tak mezinárodní. V této souvislosti se zaměřuje na podobu uspořádání světového hospodářství, zejména pak světového obchodu. Johannes Wallacher své pojednání uzavírá tvrzením, že tváří v tvář aktuálním či nedávným krizím od finanční a hospodářské krize v letech 2007–2008 až po pandemii covidu-19 „nabývají společné hodnoty, vzájemná důvěra a připravenost k pokojné mezinárodní spolupráci ještě mnohem většího významu. Se svou vizí univerzálního sourozenectví nabízí papež František v encyklice Fratelli tutti v pravý čas důležitý podnět k zamyšlení. Tento podnět může být orientací pro utváření nezbytných struktur, organizací a jejich konkrétní politické podoby.“
Již zaznělo, že důležitým podnětem pro papeže Františka bylo setkání s velkým imámem Ahmadem al-Tajjibem, kterého v textu dokumentu explicitně zmiňuje, a společná deklarace o bratrství, z níž je v encyklice opakovaně citováno. S ohledem na to jsme se rozhodli, že do souboru textů přibližujících poselství Fratelli tuttizařadíme rovněž proslov, který Ahmad al-Tajjib „pronesl v únoru 2019 v Abú Zabí na mezináboženském setkání krátce předtím, než společně s papežem Františkem podepsali dokument Lidské bratrství“. Lukáš de la Vega Nosek v úvodu k tomuto proslovu uvádí, v čem spočívá význam tohoto proslovu, a přibližuje nám postavu Ahmada al-Tajjiba stručnou životopisnou črtou. Z jeho proslovu Lukáš de la Vega Nosek vyzdvihuje důležité motivy projevu, jež jsou přítomny také v encyklice Fratelli tutti.
Mozaiku vybraných pohledů na encykliku Fratelli tutti uzavíráme článkem představujícím reakce na ni v muslimském světě. Jaroslav Franc prezentuje tři příklady – reakci Ahmada al-Tajjiba samotného, dále pak reakci muslimského autora Muneeba Nasira a nakonec společnou reflexi muslimského teologa Adnana Mokraniho a křesťanského teologa Brunetta Salvaraniho. Autor dochází k závěru, že „rostoucí vlna reakcí na encykliku v muslimském světě ukazuje, jak prozíravé bylo stanovení tématu lidského bratrství papežem Františkem. Téma vychází pevně z křesťanské tradice, teologicky je nosné a v sociální oblasti je velmi dobře aplikovatelné. Nadto je srozumitelné i v mezináboženském kontextu a […] přináší také impulzy pro vnitřní diskusi ve světě islámu.“
V encyklice Fratelli tutti nás papež František zve „k přemýšlení o novém lidstvu“ a zdůrazňuje, že „skutečný a trvalý mír je možný jen na základě globální etiky solidarity a spolupráce ve službě budoucnosti, kterou bude utvářet vzájemnost a sdílená odpovědnost v celé lidské rodině“ (FT 127). Nechme se k tomuto přemýšlení pozvat.
Petr Štica
POZNÁMKY:
1 / K tomu srov. Petr Štica: „Péče o společný domov jako naléhavá etická výzva. Uvedení do encykliky Laudato si’ papeže Františka“. IN: Salve 27, 2017, č. 4, s. 11–32, zde s. 17–18.
2 / K tomu srov. např. Petr Štica: „Lidská práva a sociální učení církve“. IN: AUC Theologica 3, 2013, č. 2, s. 11–34, zvl. s. 20–24.
3 / Jochen Sautermeister: „‚Gemeinsam zu träumen!‘ (FT 8). Zum Verständnis von Kirche als ‚Moralagentur‘ in der Enzyklika Fratelli tutti“. IN: Ursula Nothelle-Wildfeuer – Lukas Schmitt (Hg.): Unter Geschwistern? Die Sozialenzyklika Fratelli tutti: Perspektiven – Konsequenzen – Kontroversen (Katholizismus im Umbruch 14). Freiburg i. Br. 2021, s. 123–135, zde s. 132.
4 / Srov. mj. Christian Spieß: „Zwischen Liebessemantik und Naturrecht. Fratelli tutti im Kontext der päpstlichen Sozialverkündigung“. IN: Amosinternational 15, 2021, č. 1, s. 3–9, zde s. 8–9; Michelle Becka: „Gleichgültigkeit überwinden – Einwanderung gestalten. Migration und Integration in Fratelli tutti“. IN: Amosinternational 15, 2021, č. 1, s. 20–26, zde s. 25–26.