Máme jedny z nejpřísnějších podmínek oddlužení
Rozhovor o dluzích s Radkem Háblem
Téma předlužení a z něj vycházejících exekucí je jedním z nejpalčivějších sociálních témat naší společnosti. V době svého vrcholu zasáhly exekuce víc než milion lidí, tedy přes 10 % české populace. Toho, že přílišná míra zadluženosti zatěžuje celou společnost, si byly vědomy už starověké společnosti. Nejstarší zákonodárné texty, které známe z Mezopotámie (mezi 21. a 18. stoletím před Kristem), pojednávají o dluzích. Panovníci v této oblasti pravidelně vyhlašovali odpuštění dluhů, aby celé skupiny obyvatelstva nebyly zdrceny zadlužeností a půjčkami, které bylo třeba vrátit často s obrovskými úroky. Dluhy ale nejsou jen ekonomickým a sociálním tématem, hluboce se dotýkají i samotné podstaty křesťanství, které stojí na víře v milosrdného Boha, jenž člověku jednou provždy otevřel cestu ke spáse a odpouští mu hříchy – dluhy vůči lásce.
Metafora dluhu a jeho prominutí jako obrazu odpuštění vin je výrazným biblickým tématem už od Starého zákona. Rabínská literatura přisuzuje princip spravedlnosti, ve kterém chybí odpuštění, tedy princip striktního účetnictví, Satanovi, zatímco Bůh přichází s životodárným odpuštěním. Ježíš používá metaforu odpuštění dluhů jako hlavní metaforu odpuštění hříchů. Na samém počátku svého kázání, jak nám je zachytilo Lukášovo evangelium, představuje Ježíš své poslání jako milostivé léto: velký rok jednou za sedm krát sedm let (z nichž je každý sedmý rok sabatický). To nás odkazuje ke knize Leviticus, kde se dlouze pojednává o milostivém létu (Lv 25). Ježíš čte začátek 61. kapitoly z Izajáše, která zmiňuje poslání Hospodinova pomazaného: v posledním citovaném verši se nám říká: posel dobré zvěsti má „vyhlásit léto milosti Hospodinovy“ (Iz 61,2; Lk 4,19). Tento rok, který má být plně přijat, definuje pasáž z Izajáše s velkou naléhavostí: je to čas osvobození, vymanění ze závislosti.
Křesťanská společnost by tedy měla být z principu otevřená odpouštění, měla by mít zdravou schopnost rozlišovat, v jaké situaci je odpuštění dluhů cestou milosrdenství, v jakém případě je životadárné, a kdy je naopak třeba být důslední v jejich vymáhání. Jak moc se tyto principy propsaly do české společnosti? Jaká je nyní situace v naší zemi? A čím je to dáno?
Proč je zrovna v Čechách dluhová situace tak špatná? Je tomu v okolních zemích také tak?
Situaci v ČR velmi výrazně ovlivnilo velmi špatně nastavené legislativní prostředí, kvůli kterému se z vymáhání dluhů stal výnosný obchod. Jeho podstatou zde nebylo vymáhání dlužné částky, ale vydělávání na celém procesu. Z tohoto důvodu byly vymáhané částky i mnohonásobně vyšší než původní, často velmi nízký dluh. Zároveň tu byly velmi přísné podmínky oddlužení, a proto statisíce lidí zůstaly doslova uvězněny v pasti exekucí bez reálné šance na řešení. Srovnání se zahraničím bohužel není přes veškeré snahy k dispozici.
Proč se tolik lidí ocitlo v předlužení? Jak k tomu došlo? Jakého procenta lidí se to týká?
V exekuci je aktuálně 667 tisíc lidí, tedy cca 8 % dospělé populace. Ještě v roce 2017 to ale bylo 863 tisíc lidí. Kdybychom započetli i rodinné příslušníky, exekuce se dotýkaly a stále dotýkají až 1,5 milionu lidí. Důvodů takto vysokých čísel je celá řada. Špatně nastavený systém vymáhání, absence zákonné regulace spotřebitelských úvěrů, vysoký advokátní tarif, resp. vysoké náklady vymáhání, započítávání splátek nejdříve na úroky a až pak na jistinu a svůj velký vliv měla samozřejmě také ekonomická krize na přelomu první a druhé dekády.
Co to znamená pro stát? Jaké jsou společenské a ekonomické dopady předlužení?
Pro stát to znamená značné ekonomické ztráty, neboť statisíce lidí se musely na situaci adaptovat, například přesunem do šedé zóny. Stát tak přichází o desítky miliard korun ročně z titulu ušlých daní a pojistného, a naopak extra výdaji na sociální podporu. Situace má i značné regionální dopady, zejména na místní ekonomiky a dále se prohlubující rozdíly mezi chudšími a bohatšími regiony. Nemalý dopad je také na společenskou atmosféru, politické preference a polarizaci společnosti.
V čem je stávající nastavení pro stát nevýhodné a zatěžující?
Největší problém je stále ve velkém množství lidí v exekucích, které neodpovídá ekonomické situaci českých domácností. Dále v existenci legislativních bariér znemožňujících oddlužení zranitelných skupin a tím snížení počtu exekucí na přirozenou míru, řekněme kolem 200–300 tisíc lidí v exekucích.
Podařilo se v posledních letech prosadit nějaké významné změny, které by situaci pomohly?
Za posledních několik let se podařila prosadit celá řada významných změn. Revoluční byl například nový zákon o spotřebitelském úvěru, který výrazně reguloval spotřebitelské půjčky, dále zrušení tzv. rozhodčích doložek, jež umožňovaly předávat případy soukromým soudcům placeným věřiteli, snížení advokátních nákladů u malých dluhů, částečně se snížily i bariéry vstupu do zákonného procesu oddlužení. Od loňska se nově splácí exekuce nejdříve na jistinu a až poté na úroky a penále, zamezilo se vzniku exekucí u malých dětí a není již možné exekuovat daňový bonus na děti. Exekuce jsou také časově omezené, ze zákona máme mnohem podrobnější data o exekucích, oddlužit se mohou i živnostníci a řada dalších změn.
Jak a komu pomohlo Milostivé léto? A komu ne?
Milostivé léto mířilo na specifické exekuce a pomohlo zejména těm, kteří tyto exekuce měli. Nejčastěji se jednalo o dluhy na nájmu obecních bytů, pokuty za jízdy načerno a dluhy na zdravotním pojištění. Celkem se díky tomu zbavilo všech svých exekucí více než 20 tisíc lidí a celkem bylo ukončeno přes 60 tisíc exekucí.
O co se vlastně jedná v chystané novele insolvenčního zákona? A o co se vedou spory?
Novela insolvenčního zákona zkracuje dobu zákonného oddlužení z 5 na 3 roky. Spory se vedou o to, zda se zkrácení má týkat jen podnikatelů, nebo i spotřebitelů. Jedná se o nařízení EU, která zkrácení nařizuje u podnikatelů a doporučuje u spotřebitelů. Drtivá většina zemí EU tak již má zkrácené oddlužení na 3 roky pro všechny a některé země i kratší, nebo dokonce umožňují okamžité oddlužení u těch nejzranitelnějších. Zkrácení je velmi důležité pro to, aby se lidé dříve vraceli do plnohodnotného a ekonomicky aktivního života a využívali svůj plný potenciál. Oddlužení je výhodné i pro věřitele, neboť se splácí všem věřitelům, zatímco v exekuci jen prvnímu věřiteli v pořadí. Také se rychleji zaplatí výživné na děti. Insolvenční zákon má také celou řadu pojistek proti zneužití a dlužníci musejí plnit poměrně přísné podmínky, jinak jim hrozí zrušení oddlužení. Současně také nemohou oddlužení řetězit – vstupovat po krátké době do oddlužení znovu.
Jaké hlavní změny chystá ministerstvo spravedlnosti v připravované novele insolvenčního zákona a jaké mýty kolem toho kolují?
V tuto chvíli se jedná o již zmiňované zkrácení na 3 roky a současně zpřísnění na začátku i v průběhu procesu. Dlužník bude muset dosahovat adekvátního příjmu vzhledem k jeho vzdělání, regionu, praxi atp. a jeho příjmy se budou kontrolovat každý rok. V opačném případě hrozí zrušení oddlužení.
Mezi hlavní mýty patří to, že stát a věřitelé na tom budou tratit desítky miliard korun. Skutečnost je taková, že právě nyní na tom stát i věřitelé tratí desítky miliard korun, protože většina lidí se pohybuje v šedé zóně, neplatí daně a nesplácí dluhy. Zkrátka se na situace, kdy své dluhy nemohou do konce života splatit, adaptovali po svém. V dlouhodobém horizontu, kdy lidé dostanou šanci se od dluhů očistit a začít opět fungovat v legální ekonomice, na tom stát i věřitelé výrazně vydělají a stejně tak i celá společnost.
Jak přísná máme pravidla oddlužení ve srovnání s ostatními státy?
Dnes i po novele budeme mít jedny z vůbec nejpřísnějších podmínek oddlužení.
Bez ohledu na chystanou novelu insolvenčního zákona: co by podle vás z dlouhodobého pohledu výrazně pomohlo ke změně situace k lepšímu?
Velmi by pomohla reforma exekučního systému – zejména jeho zefektivnění a výrazné zlevnění. Aktuálně může více exekucí u jednoho dlužníka vymáhat několik exekutorů a ti jsou zároveň ekonomicky závislí na svých věřitelích. To celý systém velmi prodražuje a snižuje šanci na to, že se lidé z exekucí dostanou a že své dluhy někdy splatí.
Obecně by pak pomohlo radikálně snížit počet lidí v exekucích, protože většina lidí se do exekucí dostala velmi dávno mj. kvůli velmi špatně nastavenému, neregulovanému právnímu systému. Při dnešních zákonných mantinelech a pravidlech by se do exekuce, troufám si říct, nedostali. Věřím, že na čísla kolem 800 tisíc lidí v exekuci se již nikdy nevrátíme.
Bude to stačit ke zlepšení situace řekněme na úroveň ostatních států EU? Nebo budou potřeba ještě další kroky?
Samozřejmě je třeba celá řada dalších změn a také změna chování nás všech, zejména větší odpovědnost. Klíčové je zvýšit podíl úspor domácností, aby nenadálé události či ekonomické krize tak snadno domácí rozpočet neohrozily. Jednoduše řečeno, každý by měl mít finanční rezervu minimálně ve výši 3–6 měsíčních platů. Pak věřím, že se staneme nejméně zadluženou zemí v EU.
Díky za rozhovor!
Rozhovor vedla Klára Jirsová.
Radek Hábl (* 1979) je zakladatel a ředitel Institutu prevence a řešení předlužení, který se zaměřuje na problematiku zadluženosti domácností, exekucí a insolvencí a usiluje o systémové změny v této oblasti. Od roku 2018 je členem sítě Ashoka Fellow a od roku 2020 zasedá v Radě vlády pro lidská práva. Stojí za projektem Mapa exekucí, který přináší data k exekucím na lokální úrovni.
Kontakt: radek@institut-predluzeni.cz