3/2023 Legenda k obrazovému doprovodu

Klára Jirsová
Fotografie Libuše Jarcovjákové

Od první chvíle, kdy se začalo chystat číslo o LGBTQ+, mi bylo jasné, že bychom k realizaci výtvarného doprovodu čísla měli přizvat Libuši Jarcovjákovou, ak­tuál­ně jednu z nejvlivnějších a nejvíce viditelných českých fotografek u nás i v zahraničí, s jejími syrovými autentickými fotografiemi. A jsem moc ráda, že autorka naší prosbě vyhověla.

Libuše Jarcovjáková se narodila v roce 1952 do umělecké rodiny. Od poloviny 60. let začala fotografovat pod vlivem matčiny kamarádky Ester Krumbachové. Kvůli kádrovým potížím se po absolvování střední grafické školy dostala na pražskou FAMU až po několika opakovaných pokusech v polovině 70. let. Mezitím několik let pracovala jako dělnice v tiskárně Svoboda, kde se začal tříbit její přístup k fotografii, na který navázala i ve škole. Od začátku zde však patřila k outsiderům. Její tvorba, založená především na autenticitě a vhledu do fotografovaného prostředí, vybočovala od dob studií z tradice české fotografie. Její snímky se svou nevyumělkovaností, neostrostí i naturalistickým používáním bleskového osvětlení zásadně lišily od technicky dokonalých, obrazově vytříbených fotografií jejích současníků. V mnohém si byly blízké s tendencemi v tehdejší americké fotografii, kterou však v té době neznala. Dobře se znala s českou fotografickou elitou, mj. Annou Fárovou, ale docenění se jí dostalo až o mnoho let později.

Po škole pracovala v nejrůznějších zaměstnáních, mj. učila češtinu vietnamskou komunitu, a vedle toho fotila to, co žila: často lidi na okraji, menšiny: vietnamskou komunitu, Romy, dělníky nebo právě prostředí, kde se scházeli lidé, které dnes počítáme do komunity LGBTQ+. Vždy se jí dařilo proniknout k lidem velmi blízko, navázat s nimi důvěrné vztahy, které jí umožnily autenticky zachytit jejich život z nečekaně intimní blízkosti. Její fotografie z těchto prostředí jsou syrové, mají daleko k romantizující uhlazenosti. Jak sama zmiňuje, kontakt s menšinami pro ni znamenal nejen setkání se sociálními a lidskými problémy současníků, ale také setkání s jinakostí, barevnost v totalitní šedi.

V polovině 80. let se přestěhovala do Západního Berlína, kde žila v turecké alternativní čtvrti Kreuzberg a zpočátku se živila pomocnými pracemi. Po návratu domů začala učit fotografii na Střední průmyslové škole grafické v Hellichově ulici v Praze, posléze také na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem a na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara při Západočeské univerzitě v Plzni.

Ani po návratu z emigrace však její dílo nezískalo větší publicitu. Zlomem se stalo nejprve vydání fotografických deníků z doby normalizace Černé roky (2017) a následně řada zahraničních i českých výstav. Libuše Jarcovjáková slavila především velký úspěch se samostatnou výstavou Evokativ v rámci slavného fotografického festivalu Les Rencontres d’Arles 2019 ve Francii, která byla podle deníku The Guardian oceněna jako nejlepší výstava roku 2019. Ředitel festivalu přirovnal Jarcovjákovou k americké hvězdě undergroundové fotografie Nan Goldinové. Zároveň s touto výstavou vydala autorčina kurátorka Lucie Černá ve svém nakladatelství Untitled stejnojmennou knihu. Publikace Evokativ se dostala do užšího výběru cen Paris Photo–Aperture Foundation PhotoBook v kategorii Fotokniha roku. Ocenila ji také Asociace profesionálních fotografů České republiky.

Aktuálně vychází v nakladatelství Untitled kniha Supersonico, nová kniha Libuše Jarcovjákové, připravená ve spolupráci s kurátorkou Lucií Černou. Z této knihy přejímáme s laskavým svolením autorek podstatnou část fotografií pro naše Salve.

Tvorba Jarcovjákové – její černobílé, často neostré, narychlo snímané fotografie – se vyznačuje živelností, obnažeností a silnými emocemi, zkrátka nebývale upřímnou autentičností. A právě proto, zdá se mi, nastavují fotografie Libuše Jarcovjákové potřebné zrcadlo i našemu přemýšlení. Zdůrazňují totiž jeho základní, bytostně lidský rozměr.

Klára Jirsová (* 1981) aktuálně působí především jako dramaturgyně programů platformy Dominikánská 8. Je také členkou redakční rady revue Salve a koordinátorkou projektů Centra teologie a umění při KTF UK v Praze.

Kontakt: klara.jirsova@gmail.com