Milé čtenářky, milí čtenáři!
Na podzim roku 2021 vyhlásil papež František tzv. synodální proces či synodální cestu, jejímž cílem je, aby se celá církev „zamyslela nad zásadním tématem svého života a svého poslání“.1 Podstatnými prvky tohoto procesu je „spoluúčast všech“ a navázání na snahu o aggiornamento II. vatikánského koncilu: tedy hledání podob toho, jak žít víru v současném světě.2 Snaha o proměnu vlastního smýšlení, jeho reflexi, dialog a decentralizaci vytvořila prostor, v němž mohly zaznít hlasy, jež byly do té doby opomíjeny. „Spoluúčast všech“ nebyla jen prázdnou frází. Po farnostech a společenstvích se skutečně začaly scházely skupinky nad tématy synody, jejich výstupy byly dále diskutovány na úrovni diecézí, místních národních církví, posléze v rámci kontinentálních setkání a odtud výstupy putovaly na generální synodu, jež probíhá v Římě právě ve dnech uzávěrky čísla.
Podstatné pro téma tohoto Salve je, že už v české národní syntéze synodálního procesu se objevují postuláty ohledně potřeby hlubší diskuse nad otázkami spjatými s postavením LGBTQ+ osob v rámci katolické církve. Čeští věřící sami konstatují nejen problematičnost jejich pocitu vyčleněnosti z církevního společenství,3 ale též potřebu výrazně odbornější debaty na toto téma: „Často byla diskutována i problematika LGBTQ, o které se podle účastníků nevede diskuse na odborné úrovni, směšují se argumenty z různých oborů (a tím i úrovně pravdivosti) a některé názory nejsou vůbec brány na vědomí.“4 Stejná zkušenost stála i u zrodu tohoto čísla. Jeho primárním záměrem totiž není zopakovat fráze o potřebě začlenění, nediskriminace a milosrdného pastoračního přijetí LGBTQ+ osob v církevních společenstvích – což už by snad mělo být v církvi samozřejmostí –, ale pokusit se o fundovanější teologické uchopení daného tématu. To v českém prostředí neustále schází, a tak se diskuse často vede (z obou stran) na úrovni pořád stejných a poměrně povrchních argumentů. Toto Salve tak mimo jiné naplňuje i potřebu vyjádřenou národní synodální syntézou.5
Není třeba zmiňovat, že potřeba hledání nových cest ve vztahu institucionální církve a LGBTQ+ osob se objevuje i v dalších textech spjatých s tímto synodálním procesem. V závěrečném dokumentu evropské fáze synody se např. píše: „Mezi aktuálními výzvami se nachází nutnost zapojení se do dialogu se současnou kulturou a myšlením o tématech, jako jsou umělá inteligence, robotika nebo otázky spojené s genderovou identitou (LGBTQIA+).“6 Toto téma otevírá i Pracovní dokument pro kontinentální etapu synody s názvem Rozšiř prostor svého stanu.7 Jakkoli se tedy zabývání se tímto tématem může na první pohled zdát kontroverzní, jde ve skutečnosti v jedné linii se současnou oficiální cestou katolické církve a s výzvami, jež se kladou před celek Božího lidu, ať už jde o „běžné věřící“, akademické teology, biskupy, kněze a jiné náboženské profesionály. V kontextu akademické teologie lze zároveň připomenout i slova papeže Františka, který opakovaně nabádá teology k odvaze riskovat, a to třeba i s odvahou jít na hranu, či dokonce za hranu stávajícího učení církve.8
Stejně jako toto Salve není kontroverzní, není ani provokativní. U jeho počátků nestálo vábení módními trendy nebo laciné buřičství, ale intenzivní osobní zkušenost s LGBTQ+ lidmi, pro něž jde o téma existenciálně určující a zároveň klíčové pro jejich vztah k církvi i pro víru v dobrého Boha. Tito lidé se bohužel v české katolické církvi nezřídka setkávají se zkratkovitou argumentací ve stylu „buď–anebo“, reprodukující bez jakékoli současné teologické reflexe problematiky tvrdé požadavky církevních předpisů a opakující stále stejné fráze. Téma je ostatně důležité nejen přímo pro osoby s LGBTQ+ identitou, ale i pro ty, pro které se jedná o podstatnou otázku lidských práv, bez ohledu na jejich vlastní orientaci.
Dlouhodobě promýšlený záměr pojednat v Salve téma LGBTQ+ na úrovni aktuální teologické akademické rozpravy znamená mimo jiné i to, že se záměrně vyhýbá jakýmkoli aktivistickým či manifestačním výzvám a nenabízí žádná rychlá a zjednodušující řešení. Místo toho předkládá odborné texty s relevantní argumentací k jednotlivým otázkám, čímž se snaží posunout a obohatit domácí diskusi o nové možnosti vnímání problému, než jaké dosud reprezentovaly zastaralé a necitlivé argumenty katechismového typu.
Důležitým podnětem bylo i vědomí, že z pohledu kvalitní světové teologie i následováníhodného křesťanského života jde o téma, jímž se křesťané zabývají už dlouho. V textech tohoto čísla čtenář narazí na osoby, jež v tomto směru prokázaly obdivuhodnou odvahu. Je to například Enda McDonagh, irský kněz, který se ještě v době, kdy byla homosexualita v jeho rodném Irsku trestná, věnoval pastoraci LGBTQ+ osob a vyjadřoval jim podporu; podobně v USA řádová sestra Jeannine Gramick, která kvůli tomu byla pronásledovaná svou vlastní církví, aby se jí posléze dostalo uznání od papeže Františka; zmínit lze i další teology, kteří se tomuto tématu věnovali od 60. let a mnozí za to zaplatili vyloučením ze svých řeholních kongregací a řádů, byli vyšetřováni Kongregací pro nauku víry apod., jako byly některé řádové sestry v USA (kromě zmiňované Jeannine Gramick např. dominikánka Donna Quinn, členka řádu školských sester Notre Dame Margaret Traxler či řádová sestra a teoložka Margaret A. Farley), ale také kněží jako jezuita John J. McNeill, nazvaný v jednom z nekrologů „svatý patron LGBT katolíků“,9 či známý teolog a katolický kněz Daniel A. Helminiak. I v českém prostředí lze jmenovat řadu takových odvážných lidí, ať už jde o ty, kteří stáli na počátku 90. let u zrodu sdružení LGBTQ+ křesťanů Logos, nebo třeba o kněze Jiřího Skoblíka, jenž se věnoval duchovní péči o trans-osoby a který už téměř před dvaceti lety tomuto tématu věnoval ucelenou teologickou publikaci (Transsexualismus, 2006).
Toto Salve tak vědomě navazuje na vědeckou i pastorační práci svých předchůdců. Za zvláště cenný lze v českém prostředí pokládat příspěvek biblistů z evangelického prostředí Martina Prudkého a Jana Roskovce s názvem Homosexualita ve světle biblických textů z roku 2005.10 V roce 2012 pak vychází kniha Martina C. Putny mapující v mezinárodním kontextu celou problematiku vztahu obou fenoménů s příznačným názvem Křesťanství a homosexualita. Pokusy o integraci.11 Z překladových knih stojí za jmenování publikace Co vlastně Bible říká o homosexualitě12 Daniela A. Helminiaka. Kromě řady vysokoškolských kvalifikačních prací různé úrovně je možné nalézt také některé popularizační, byť odborně ukotvené výstupy, jež v poslední době představují např. faráři Českobratrské církve evangelické Karel Müller a Jakub Helebrant (tzv. Pastoral Brothers), kteří vztah křesťanství a homosexuality široce tematizují například ve své knize Boží kniha od Pastoral Brothers (velký prostor je zde věnován výkladu biblických pasáží).13 Z poslední doby lze zmínit také dokument Víra v barvách duhy studenta FAMU Tobiáše Frýdla.14 V sekulární odborné debatě je klíčová kniha Jana Seidla Od žaláře k oltáři: emancipace homosexuality v českých zemích od roku 1867 do současnosti.15 V zahraničí lze samozřejmě najít ještě četnější a výraznější počiny na tomto poli. Vedle zakladatelských prací lze z poslední doby jmenovat amerického jezuitu Jamese Martina a jeho knihu Building a bridge: how the Catholic Church and the LGBT community can enter into a relationship of respect, compassion, and sensitivity (2017) či odborněji zaměřené kolektivní monografie New Approaches in History and Theology to Same-Sex Love and Desire (2018), zásadní počin z německojazyčného prostředí „Wer bin ich, ihn zu verurteilen?“ Homosexualität und katholische Kirche (2015, angl. překlad 2022) či rozsáhlou kolektivní publikaci věnovanou tématu transsexuality Das Geschlecht in mir. Neurowissenschaftliche, alltagsweltliche und theologische Beiträge zu Transsexualität (2019). Významnou monografií italského původu z poslední doby je kniha teologa Andrea Grilla Cattolicesimo e (omo)sessualità. Sapienza teologica e benedizione rituale (2022). I renomovaný teologický časopis Concilium již v roce 2019 vydává číslo s názvem Queer Theologies: Becoming the Queer Body of Christ. Je tedy patrné, že toto číslo Salve dohání dluh, který máme vůči světové teologii, a vstupuje na pole teologického bádání, které je již dlouho mezinárodně etablované.
Koncept tohoto čísla s sebou ovšem přináší i některé limity, jichž jsme si vědomi a alespoň čtyři z nich zde chceme pojmenovat. (I) Překladové texty vycházejí z prostředí, kde diskuse na téma LGBTQ+ už nějakou dobu běží a dosáhla jisté úrovně. Jejich překlad je proto zároveň přenesením kultury, v níž se diskuse dopracovala určitých standardů, do prostředí, kde dosud téměř žádná neexistuje.16 To může zákonitě vést k určitým obtížím při recepci těchto textů. (II) Jsme si vědomi toho, že výběr textů především z oblasti akademické teologie, případně etiky, může činit jejich porozumění těm, kdo nejsou v těchto oborech profesionály, obtížnějším. Jakkoli je kultivace debaty jedním z cílů tohoto čísla, nastává riziko např. stran recepce některých oblastí terminologie. To lze demonstrovat na dvou pojmech zmiňovaných v konkrétních textech: Prvním je pojem sakramentality (svátostnosti), který může u běžného čtenáře – katolického křesťana odkazovat k sedmi svátostem církve kodifikovaným na Tridentském koncilu. Akademický teolog ale chápe tento pojem v širším slova smyslu jako způsob Božího prostředkování vůči člověku. Druhým a možná ještě zatíženějším pojmem je „přirozenost“. Ta je pro sekulární filozofii i teology, kteří její terminologii přebírají, chápána jako problematická a nesamozřejmá věc.17 Naopak pro středověkou scholastickou teologii a ty, kdo s jejím systémem pracují a v této tradici pokračují i dnes, jde o pojem nabitý teologickými významy a nelze ho jen tak snadno problematizovat či opustit. (III) Třetím limitem je výše naznačená skutečnost, že při absenci kvalitního domácího akademického zázemí pro studium dané problematiky je orientace v zahraniční produkci a výběr relevantní literatury vždy trochu nahodilý. Tento limit jsme se snažili vyvážit výběrem textů z nejnovějších publikací z prestižních světových teologických nakladatelství, jako je Herder či De Gruyter. (IV) Až po procesu shromažďování textů jsme byli překvapeni zjištěním, že v našem výběru zcela chybí autorky. Je to zneklidňující ukázka toho, nakolik je teologie stále ještě doménou mužů. Není nicméně pochyb o tom, že jistě existuje řada kvalitních studií i od ženských autorek. Také tento bod jde ostatně na vrub limitu číslo III.
***
Nyní si stručně představme strukturu čísla. Číslo otevírá kalendárium vztahu (západní) společnosti a LGBTQ+ osob. Skrze ně chceme poukázat na dějinný vývoj tématu, na to, jak se s ním potýkalo nejen náboženství, ale také sekulární společnost a jak je daný fenomén vlastně poměrně mladý. Samotné číslo je pak rozděleno na tři části, které lze označit jako biblickou, systematickou a prakticko-dialogickou.
Biblická část18 obsahuje dva texty rozdílného charakteru. Autorem prvního z nich, jenž vyšel v roce 2015, je biblista Robert K. Gnuse, který od roku 1980 vyučuje na jezuitské Loyola University v New Orleans. Text se zabývá sedmi pasážemi, které je zvykem spojovat s biblickou zápovědí homosexuálního aktu, a to jak ze Starého, tak Nového zákona. Autor představuje četné rozpory mezi běžnou (neodbornou) interpretací těchto pasáží a interpretací podloženou dobovým kontextem a metodami biblických věd. Druhá biblická stať – pocházející již z roku 2004 – se zaměřuje na jednu konkrétní pasáž z 6. kapitoly Prvního listu Korinťanům. Obsáhlá studie ukazuje, jak detailní práci vyžaduje porozumění biblickému textu, který se dotýká tak ošemetného tématu, jako je ahistorická projekce moderních koncepcí sexuality do starověkého prostředí. Výmluvně dokládá, jak problematická až nepřípustná může být (morální) argumentace z kontextu vytrženými a lingvisticky nesprávně pochopenými biblickými verši.19 Vzhledem k rozsahu studie jsme byli nuceni vydat v tištěné podobě jen zkrácenou verzi, plná je k dispozici na webu naší revue (https://salve.op.cz).
Systematická část by se dala rozdělit ještě podle dvou dalších kritérií, jednoho tematického a druhého metodologického. Z hlediska tématu se první tři texty vztahují k otázce homosexuality, následující tři k fenoménu transsexuality. Z hlediska metodologie některé texty přistupují ke zkoumaným fenoménům z pozic systematické teologie, jiné mají spíše charakter textů z teologické etiky. Úvodní text o vztahu homosexuality a křesťanství je od dvojice autorů, kteří se tématem dlouhodobě zabývají, Stephana Goertze a Christopha Breitsametera. Text také postuluje výzvy, jež před katolickou církví ohledně tohoto tématu ještě stojí. Magnus Striet se v další studii, pocházející z roku 2015, zabývá pohledem na homosexualitu prizmatem teologie stvoření. Nejprve představuje současný pohled učitelského úřadu katolické církve a posléze jej podrobuje teologické kritice. Následující text autorské dvojice Salzman–Lawler připomíná skutečnost vývoje a možných diskontinuit v učení magisteria ohledně morálních otázek. Na příkladu lichvy ukazuje možnost přehodnocení morálního přístupu k některým lidským skutkům na základě společenského pokroku, které se v posledku může týkat taktéž hodnocení homosexuálního chování.
Texty o transsexualitě otevírá ohlédnutí za průkopnickým dílem českého teologa a kněze Jiřího Skoblíka, jenž se tématu věnoval před více než dvaceti lety. Na něj navazuje text Dirka Everse, který téma pojednává na podkladu obecnějších úvah o lidském sebechápání a teologické antropologie. Posledním textem této části je text významného německého etika Martina M. Lintnera, který vyšel v roce 2016 a autor jej pro toto číslo Salve přepracoval a aktualizoval. Autor se v něm zabývá aktuálními etickými výzvami tváří v tvář transsexualitě.
Poslední část čísla, již můžeme nazvat prakticko-dialogickou, se věnuje nejprve fenoménu queer teologie, do jejíchž podob nás zasvěcuje teolog a odborník na ranou církev Jiří Pavlík. Teologická praxe v něm představená nepohlíží na LGBTQ+ osoby jaksi shora, ale vede dialog mezi jejich zkušeností a zkušeností křesťanské víry. Na tento text myšlenkově volně navazuje anketa, v níž dáváme konečně hlas těm, jichž se téma LGBTQ+ nejvíce týká. Otázka, kterou jsme položili – ať už veřejně známým osobnostem, nebo těm z našeho okolí, jež si přály zůstat v anonymitě –, nemíří k obligátní a veřejně známé zkušenosti útlaku nebo nepřijetí těchto osob v církevním prostředí, ale k jejich vlastní duchovní zkušenosti. Po této anketě následuje text metodistického kazatele Petra Vaďury, jenž se zamýšlí nad bolestivou realitou rozdělení jeho vlastní církve na tématu LGBTQ+. Pastorační důrazy taktéž přítomné v tomto textu jsou rozvíjeny v následujícím rozhovoru s knězem a pastorálním teologem Michaelem Martinkem SDB, který mluví jak o své pastorační zkušenosti, tak o promýšlení dalších podob vztahu křesťanské víry a LGBTQ+ osob. Číslo uzavírá příspěvek mladého kněze Matěje Jirsy, mapující životy výrazných osob církve, které se pastoračně věnovaly LGBTQ+ lidem dříve, než byla tato komunita vůbec přijímána i v sekulární společnosti. Jeho text tak symbolicky otevírá budoucí horizonty práce církve na tomto poli.
Nedílnou součástí Salve je také obrazový doprovod čísla, který tvoří fotografie uznávané české fotografky Libuše Jarcovjákové. Skrze její fotografie výjimečným způsobem prosvítá specifická zkušenost lidské křehkosti a jinakosti.
K pokladům křesťanské moudrosti patří realita prvních křesťanských staletí, kdy si mezi sebou Kristovi následovníci dokázali vydiskutovat – byť někdy za značně divokých okolností – složité otázky své víry tak, že to dodnes tvoří její jádro. Zdá se, že pro církev naší doby jsou palčivým tématem mj. právě otázky probírané v tomto čísle Salve. A to navzdory tomu, že vlastně nejde o problémy ryze teologické. Teologické je v tom připisování váhy jednotlivým zdrojům pro naše morální úsudky a metodologie jejich interpretace.20 Samo téma je spíše otázkou společenského uspořádání či antropologie. Teolog Yves Congar OP a další jeho současníci volali: „za církev sloužící a chudou.“ My dnes spolu s papežem Františkem a mnohými dalšímu bratřími a sestrami dodáváme: „za církev vzdělanou, odvážnou a otevřenou všem lidem bez rozdílu.“ Kéž k tomu alespoň malým dílem přispěje i toto číslo Salve.
***
Na úplný závěr bychom jako editoři rádi dodali jednu věc: Opakovaně jsme byli v průběhu práce mnohými svými přáteli a kolegy z řad kléru i teologické akademie nabádáni, ať se pod toto číslo v žádném případě nepodepisujeme, neboť by to pro nás mohlo mít vážné negativní důsledky. Jakkoli existovaly v církevní minulosti doby, kdy byli lidé na základě svých odborných názorů ostrakizováni,21 jsme spolu s celým okruhem revue Salve přesvědčeni, že takové časy jsou již minulostí. Kdybychom ostatně měli přijmout jako fakt, že církev postihuje vedení akademické diskuse ohledně palčivého tématu současnosti, k němuž navíc sama vyzývá, byla by to církev, v níž bychom nechtěli a nemohli žít a pracovat.
Tomáš Sixta
POZNÁMKY:
1 / Přípravný dokument XVI. řádného generálního shromáždění biskupské synody Za církev synodální: společenství, spoluúčast a poslání. Přípravný dokument, čl. 1.
2 / Srov. tamtéž, čl. 1.
3 / Všechny diecézní synodální syntézy se zabývaly skupinami, které se z různých důvodů mohou cítit na okraji církevního společenství. Mezi nimi byly jmenovány různé menšiny (nejčastěji LGBTQ+) a lidé církevně sezdaní, kteří se rozvedli a uzavřeli nový sňatek, ale také rodiny s malými dětmi, ženy, děti a mládež, senioři, nemocní, singles, nově příchozí, bezdomovci, mladí lidé žijící spolu bez církevního sňatku a další, kteří „zklamali“, lidé slabí, „nezapadající do škatulek“, introverti, ti, kteří nesouzní s postojem církve, a mnozí další. Národní synoda, bod 1.4.
4 / Tamtéž.
5 / Chronologie jejího vzniku je popsána v jejím úvodu. Syntézu vypracovanou Národním synodálním týmem podepsal 22. července 2022 pražský arcibiskup Jan Graubner.
6 / Závěrečný dokument Evropské fáze synody, s. 9.
7 / „Mezi těmi, kdo žádají smysluplnější dialog a vstřícnější prostor, najdeme také ty, kdo z různých důvodů pociťují napětí mezi příslušností k církvi a vlastními láskyplnými vztahy, jako jsou například znovu sezdaní rozvedení, svobodní rodiče, lidé žijící v polygamním manželství, lidé hlásící se k LGBTQ atd.“ Zprávy ukazují, že tato poptávka po přijetí je pro mnohé místní církve výzvou: „Lidé žádají, aby církev byla útočištěm pro zraněné a zlomené, nikoli institucí pro dokonalé. Chtějí, aby se církev s lidmi setkávala tam, kde se oni nacházejí, aby s nimi šla, a ne aby je soudila, a aby budovala skutečné vztahy postavené na zájmu a autentičnosti, nikoli na účelové nadřazenosti.“ Pracovní dokument pro kontinentální etapu synody Rozšiř prostor svého stanu, s. 12.
8 / Srov. např. https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2022-11/papez-k-teologicke-komisi.html.
9 / https://www.ncronline.org/news/people/patron-saint-lgbt-catholics-john-j-mcneill-90-dies.
10 / Martin Prudký – Jan Roskovec: Homosexualita ve světle biblických textů. Dokument 31. synodu Českobratrské církve evangelické, Praha 2005 (Problematika homosexuálních vztahů [Knižnice studijních textů ČCE 1]. Praha, SR ČCE 2006, s. 4–36). Online též zde http://www.etf.cuni.cz/~prudky/mptexty/tisk19_06.htm či https://www.academia.edu/74574629/Homosexualita_ve_sv%C4%9Btle_biblick%C3%BDch_text%C5%AF.
11 / Martin C. Putna: Křesťanství a homosexualita. Pokusy o integraci. Praha, Torst 2005.
12 / Daniel A. Helminiak: Co vlastně Bible říká o homosexualitě. Brno, CDK 2007.
13 / Jakub Helebrant – Karel Müller: Boží kniha od Pastoral Brothers. 2. vydání. Brno, CPress 2021, s. 211–221.
14 / https://vbarvachduhy.cz/.
15 / Jan Seidl: Od žaláře k oltáři: emancipace homosexuality v českých zemích od roku 1867 do současnosti. Brno, Host 2012.
16 / Jako čestnou výjimku lze uvést nedávné diskuse na platformě Dominikánská 8. Nejprve LGBTQ+ v církvi: Naslouchat potřebám všech v březnu 2022 a posléze Vztahové orientace a věda z dubna 2023. Obě diskuse jsou k dispozici ve formě záznamu, https://dominikanska8.cz/akce/453/lgbtq-v-cirkvi a https://dominikanska8.cz/akce/522/Vztahove-orientace-a-veda.
17 / Už Roland Barthes ve svých Mytologiích poznamenává, že „mýtus proměňuje dějiny na přirozenost“. Roland Barthes: Mytologie. Praha, Dokořán 2011, s. 128.
18 / Přehled vývoje biblistiky stran otázky homosexuality podává např. Putna: op. cit., s. 63–76.
19 / Této problematice se ostatně věnuje celá publikace Christof Breitsameter – Stephan Goertz (Hg.): Bibel und Moral – ethische und exegetische Zugänge. Jahrbuch für Moraltheologie 2. Freiburg i. Br. 2018.
20 / Dobrá vodítka pro rozlišování uvádí dokument Morální rozlišování v církvích komise Víra a řád (Faith and Order) Světové rady církví. Srov. https://www.oikoumene.org/sites/default/files/Document/Moral_Discernment.pdf.
21 / Srov. např. čísla Salve 3/2007 (anti-)modernismus nebo 4/2011 inkvizice.