Vážení čtenáři,
dostáváte do rukou obsáhlé číslo revue Salve věnované posynodální exhortaci Amoris laetitia papeže Františka. Jakmile exhortace před více než dvěma lety vyšla, vzbudila oprávněně velkou pozornost veřejnosti. Téma lásky v rodině a v manželství patří paradoxně k těm, která v mnoha ohledech nejvíce rozdělují církevní a necírkevní společnost. Česká katolická média ihned informovala o obsahu dokumentu a záhy poté rovněž o kontroverzích vyvolaných 8. kapitolou exhortace. Světská média u nás se vesměs omezila na povšechné zpravodajství o tom, že papež chce údajně plošně dovolit přístup k přijímání svátostí rozvedeným, a že to vyvolalo v jistých církevních kruzích značné rozladění. Žel ani církevně laděná publicistika dosud povětšinou nepřekročila rámec „problému“ 8. kapitoly a nenabídla ucelenější pohled na celý dokument, jehož je ona kapitola jen součástí. Překlad exhortace do češtiny byl sice dostupný brzy po jejím zveřejnění, takže se s jejím vlastním obsahem mohou všichni seznámit, ukazuje se nicméně, že ačkoli je Františkův styl dobře čitelný, prostá četba textu zjevně nestačí k jeho plnějšímu ocenění. Můžeme sice i v českém prostředí tu a tam narazit na ojedinělé snahy nabídnout katechetické cykly vystavěné na učení Amoris laetitia a můžeme také počítat s tím, že do přednášek na teologických fakultách Františkovo učení o rodině proniká, ovšem žádných odborných ani popularizačních publikací o Radosti z lásky jsme se zatím v českém jazyce nedočkali. Nemáme ani zprávy o tom, že by se Česká biskupská konference chystala v dohledné době vydat pastorační pokyny pro aplikaci exhortace ve specifických podmínkách našich místních církví, jak se to děje jinde ve světě. Revue Salve tak svým čtenářům nabízí první ucelenější a hlubší seznámení s učením současného pontifika o manželství a rodině, které čerpá z plodů dvouetapové biskupské synody. Ačkoli jsme se z výše uvedených důvodů rozhodli tématu věnovat více stran než obvykle, nemůžeme pochopitelně poskytnout kompletní pohled postihující všechny myslitelné aspekty. Přesto jsme se snažili o sestavení reprezentativního přehledu, který zahrnuje jak důležitá témata vycházející z celku exhortace, tak představení různých jazykových oblastí (francouzské, německé, hispánské a italské), a to včetně obsáhlých příspěvků českých autorů. Zastoupeny jsou i různé teologické a spirituální školy reprezentované dominikány, jezuity či karmelitány.
Základním metodologickým omylem, s nímž se stále v souvislosti s exhortací Amoris laetitia setkáváme, je omezování pohledu na zmiňovanou 8. kapitolu a jednu její poznámku pod čarou, které vede ke zkratkovité a limitující recepci dokumentu a zabraňuje vidět jeho dynamiku a šíři. Naším cílem bylo naopak nahlédnout exhortaci mnohovrstevnatě, v plnosti jejích východisek biblických, teologických, magisteriálních a jiných, a teprve poté se zaměřit na místa, která vyvolala takové vášně (protože veřejné nařčení papeže z hereze, čehož jsme byli v souvislosti s Amoris laetitia svědky, opravdu není běžnou věcí). Problematice 8. kapitoly se v tomto Salve nechceme vyhýbat, a proto se druhá část soustředí na poměrně komplikované otázky, které do debaty uvnitř katolické církve papežův text vnesl, a pokouší se nabídnout záchytné body v této doposud otevřené diskuzi. Ostatně o otevřenou (nejen) vnitrocírkevní diskuzi, nahlížení manželství z různých stran, neopomíjení problematických míst, reflexi tradice i zcela současných zkušeností „zdola“ přece papeži Františkovi jde primárně a je to jeden z hlavních záměrů celého jeho pontifikátu.
První část Salve otevírají analytické texty teologa Petra Štici, biblistky Anne-Marie Pelletierové a dominikána Benedikta Mohelníka OP, uvádějící do základní teologické struktury exhortace. Stojí za pozornost, že všichni tři autoři nezávisle na sobě považují za důležitý fakt, že papež František vědomě a explicitně navazuje na učení II. vatikánského koncilu. Předně tím, že v průběhu synody vytvářel široký prostor pro projevy kolegiality biskupského sboru, v jehož čele jako Petrův nástupce stojí, a také tím, že v posynodálním dokumentu hojně využívá formulací vypracovaných samotnou synodou. Mimo to se v textu Amoris laetitia papež opírá o přístup k Božímu slovu, jak ho předkládá koncilní konstituce Dei Verbum, přebírá do struktury svého dokumentu upořádání kapitol z pastorální konstituce Gaudium et spes a v neposlední řadě mnoho koncilních výroků doslovně cituje či se jimi inspiruje. Pro skutečné porozumění exhortaci je proto důležité mít před očima toto papežovo vědomé zakořenění v tradici církve. Je pak i snadnější vyvrátit opakované dezinterpretace o skandální novosti a nekontinuitě jeho učení.
Druhá část Salve je věnována kontroverzi kolem 8. kapitoly Amoris laetitia. Lukáš Nosek nás nejprve důkladně seznamuje s okolnostmi vzniku a s obsahem tzv. dubií čtyř kardinálů a s bratrským napomenutím (Correctio filialis), které papeži adresovala skupina katolíků. Poté předkládá vlastní teologickou analýzu výtek, jež byly vůči papeži vzneseny. Mezi výrazné obhájce papeže Františka patří významný italský filozof a politik Rocco Buttiglione. Byl to on, kdo se jako jeden z prvních chopil iniciativy formulovat odpovědi na nejasnosti, které měla exhortace vyvolat. Zařazením jeho textu jsme chtěli nechat zaznít hlasu, jenž se těší všeobecné vážnosti pro svou odvahu hájit zásady křesťanského učení a morálky i v prostředích, která jsou duchu evangelia značně odcizená. Papež byl z různých stran vyzýván, aby se k nejasnostem, za něž má nést osobní odpovědnost, jednoznačně vyjádřil. Má se za to, že to papež učinil jen nepřímo, když se pochvalně vyslovil k dopisu biskupů z regionu Buenos Aires, jímž stanovují zásady pro aplikaci Amoris laetitia do pastorační praxe. Oba texty proto přinášíme v českém překladu. Ve stylu scholastické metody, podle níž jsou formulovány námitky proti exhortaci ze strany konzervativních oponentů, vede otevřený a poctivý dialog s jejich postojem David Peroutka OCD. Ten mimo jiné obohacuje debatu o podněty, které k tématu znovusezdaných rozvedených dává pravoslavná církev. Francouzský dominikán Thomas Michelet OP ve své studii věnuje pozornost otázkám 8. kapitoly z hlediska hermeneutiky textu a morální teologie, aby se dopracoval k vlastnímu originálnímu pohledu, který je založený na vnitřní koherenci svátostí mezi sebou navzájem. Ukazuje, že se papež František nijak neprotiví nauce sv. Jana Pavla II., s níž bývá často povrchně konfrontován, ale spíše ji doplňuje a rozvíjí. Do stejné duchovní rodiny jako papež František patří i belgický jezuita Alain Mattheeuws SJ, který nás uvádí do významu trojice klíčových pojmů doprovázet, rozlišovat, integrovat, jejich kontextu v rámci ignaciánské spirituality a poskytuje několik praktických orientací pro pastoraci. Druhou část Salve uzavírá trojice textů domácích autorů, kteří se na 8. kapitolu dívají z hlediska kontinuity a vývoje učení církve a církevního práva (Marie Kolářová), ve světle pastorační zkušenosti při doprovázení konvertitů (Martin Staněk) a z perspektivy věrohodnosti misijního poslání církve v sekularizovaném prostředí (Josef Prokeš).
Celé číslo Salve přesvědčivě ukazuje, že papež František v exhortaci Amoris laetitia nepřichází s nějakým novým učením, ale poklad tradice církevní nauky nově formuluje a hledá přiměřený způsob, jak adekvátně reagovat na otázky, které okolo manželství a rodiny vyvstávají v současném měnícím se komplikovaném světě. Celé číslo v neposlední řadě vybízí samotné katolické křesťany, kteří žijí v manželství, aby se začali svým rodinným životem zabývat nově a hlouběji, aby poznali, že se podněty papeže Františka týkají každého, kdo chce v tomto svém životním stavu skutečně realizovat lásku, jejímž zdrojem je Kristus. Právě úcta k lásce v rodině je tím, co vede papeže k hledání všech prostředků, které jí mohou pomoci růst, a k této chápavé úctě vybízí i všechny ty, kteří mají manžele posilovat a provázet je.
Redakční tým Salve stál před otázkou, zda rozsáhlou látku, kterou chtěl svým čtenářům o exhortaci Amoris laetitia nabídnout, nerozdělit do dvou po sobě jdoucích čísel. Nakonec jsme se rozhodli pro vydání dvojčísla s přesvědčením, že to prospěje celistvosti pohledu, kterou považujeme za nesmírně důležitou.
Benedikt Mohelník OP