Postní intervence Veroniky Šimůnkové
v kostele sv. Michaela Archanděla v Rokytnici nad Jizerou
Toto Salve doprovází série fotografií mapujících absolventský projekt Veroniky Šimůnkové z Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (ateliér Přírodní materiály).
Mladá umělkyně se rozhodla realizovat postní uměleckou intervenci ve svém rodišti, v krkonošské Rokytnici nad Jizerou, a to v kostele, který je jejím duchovním domovem. Působila zde např. jako žalmistka, vedla jeden čas společenství mládeže i farní časopis. Nedílnou součástí představované umělecké intervence tak byla i práce s farností, kterou autorka dobře zná. Díky vstřícnosti místního duchovního P. Ivo Kvapila instalovala Veronika Šimůnková v postní době roku 2018 před retábly hlavního a obou bočních oltářů tři prostorové „provázkové“ objekty zhotovené z napnutých nití na osnově. Někomu možná evokovaly ještě neutkaná, rozdělaná plátna, kterým chybí příčné propletení a finální spojení. Distanční kostry nesly jen svislé osnovní nitě instalované s mírným odstupem v několika rovinách – boční oltářní obrazy zakrývalo dvouvrstvé „plátno“ (o rozměru 5×2,4×0,15 m), hlavní oltářní obraz „plátno“ třívrstvé (o rozměru 6,8×4×1,5 m). Kostelní plátna, zvláště historická postní, byla ostatně pro Veroniku Šimůnkovou hlavním výchozím bodem inspirace. Současný farář totiž před pár lety na půdě kostela fialová postní plátna z 19. století objevil a ve farnosti se tradice postního zakrývání opět obnovila. Šimůnková však tento impulz dokázala ve své intervenci přetvořit do svébytného uměleckého díla. Hlavním záměrem její instalace už nebylo pouhé zakrytí či nahrazení retáblového obrazu ústředním symbolem prostého kříže či naplnění kostela pomocí fialových pláten vážnou postní atmosférou, ale křehká hra světla a stínů, poloprůhledností a částečného odstupňovaného zakrývání a objevování starých obrazů, které se neustále podle pozice pozorovatele proměňovalo. Pozdně barokní kostel tak najednou spolu se změnou celkové atmosféry nabyl na jisté jasnosti až světelné lehkosti.
Veronika Šimůnková také potáhla hlavní chrámový krucifix umístěný na boku vítězného oblouku nad křtitelnicí bílou pružnou textilní látkou. Korpus Krista pak o Velikonocích rozstřižením látky odhalila. Autorka ve Svatém týdnu obohatila liturgii ještě o další drobné zásahy. Při průvodu na Květnou neděli vyložila spolu s návštěvníky bohoslužby centrální prostor mezi lavicemi palmovými listy. Na Zelený čtvrtek instalovala atypickou Getsemanskou zahradu v západním hlavním vstupu do chrámu. Před vigilií Bílé soboty byly zahalující objekty u bočních oltářů sundány, ale ten největší před hlavním oltářem nechala autorka spustit – v návaznosti na starobylou tradici – až při zpěvu Gloria během bohoslužby, aby se tak návštěvníkům bohatý mobiliář presbytáře ukázal v jednom z klíčových okamžiků velikonoční bohoslužby opět v celé své původní kráse.
Snímky publikované v závěru našeho Salve pak ukazují, jak autorka celou intervenci prezentovala v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem v červnu 2018. Do výstavní síně instalovala nový objekt z nití, který vycházel jak z rokytnické intervence, tak zohledňoval i rozměry daného prostoru. Fotografii historického retáblu pak přes déšť bílých vertikál promítala. Touto galerijní instalací se princip původní intervence jakoby převrátil naruby. Pozorovatel, který navštívil jak krkonošský kostel, tak prostor ústecké bílé krychle, si tak mohl porovnat rozdílnost vyznění podobného uměleckého postupu ve dvou radikálně odlišných kontextech. Nicméně spojující prvky – ono jiskřivé napětí, obohacující kontrast mezi historickým a zcela současným výtvarným jazykem spolu s křehkostí a precizností samotné instalace – fascinovaly návštěvníky na obou místech.
Norbert Schmidt