|
Vážení čtenáři,
v tomto prvním čísle roku 2012 se chceme zabývat otázkou ateismu. O tom, že je to téma nejen zásadní, ale i aktuální, nás koneckonců přesvědčuje i úvodní studie sociologa Zdeňka R. Nešpora, zabývající se otázkou interpretace dat o religiozitě našeho národa, vyplývajících ze sčítání obyvatel v České republice v loňském roce. Jde však o víc než jen o statistiku. Myslím, že se v úvahách o ateismu dostáváme ke klíčovému bodu, okolo kterého krouží silokřivky smysluplnosti existence i naší revue, věnující se teologii, duchovnímu životu a kultuře. Vždyť žádné téma neobsahuje tak velký paradox jako právě toto. Čtenáři by se mohlo zdát, že se jedná o spor mezi Bohem a člověkem – ale jakým? Statistikové, sociologové, filozofové mluví o teismu a ateismu. Do jisté míry si vypomáhají už samotnou koncovkou -ismus, která odrazuje zjednodušující ideologií. Mluví se o dvojici věřící × nevěřící, ale jak z řady článků vyplývá, v obou případech se nakonec stejně jedná o určitou víru a věřící. Pojednává o tom ostatně i stať agnostika Kennyho, který jen potvrzuje výsledek televizní debaty římskokatolického westminsterského arcibiskupa W. Nicholse s „papežem ateismu“ R. Dawkinsem. Jestliže zde byl za prvního ateistu označen Sokrates, učitel Platóna a Aristotela, pak můžeme jen znovu vyslovit údiv nad tímto paradoxem, neboť zmínění antičtí filozofové předkládají pro budoucí generace racionální důvody existence Toho, který Je.
Biblická zpráva o stvoření v Genezi je pravou demytologizací orientálních kosmogonií, která se tehdejšímu čtenáři mohla z pochopitelných důvodů zdát téměř ateistickou. Stejně tak je tomu s výpovědí v Exodu o Tom, který Je – dané téma se v existenciálním rozměru lidského bytí může právem jevit jako hamletovský výrok: „Být, či nebýt?“ Moderní ateismus však přichází na svět s Francouzskou revolucí na konci 18. století. Na první pohled se francouzští encyklopedisté snaží odůvodnit své popírání Boha požadavkem rozumu, ale poctivý čtenář teoreticky militantního ateisty Voltaira, von Holbacha a dalších musí konstatovat, že je to spíše víra v neexistenci Boha, která je sice až sarkasticky bojovná, nicméně protivníka – správně musíme říci: věřícího v Boží existenci – postihuje spíše výsměchem, než že by překypovala argumenty. Pozdější 19. století navazuje na kritiku teismu, a to především z pozice rozvoje přírodních věd, který konfrontuje se zmíněnými kosmogonickými představami biblické výpovědi, která se pochopitelně opírá o předvědecký obraz světa a člověka. Na ně pak naváže Karl Marx, který bude svůj odmítavý postoj vůči náboženství – tedy vůči víře v Boha – opírat o svobodu člověka, jenž je zotročován a vykořisťován těmi, kteří v Bohu vidí nejvyšší potvrzení své legitimity. Ateismus ve druhé polovině 20. století vidí ve víře v Boha zábranu lidské volnosti. Bůh se stává překážkou tomu, aby člověk a společnost mohli postavit svůj život na konzumu a hédonismu. S těmito základními polohami víry v neexistenci Boha se budete setkávat při četbě textů tohoto Salve, mezi nimiž najdete i úvahy současného papeže, ale také pojednání ze strany těch, kteří se za věřící nepovažují. Poctivě však přiznávají, že jediným rezultátem odmítání víry v Boha je skepse, tedy přesvědčení o nepoznatelnosti pravdy. Víme však, že tento postoj se stává v oblasti teorie i etické praxe jakýmsi zvednutím stavidel nihilismu a cynismu, jejichž konce mohl dohlédnout člověk 20. století v zemích, které usilovaly o nastolení diktatury militantního ateismu jakožto cesty osvobození člověka a vybudování šťastné společnosti.
Poctivý agnostik však musí uznat již v duchu zmíněných antických filozofů, že tvrzení o nepoznatelnosti pravdy, jakož i tvrzení o pravdivosti skepse, je bludný kruh, z něhož není žádné východisko. Křesťanství od svých antických počátků však navazuje na teodiceu platonsko-aristotelské školy, jinak řečeno: navazuje na alexandrijskou diasporu, která obohatila biblický soubor především o sapienciální literaturu, kde se Kniha moudrosti stává podkladem pro argumentaci apoštola Pavla v Listě Římanům. Tak bychom mohli pokračovat celými dějinami křesťanství. Neznamená to však, že si křesťan neklade otázky o pravdivosti své víry a nepodrobuje je kritickému rozumu. Otevřeme-li vrcholné dílo západní civilizace z doby jejího vzniku, Teologickou sumu sv. Tomáše Akvinského, pak se hned v druhé otázce setkáváme s tezí, zda Bůh existuje. Autor vypočítává námitky proti existenci Boha a pozorný čtenář zjistí, že do dnešní doby nikdo výčet jeho námitek de facto nerozmnožil. Bezesporu však překvapí, že při vyvracení těchto námitek používá syntézu opírající se jak o Platóna, Aristotela, tak o významné islámské myslitele či o židovského filozofa Mošeho Maimonida.
Autor tzv. Pěti cest, které racionálně zdůvodňují Boží existenci, byl častokrát kritizován, bylo poukazováno na jeho nedostatky. Mnozí se po něm pokoušeli jít i jinou cestou. Když jsem pročítal texty autorů tohoto čísla, sáhl jsem k dílu analytického filozofa, svého řádového spolubratra Innocence Bocheńského OP, muže, který bývá často řazen mezi tomistické filozofy, ačkoli sám se hlásil právě k analytikům. Jeho zásluhy o rozvoj moderní logiky a dalších filozofických disciplín jsou úctyhodné, sám jsem si uvědomil, že právě tématu ve druhé otázce Tomášovy sumy věnoval 800 stránek odborné studie a pocítil jsem opravdu nedostatečnou erudici k tomuto tématu, které tolik překračuje naše povrchní diskuse. To, že On Je, není jen otázkou víry, ale také otázkou možností našeho poznání. Bůh je poznatelný rozumem a rozumem také obhajitelný! Ne každému se to však podaří. Proto také otec Bocheński připomíná text I. vatikánského koncilu, který sice mluví o možnosti poznání Boha pro každého, ale neříká, že každému je možné podat důkazy.
Sám zmíněný Tomáš Akvinský hovoří o cestách. Víme, že Bůh a jeho existence nejsou zřejmé pro naše poznání, ale jsou výsledkem naší racionální reflexe. Jedině Bůh je vysvětlením smyslu světa, ale také i smyslu lidského života. Závažnost a náročnost tohoto tématu proto vede naši redakci k tomu, že se k němu v průběhu času ještě několikrát vrátíme. Berte tedy toto první číslo jako vstup do diskuze o tom, jaké jsou podoby moderního ateismu a zda je víra v Boha tváří v tvář jemu rozumná.
+ Dominik Duka OP
|
