Vážení čtenáři!
kniha Skutků apoštolů má v křesťanském biblickém kánonu specifické místo. Z jednoho úhlu pohledu je vlastně „jen“ pokračováním Lukášova evangelia, s nímž ji spojuje jak stejný autor, tak zřejmě stejná intence. Z jiného úhlu pohledu je „jen“ pandánem k Pavlovým listům – vždyť ústřední postavou Skutků se velmi záhy stává právě apoštol národů. Jaké jsou tedy vztahy těchto částí Nového zákona mezi sebou? Mají Skutky pouze rozvíjet tu evangelium, tu epištoly, nebo jejich hodnota leží jinde? A je spíše historická, když podávají „autentickou“ zprávu o životě prvotní církve, anebo spíše teologická? Již záhy došli biblisté k poznání, že Pavel listů není tak úplně podobný Pavlovi Skutků, že Skutky budou možná mnohem méně historie a více literární a teologický konstrukt. Co to ale znamená pro naše vnímání dané knihy? A jak se stavět k řadě událostí, líčených Skutky, jejichž význam pro křesťanství je enormní – stačí vzpomenout na seslání Ducha Svatého o Letnicích. Je ovšem teologická výpověď Skutků srovnatelná s výpovědí evangelií nebo listů? Vždyť svou literární podobou v mnohém spíše připomínají antický román, líčící fantastická dobrodružství hlavních hrdinů včetně tajných nočních útěků z vězení, ztroskotání lodi, uštknutí hadem apod.
V Salve se biblistickým tématům věnujeme pravidelně (srov. 3/2009). Toto číslo se snaží o to, poskytnout zájemcům nikoli vyčerpávající, ale přinejmenším zajímavý a pestrý vhled do dané problematiky. Architektem čísla je, stejně jako v případě čísla o kánonu Starého zákona (Salve 2/2013), řečtinář a teolog Jiří Pavlík. Jeho zásluhou má číslo nejen teologický a filologický, ale i literární a ekumenický přesah.
Otevírá ho přehledová studie asi nejvýznamnějšího českého novozákonního biblisty, prof. Petra Pokorného (jenž se lukášovským textům věnuje dlouhodobě, připomeňme jen jeho práci Teologie der lukanischen Schrifen, 1998), která nás uvádí obecně do tématu Lukášových děl, a Skutků zvláště. Zdůrazňuje princip Kristova vzkříšení jako středu času, kolem kterého jsou situovány obě Lukášovy knihy – evangelium jako to, co předcházelo, a Skutky jako svědectví o tom, jak byla tato událost dále v čase rozvíjena. Biblista Jiří Lukeš se ve své zevrubné studii zabývá již naznačeným tématem, totiž vztahem „historického“ Pavla jeho listů k „literárnímu“ Pavlovi jakožto hlavnímu hrdinovi Skutků. Rozpor mezi nimi dává prostor pro mnohem složitější obraz situace rané církve, v níž hraje osobnost Pavla a její konstrukce důležitou roli i pro formování samotného novozákonního kánonu. Pluralita rané církve je tradičně zmiňována také na příkladu sporů mezi dvěma stranami v Jeruzalémě, „hebreji“ a „helénisty“. Jim a jejich charakteristice je věnována studie Júliuse Pavelčíka. Ukazuje, že proti idealizované jednotě rané církve není možné stavět schematizovanou polaritu dvou odlišných stran, ale nabízí spíše multipolární pohled na danou společnost, kde především jazykové odlišnosti mohly vést k rozdílům třeba i bohoslužebným, jež ale zřejmě nenarušovaly základní teologickou jednotu.
Francouzský teolog Patrick Faure si ve svém eseji všímá významu daru Ducha Svatého jako zásadního hybatele a inspirátora evangelizace v celých Skutcích apoštolů. Vede nás tak pomyslně od historické kritiky k hlásání evangelia, jež by nemělo být opomenuto ani v souvislosti s biblickou filologií. Inspirací k tomu nám může být i příklad patristických otců, speciálně Jana Chrýsostoma. Tento významný reprezentant antiochijské exegeze, představený studií Jiřího Pavlíka a jeho překladem homilie věnované právě Skutkům apoštolů, ukazuje, jak s novozákonní knihou zacházel řecký učenec, pro kterého byla literní rovina textu a její podrobný rozbor legitimním východiskem pro pastorační práci.
Poslední třetina Salve patří ještě jiné reflexi Skutků apoštolů. Německý teolog Roland Kany si klade možná překvapivou otázku, proč neměly Skutky žádné přímé pokračování. V jedenácti tezích rozvíjí mimořádně zajímavé a podnětné sondy do teologie, historie a literární historie dané doby a nabízí možné důvody této skutečnosti. Skutky se nám tak dostávají do nových a širších kontextů pozdně antické společnosti, kultury a literatury. Tam je sleduje i studie Laury Nasrallahové, která se na ně dívá pro nás možná překvapivým pohledem řecké druhé sofistiky a panhelénství Hadriánovy doby. Datuje totiž knihu nikoli na konec 1. století, jak je v našem prostředí běžné, ale až do století následujícího. Je to legitimní možnost, k níž se přiklání i řada jiných badatelů a jež otevírá nové a nečekané souvislosti. Tyto reflexe uzavírá studie Aleše France, který se věnuje právě otázce toho, jak Skutky – kniha začínající událostí seslání Ducha Svatého – ovlivňují a formují identitu letničního hnutí. Ukazuje, jak mnohdy enormní význam tato kniha nabývá v některých letničních církvích, což každopádně podporuje zájem, který bychom jí mohli věnovat.
Věříme, že plejáda pohledů na novozákonní knihu Skutků apoštolů podnítí náš zájem o ni. Že povede k jejímu novému čtení, jež nemůže než vést jak k vlastnímu zdroji křesťanské zvěsti, k evangeliím, tak k promýšlení toho, co bylo jednou z podmínek jejího vzniku – totiž faktu, že evangelium není pouze eschatologické poselství na samém konci věků, ale také výzva k hledání a budování Božího království na tomto světě a v tomto čase. Pokyn k šíření radostné zvěsti až na konec světa (Sk 28,31) je přece stále aktuální.
Martin Bedřich