Ctirad V. Pospíšil

Podněty k dalšímu studiu eschatologie z dějin české teologie

Nikdo jistě nebude pochybovat o tom, že kvalitní bibliografická rešerše by měla být jedním z hlavních východisek práce na jakémkoli tématu. Již vícekrát jsem nejenom já konstatoval, že jednou z největších slabin české katolické teologie je neznalost dějin vlastního oboru v rámci našeho národa a s tím spjatá neúcta k tomu, co nabízejí naši předchůdci a kolegové přednostně v českém jazyce. Česká teologie se pak jeví jako obor bez dějin a s nevyhnutelnými pocity inferiority vůči zahraničí i jiným vědním oborům. Z uvedeného důvodu se jeví jako vhodné pro další promýšlení eschatologie připojit i tento skromný a pouze informativní přehled české tvorby od počátků obrození po dnešek včetně překladů podnětných publikací.

První konstatování určitě není bez zajímavosti, protože již zběžná přehlídka starších publikací obsažených v Časopisu katolického duchovenstva ukazuje jednak na to, že výraz „eschatologie“ vstupuje na scénu až v posledním desetiletí 19. století, jednak na věroučný spor o eschatologii pojímanou v souvislosti s tématem obnovy světa, který vyvrcholil zamítavým dekretem Posv. officia (dnešní Kongregace pro nauku víry). V české teologické literatuře ovšem nebylo naše téma rozhodně nikterak výrazné, což souvisí s tím, že se česká teologie až na vzácné výjimky nikdy nevyznačovala výrazným spekulativním ponorem. Publikace z první fáze dějin české teologie ukazují na přednostní zájem o téma očistce, což souviselo s určitým napětím mezi katolíky a evangelickými křesťany v první polovině 19. století i později.[1]

Z jediného článku v časopisu Via věnovaného dané tematice snadno vyvozujeme,[2] že ani v době kolem roku 1968 eschatologie nebyla preferovaným tématem. Situace se ovšem výrazně mění kolem roku 2000, jak o tom svědčí dvě tematická čísla Teologických textů.[3] Po roce 2000 jsme svědky znatelného rozkvětu zájmu o tajemství naplnění, což je patrné zejména z bohatství tematických čísel Mezinárodní katolické revue Communio.[4]

O tomtéž svědčí i přehled monografií z oblasti spirituality a teologie.[5] Rovněž neteologická literatura, která může být pro zájemce o hlubší promyšlení tajemství naplnění velmi užitečná, vykazuje tentýž trend nárůstu zájmu o téma, jež je nyní předmětem našeho snažení.[6] Dalo by se tedy konstatovat, že přitažlivost eschatologie oproti 19. a 20. století v posledních dvaceti letech nebývale vzrostla, což s sebou nese jak pozitiva, tak pochopitelně nemalá rizika, neboť v dějinách se již mnohokrát ověřilo, že toto je téma nejenom plodné, ale také bez nadsázky brizantní.

 

 

[1] Publikace v této i v následujících přehledových poznámkách řadím chronologicky vzestupně. Srov. V. Zahradník: „O očistci“. IN: ČKD 1829, č. 2, s. 171–187; Ch. J. Hyth: „O očistci“. IN: ČKD 1849, č. 3, s. 415–437; J. N. Turner: „Co učí Písmo svaté o očistci“. IN: ČKD 1869, č. 6, s. 439–458; J. N. Turner: „O Věčné blaženosti v nebi“. IN: ČKD 1870, č. 7, s. 529–545; J. N. Turner: „O pekle“. IN: ČKD 1871, č. 8, s. 588–592; Fr. Krasl: „Nauka o očistci u různých národů“. IN: ČKD 1883, č. 3, s. 65–78; s. 163–166; 1883, č. 4, s. 218–227; 1883, č. 6, s. 348–362; Fr. Sylaba: „Víra ve vzkříšení v tradicích předkřesťanských“. IN: ČKD 1886, č. 6, s. 321–335; A. Podlaha: „Nové myšlenky eschatologické: nauka o obnově světa“. IN: ČKD 1895, č. 4, s. 248–249 (informace o pětidílném díle francouzského teologa E. A. Chabautyho); A. Podlaha: „Prof. Rohling a jeho názory eschatologické“. IN: ČKD 1898, č. 1, s. 50–53; R. Horský: „Učení církve katolické o očistci“. IN: ČKD 1898, č. 1, s. 17–27; 1898, č. 2, s. 88–96; Dr. Leonini: „De Christi Redemptore sermone eschatologico – hodnocení díla: A. Savinskij, Christologičeskaja besěda Christa Spasitelja, Kyjev 1906“. IN: ČKD 1910, Slavorum 2, s. 75–76 (latinsky psaná recenze); Dr. Tumpach: „Rennovatio eschtologica“. IN: ČKD 1910, č. 5, s. 581 (informace o dekretu Sv. Officia, v němž se zavrhuje eschatologická nauka o obnově světa); E. Kadeřávek: „Slavné vzkříšení těl“. IN: ČKD 1915, č. 4, s. 346–349; 1915, č. 5, s. 428–433; 1915, č. 6–7, s. 503–508; I. Veselý: „Eschatologie Koránu“. IN: ČKD 1918, č. 3–4, s. 149–153; 1918, č. 5–6, s. 263–3267; 1918, č. 7–8, s. 356–361; 1918, č. 9–10, s. 478–493; A. Salajka: „Nauka východních odloučených teologů o posledních věcech člověka a světa“. IN: ČKD 1933, č. 1, s. 35–40; 1933, č. 2, s. 117–129; Dr. Miklík: „Sobotní odpočinek v pekle“. IN: ČKD 1933, č. 9, s. 822–824; F. Kajtman: „Eschatologie Starého zákona“. IN: ČKD 1942, č. 1, s. 20–32; 1942, č. 2, s. 71–85.

[2] Srov. R. Guardini: „Očistec“. IN: Via 1968, č. 4, s. 80.

[3] Srov. Teologické texty 1993, č. 5 – Eschatologické perspektivy: J. Zvěřina: „Katecheze o posledních věcech“. IN: TT 1993, č. 5, s. 146–148; L. Hauser: „Eschatologie sekt a hnutí“. IN: TT 1993, č. 5, s. 169; Teologické texty 2001, č. 2 – Eschatologie – o absolutní budoucnosti: L. Tichý: „Janova Apokalypsa a konec světa“. IN: TT 2001, č. 2, s. 46–49; C. V. Pospíšil: „Úvahy o Věčném“. IN: TT 2001, č. 2, s. 49–51; Š. Šrobár: „Poznámky k eschatologické budoucnosti“. IN: TT 2001, č. 2, s. 59–62; A. Opatrný: „Vzkříšení pro ostatní kolem nás“. IN: TT 2001, č. 2, s. 67–69.

[4] Srov. Mezinárodní katolická revue Communio: 1999, č. 3 Vstoupil na nebesa a sedí po pravici Otce: W. Kasper: „Kristovo nanebevstoupení – historie a theologický význam“. IN: Communio 1999, č. 3, s. 223–232; A. Rebić: „Žalm 110,1. K významu sedet ad dexteram Patris ve Starém zákoně“. IN: Communio 1999, č. 3, s. 233–237; V. Novotný: „Nanebevstoupení (především) podle sv. Lukáše“. IN: Communio 1999, č. 3, s. 238–278; X. Jacques: „Kristova sláva a podíl na ní podle svatého Pavla“. IN: Communio 1999, č. 3, s. 279–286; A. von Speyr: „Návrat k Otci“. IN: Communio 1999, č. 3, s. 287–291; J. Daniélou: „Přístupy ke Kristu“. IN: Communio 1999, č. 3, s. 292–296; H. Urs von Balthasar: „První v novém světě“. IN: Communio 1999, č. 3, s. 297–302; J. Ratzinger: „Nanebevstoupení Páně“. IN: Communio 1999, č. 3, s. 303–307; A. Léonard: „Bůh nám dal usednout v nebi v Kristu Ježíši (Ef 2,6)“. IN: Communio 1999, č. 3, s. 308–312; Communio 2000, č. 1 Přijde soudit živé i mrtvé:R. Guardini: „Kristovo nanebevstoupení a příchod“. IN: Communio 2000, č. 1, s. 9–16; H. Urs von Balthasar: „Víra a brzké očekávání“. IN: Communio 2000, č. 1, s. 17–26; E. Haag: „Kritéria posledního soudu“. IN: Communio 2000, č. 1, s. 27–38; J. Servais: „Zasvěcené panenství a příchod Království. Milenaristická pokušení zasvěceného života“. IN: Communio 2000, č. 1, s. 39–54; W. Kasper: „Naděje na konečný příchod Ježíše Krista ve slávě“. IN: Communio 2000, č. 1, s. 55–67; Communio 2002, č. 1 – Vzkříšení těla:Ch. Schönborn: „Vzkříšení těla ve víře Církve“. IN: Communio 2002, č. 1, s. 9–24; A. Rebić: „Víra ve vzkříšení ve Starém zákoně“. IN: Communio 2002, č. 1, s. 25–33; P. Mareček: „Vzkříšení těla v Ježíšově zvěstování podle synoptických evangelií“. IN: Communio 2002, č. 1, s. 34–41; J. Pieper: „Smrt, nesmrtelnost a vzkříšení podle sv. Tomáše Akvinského“. IN: Communio 2002, č. 1, s. 42–49; C. Dagens: „Naše tělo slíbené při vzkříšení“. IN: Communio 2002, č. 1, s. 50–58; J. Ratzinger: „Mezi smrtí a zmrtvýchvstáním“. IN: Communio 2002, č. 1, s. 59–72; J. H. Newman: „Vzkříšení těla“. IN: Communio 2002, č. 1, s. 73–79; Communio2002, č. 2 – Život věčný: J. Ratzinger: „O konci času. Smrt, dějiny, věčnost. Úvaha o největším tajemství“. IN: Communio2002, č. 2, s. 115–129; L. Ladaria: „Teologická úvaha o pekle“. IN: Communio2002, č. 2, s. 130–137; R. Machan: „Posmrtná očista“. IN: Communio2002, č. 2, s. 138–154; Jan Pavel II.: „Katecheze o eschatologii“. IN: Communio2002, č. 2, s. 155–170; H. Urs von Balthasar: „Apokatastasis“. IN: Communio2002, č. 2, s. 171–183; J. Galot: „Závěrečný úděl světa“. IN: Communio2002, č. 2, s. 184–195; Communio 2012, č. 3 – Druhý Kristův příchod: V. Novotný: „Ježíš Kristus parusiální – Spasitel, Stvořitel, Předurčený“. IN: Communio 2012, č. 3, s. 6–17; P. V. Kohut: „Očekávejte a urychlujte příchod Božího dne! (2 Petr 3, 12): Křesťanský život v perspektivě parusie“. IN: Communio 2012, č. 3, s. 18–35; P. Henrici: „Kdy přijde?: Filosofické úvahy k době parusie“. IN: Communio 2012, č. 3, s. 36–44; H. Hoping: „Kdy končí každá přetvářka a nespravedlnost: O Božím soudu nad lidstvem“. IN: Communio 2012, č. 3, s. 45–54; A. Štrukelj:„Příchod Pána ve slavení eucharistie“. IN: Communio 2012, č. 3, s. 55–61; H. Urs von Balthasar: „Teologické zamyšlení nad mystériem sestupu do pekel“. IN: Communio 2012, č. 3, s. 62–74; P. Frývaldský: „Kříž jakoliturgie poslušnosti: Výklad spasitelného významu Kristova kříže v knize Josepha Ratzingera – Benedikta XVI. Ježíš Nazaretský“. IN: Communio 2012, č. 3, s. 75–85; Communio 2012, č. 4 – Umírání: J. Brož: „»Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu«: Perspektiva smrti a nového života v Pavlových listech“. IN: Communio 2012, č. 4, s. 7–19; V. Brož: „Smrt v janovské literatuře“. IN: Communio 2012, č. 4, s. 20–42; J. Maroszová: „»Zanech kvasu, boj se času posledního… «: Umírání a smrt z pohledu barokních básníků“. IN: Communio 2012, č. 4, s. 43–65; P. Frývaldský: „Teologie smrti a »ars moriendi« podle Josepha Ratzingera – Benedikta XVI.“. IN: Communio 2012, č. 4, s. 66–72; G. Gaucher: „»Nikdy nebudu vědět, jak zemřít« – Terezie z Lisieux“. IN: Communio 2012, č. 4, s. 73–78; K. Sládek – P. V. Kohut: „»Otče, oslav své jméno« (Jan 12, 28): Teologicko-pastorační podněty pro duchovní prožívání stáří a umírání“. IN: Communio 2012, č. 4, s. 79–98; R. Spaemann: „Umírání v dnešní době“. IN: Communio 2012, č. 4, s. 99–101.

[5] J. V. Jirsík: Populární dogmatika, kniha, v kteréžto učení víry svaté křesťanské katolické církve prostonárodním způsobem vykládá Jan Valerian Jirsík, 2. rozmnožené vydání. Praha, Knížecí arcibiskupská knihtiskárna v Semináři 1847, s. 689–808 (1. vydání – 1841); Martin von Cochem (1636–1712): Rozjímání o čtyřech posledních věcech člověka. Kroměříž, J. Gunk 1867, 760 s.; J. Blokša: Výklad Božské komedie Dante Alighieriho dle překladu Jaroslava Vrchlického se zvláštním zřetelem na Aristotela a sv. Tomáše Akvinského, II – Očistec. Hranice 1900; Vl. Kybal (ed.): Matěje z Janova mistra pařížského Regulae veteris et Novi testamenti, sv. 3. Traktát o Antikristu. Innsbruck, Buchandl. Wagner 1911, 455 s.; A. Šanda: Synopsis Theologiae dogmaticae specialis II. Freiburg im Br., Herder 1922, s. 364–414; R. Špaček: Katolická věrouka III. Praha, Dědictví sv. Prokopa 1922, s. 468–515; J. Topolský (ve skutečnosti J. Novotný): Víra a věda o posledním cíli člověka. Praha, Českosl. akciová tiskárna 1928; F. Žák: Soustavná věrouka pro lid: IV/1 – O Bohu dokonavateli. Praha, Cyrillo-Methodějská knihtiskárna 1928, 322 s.; R. Dacík: Bůh odplatitel. Olomouc, Krystal 1941; A. Salajka: Ve světle víry – katolická věrouka. Olomouc, Velehrad 1948, s. 249–266; Z. Trtík: Komentář k věrouce II. Praha, Husova čs. bohoslovecká fakulta 1955; A. Salajka: Theologia dogmatica specialis VI – De Novissimis. Praha – Litoměřice 1959, cyklostyl, 71 s.; J. Zvěřina: Mariologie – O milosti – O svátostech – Eschatologie. Praha, UCN 1970; R. Guardini: O posledních věcech člověka, křesťanské učení o smrti, posmrtné očistě, vzkříšení, soudu a věčnosti. Řím, Křesť. akademie 1972; T. Špidlík: Na druhém břehu. Řím, Křesť. akademie 1975; Úvod do teologie 4. Česká prov. bratří kazatelů, překlad z francouzštiny, datace samizdatového vydání – 2. polovina sedmdesátých let 20. století, s. 503–544; Červená kniha, Teologie – dálkový kurs 2. díl, 645–1285 stran, sešity 13–24, datum vydání polovina sedmdesátých let, eschatologie: sešit č. 24 – Eschatologie (s. 1237–1285); N. Lohfink: Smrti, kde je tvé vítězství? Řím, Křesť. Akademie 1978, 23 s.; W. Granat: K člověku a Bohu v Kristu 5. Naplnění dějin spásy člověka – poslední věci člověka a světa. Řím, Křesť. ak. 1986; P. Pokorný: Perspektivy víry: úvod do eschatologie. Praha, Kalich 1992; L. Ott: Dogmatika 7 – nauka o posledních věcech. Olomouc, MCM 1992, 32 s. (text českého překladu pochází z počátku sedmdesátých let 20. století); J. Heller: O posmrtném životě. Praha, Pastorační stř. při Arcib. pražském 1993; J. Zvěřina: Teologie Agapé II. Praha, Scriptum 1994, s. 431–465; R. Bultmann: Dějiny a eschatologie. Praha, Ise 1994; J. Rejchrt: Apokalypsa aneb zpěv o naději. Výklad Zjevení Janova. Praha, Návrat domů 1994; J. Ratzinger: Eschatologie – smrt a věčný život. Brno, Barrister & Principal 1996, 2008; J. Dolista: Perspektivy naděje, teologická výpověď o naději ve vzkříšení. Brno, Cesta 1997; R. Cantalamessa: Sestra smrt. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakl. 1997; [autor neuveden]: Očekávání konce světa, anebo touha po Pánu? Praha, Pastor. středisko při Arcib. pražském 1997, 10 s.; D. Pecka: Světlo a život. Svitavy, Trinitas 1998, s. 382–412 (posmrtné vydání samizdatového textu); D. Morin: Co se děje po smrti? Praha, Paulínky 2000; W. C. Crochet: Čtyři pojetí pekla. Praha, Návrat domů 2001; F. Mráček: Očistec. Praha, Vérite 2004, 59 s.; H. Küng: Věčný život? Praha, Vyšehrad 2006; T. Špidlík: Věřím v život věčný. Olomouc, Refugium 2007; Katechetická sekce ČBK (ed.): Věřím ve vzkříšení těl a život věčný. VI. celostátní kongres katechetů 25.–27. 10. 2007 v Kroměříži. Praha, Nakl. T. Halama 2007, 184 s.; P. Pokorný: Den se přiblížil. Jihlava, Mlýn 2007; MTK: O některých aktuálních otázkách eschatologie. Olomouc, Refugium 2008; P. Hiet: Věčnost začíná již dnes. Setkání s Ježíšem v knize Zjevení. Praha, Návrat domů 2009; A. Grün: Smrt není konec. Co nastane po smrti? Praha, Paulínky 2010; G. L. Müller: „Sebezjevení trojjediného Boha v dovršení člověka. Eschatologie“. IN: G. J. Müller: Dogmatika pro studium i praxi. Kostelní Vydří, Karmelit. nakl 2010, s. 523–578; S. Fausti: Konec času: lectio divina nad Prvním listem Soluňanům. Praha, Paulínky 2011; J. H. Newman: Čas Antikrista. Olomouc, Refugium 2011; V. Hlinka: Erunt duo luminaria. „Restitutio“ a jeho apokalyptičtí vyslanci ve františkánské a husitské perspektivě. Strojopis disertační práce – Katedra církevních dějin a dějin křesťanského umění CMTF UP v Olomouci 2013, 348 stran.

[6] V následujícím přehledu uvádíme i jednu podnětnou publikaci ve slovenštině a němčině – srov. F. Kovář: Představy pársismu a židovství o posledních věcech lidstva. Studie ze srovnávací vědy náboženské. Praha, UK 1922; A. Kleveta: Eschatologické představy Babyloňanů. Olomouc 1940; V. Bělohradský: Krize eschatologie neosobnosti. Londýn, Rozmluvy 1982; A. Patschowsky – F. Šmahel (eds.): Eschatologie und Hussitismus. Internationales Kolloquium Prag 1.–4. 9. 1993. Prag, Histor. institut 1996; Ma’sumian Farnaz: Život po smrti v učení světových náboženství. Brno, Jota 1996; AAVV: Náboženské smery na prelomu tisíročia, eschatologická vízia. Sborník referatov z rovnomennej konferncie, ktorů usporiadal Ústav pre vzťahy štátu a cirkví vo Staro smokovci v dňoch 14.–16. novembra 2000. Bratislava, Ústav pre vťahy štátu a cirkví 2001, 160 s.; H. Werner: Islámská kniha mrtvých, představy islámu o onom svět. Hodkovičky, Pragma 2002; J. Le Goff: Zrození očistce. Praha, Vyšehrad 2003; L. Bělka: Buddhistická eschatologie, šambhalský mýtus. Brno, MU 2005; L. Ondračka: Smrt a umírání v náboženských tradicích současnosti. Brno, Cesta domů 2010, 116 s.; J.–P. Filiu: Apokalypsa v islámu. Praha, Volvox Globator 2011; Ibn Qajjm al-Džavazija – Muhammad ibn Abú Bakr (1292–1350): Cesta duše po smrti. Praha, A.M.S. trading 2011; J. Engelbrachtová – M. Moravcová – M. Nodl (eds.): Ráj, peklo a očistec ve středověkých viděních. Praha, Argo 2011, 279 s.; D. Biernot (ed.): Konec tohoto světa: milenialismus a jeho místo v judaismu, křesťanství a islámu. Praha, Dingir 2012 (anglická verze 2012).