Josef Kroutvor
Kresby, kresbičky i čmáranice
Legenda k obrazovému doprovodu
Lidé kreslí odedávna, kreslilo se dříve, než se psalo. Známe kresby pracně vyryté do kosti či do kamene, přikreslené na okraj stránky v manuskriptu, vyryté hřebíkem do zdi, načmárané jen tak na kus papíru z nudy či radosti. Kreslili poutníci, cestovatelé, tak jako dnes lidé fotografují a sestavují si soukromá alba. Právě tato neformální a spontánní linie mě zajímá a je mi rozhodně bližší než klasická kresba pěstovaná od renesance.
Své první kresby bohužel nemám, nezachovaly se. Dětské kresby totiž obdivuji, a nejsem sám. Čerpalo z nich i moderní umění, rozhodně Paul Klee či Joan Miró. Jsem poučen, a proto jsem pečlivě uschoval první kresby svého syna Josífka, snad můj zájem jednou ocení. Kresby ukrývají příběhy, čára je svým způsobem myšlenkou, čmáranice je jakousi imaginární studií.
Znovu jsem začal kreslit v letech dospívání, ovlivnil mě právě Klee, obdivoval jsem Apollinairovy kaligramy, příležitostné či kavárenské kresby básníků a také kresby starých Číňanů, kaligrafů. Dodnes mám uschovanou reprodukci jedné kresby Federica Garcíi Lorcy, která navazuje na projevy lidového umění. Lorcu zastřelili španělští fašisté, ta kresba má pro mě i hlubší obsah.
Určité souvislosti mezi kresbou a psaním jsem si začal uvědomovat až později, když jsem začal soustavněji používat zápisníky. Dnes jich mám plnou truhličku. Vyzkoušel jsem všechny možné druhy sešitů, ty s linkami i bez linek, také značku Moleskine, jen kapesní formát jsem nikdy neopustil. Nakonec mám nejraději ty „nejmizernější“ notýsky, kam čmárám podle libosti. Z poznámek se někdy zrodí básnička či esej, letmou čmáranici dotáhnu na volnou, lepší kresbu. Pěstuji poezii „hand made“, což je přece jen něco jiného než práce s počítačem. Zápisník mě doprovází jako dobrý přítel, je připraven, je po ruce, je v kapse i s tužtičkou neboli špačkem. Až doma, u stolu, v klidu se snažím „zpracovat“ motiv, nebo si ho jen uložit do paměti.
Ponechávám záměrně stranou klasickou kresbu, studii, tak jak ji pěstují školení malíři. Tam platí jiná měřítka, kresba je často přípravou k obrazu. Pro mě je ale kresba samostatnou disciplínou a má asi blíž k rukopisu než ke stylu. Letmá kresba, náčrtek, je pro mě živým sdělením a je mně bližší než obraz. Mám rád grafiky Bohuslava Reynka, obrázky, které vznikaly v kuchyni u kamen doslova na koleně. Reynek byl navíc básník, těsné propojení výtvarného projevu s literaturou a psaním je zde zřejmé.
V dnešní době zápisníky nahradily digitální fotoaparáty, lidé cvakají, mažou, vybírají. I já používám tento moderní záznamník, ale zůstávám zároveň věrný papírovému zápisníku. Patřím ke staré škole. Myslím, že bychom se neměli lehkomyslně zbavovat tradičních dovedností, šikovnosti ruky. Snadný záznam digitálním aparátem svádí i k jisté povrchnosti. Kresba má svůj osobitý půvab, který technologie nenahradí. Nechme se překvapit a inspirovat, a hlavně se rozhlížejme po světě, co je třeba zaznamenat.
Emil Filla napsal, že kresba, která vzniká „z ničeho“, bezděčně, je zasnoubením duše s andělem. Neznám lepší a básnivější formulaci… Mnohé kresby načmárané jen kouskem ohořelého uhlíku už dávno smysl déšť… Tak se věci dějí… Kresba ani kresbička si nedělají nárok na věčnost, vznikají ve vzácné chvíli, patří k životu a život si s nimi nakládá podle svého.
Josef Kroutvor (* 1942) je esejista, historik umění, básník a kreslíř. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studijní pobyty absolvoval v Besançonu a ve Vídni. V samizdatu a v exilovém Svědectví publikoval pod pseudonymem Josef K. Je autorem manifestu Škola české grotesky a eseje Střední Evropa. Anekdota a dějiny. Od roku 1970 byl třicet let zaměstnán v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze v oddělení užité grafiky a fotografie. Je autorem řady výstav a mnoha odborných a uměleckých knih, antologií, monografií a kurzív pro Český rozhlas Vltava.