Kyrillos z Jeruzaléma: Katecheze I (Prokatecheze a katecheze 1–11)
překlad M. a P. Dudzikovi, úvodní studie P. Dudzik, Patristika sv. 10.
Praha, Krystal OP 2021.
Těžko se v brzké době nalezne příhodnější příležitost představit nové vydání katechezí Cyrila Jeruzalémského než ta poskytnutá „jeruzalémským“ tématem tohoto čísla Salve. Vyučování přítomné v souboru jeruzalémských katechezí, jehož autor byl biskupem města v letech 348–387, může velmi vhodně dokreslit křesťanský pohled na Jeruzalém a klíčové události s ním spjaté očima obyvatel tohoto místa, kterým byla známa nejen jeho zeměpisná, ale také duchovní topografie. Svazek tedy představuje jak faktický popis Jeruzaléma Cyrilovy doby, tak předkládá teologický obraz událostí pevně zakotvených do časoprostorových souřadnic dějin spásy.
Autory překladu, manžele Dudzikovy, není nutné českému zájemci o dílo raných křesťanských spisovatelů zevrubně představovat: Pavel Dudzik se zavedl jako velmi spolehlivý překladatel raných martyrologických textů (Vyšehrad 2008 a 2011), apologety Tatiana (OIKOYMENH 2016) i jako expert na počáteční fázi ariánského sporu (OIKOYMENH 2019). Markéta, roz. Bendová, je zase přední českou odbornicí na dílo Řehoře z Nyssy (OIKOYMENH 2015 a 2018) a Filóna Alexandrijského. Nejedná se přitom o první překlad Cyrilových katechezí: český čtenář má k dispozici překlad Jana Ladislava Sýkory z roku 1892, jenž však již po téměř sto třiceti letech narazil na své limity. Dostupnější je překlad Mystagógických katechezí od Pavla Milka, vydaný Refugiem roku 1997, ten ale přináší pouze pět křestních katechezí atribuovaných Cyrilovi či jeho nástupci Janu II. A dnes by si zasloužil výklad založený na aktuálním bádání společně s větším propojením s místní teologickou tradicí.
Protože patristické spisy přenášejí čtenáře nejen do jiných věků, ale i dost odlišné kultury, je v případě jejich vydání zvykem opatřovat překlad úvodní studií. Pavel Dudzik tedy nejprve v textu nazvaném „Kyrillos z Jeruzaléma, biskup a jeho katechetické dílo“ uvádí čtenáře do problematiky autenticity celého korpusu jeruzalémských katechezí a představuje postavu samotného biskupa se zaměřením na doktrinální spory poloviny 4. století, jichž byl Cyril účasten a během nichž si sám ledacos vytrpěl. Druhá část seznamuje s dobovou podobou Jeruzaléma a zvláště chrámu Božího hrobu, místa, kde neprobíhala pouze jeruzalémská liturgie, nýbrž také samotná příprava kandidátů křtu zachycená v Katechezích. Přehled Cyrilových spisů přichází na řadu až poté, celá studie končí srovnáním rekonstruované podoby jeruzalémského vyznání víry a témat jednotlivých katechezí, které tomuto krédu odpovídají. Úvodní stať se tedy drží popisu autora, místa a díla a příležitost teologicky zpracovat jednotlivá témata představená Cyrilem přenechává teologům a dalším zájemcům o patristické texty.
Samotný překlad prokatecheze a prvních jedenácti katechezí svědčí o vyzrálém překladatelském stylu, který je čtivý a dovede zpřístupnit specifika žánru, tedy zpětně redigovaného ústního projevu. Na škodu samotné čtivosti a přístupnosti díla ale bohužel bude přepis autora katechezí v podobě „Kyrillos“. Ano, takto řecká podoba Cyrilova jména pochopitelně zní, avšak v českém prostředí je jeruzalémský biskup obvykle převáděn do běžné podoby Cyril. Jakkoli je pochopitelné používat řeckou podobu např. u Eusebia či Nikájského koncilu, v případě takto historicky zaužívaného jména se jeví jako značně upjatá – na základě podobné logiky bychom pak přepisovali jméno prvního ze soluňských bratří jako Konstantinos Kyrillos, apoštola Pavla Paulus, případně Ša’úl z Tarsu, evangelistu Jana hebrejským jménem Jochanan či Jóchánán a líčili bychom, kterak Kajin zabil svého bratra Hevela. Konvenční podoba jména, Cyril Jeruzalémský, by podle mě významu textu nic neubrala, naopak by rozšířila skupinu čtenářů, k níž by se soubor těchto katechezí dostal a mohl ji oslovit.
Vlastní překlad je nicméně doplněn pečlivými komentářovými poznámkami, které čtenáře upozorní na klíčová místa i jejich problémy; tyto poznámky mohou zároveň svým rozsahem posloužit jako referenční texty pro badatele a studenty zabývající se dějinami teologie a liturgie. Celý svazek doplňuje seznam literatury a rejstříky, věrný to přítel člověka, odkazující na biblické a starověké spisy, moderní autory i jednotlivá témata.
V čem tkví význam jeruzalémského katechetického korpusu? Od běžné homiletické literatury jej odlišuje již fakt, že se jedná o jedno z nejstarších svědectví o křestní přípravě, které navíc s ohledem na význam Jeruzaléma v „poutnickém“ hnutí 4. a 5. století ovlivnilo podobu křestní liturgie v celém Středomoří. Dobře to lze pozorovat např. při srovnání s Ambrožovými milánskými katechezemi konce 4. století (český překlad vychází v těchto týdnech v „zelené řadě“ nakladatelství OIKOYMENH), které staví na podobné struktuře křestní přípravy, výkladu kréda a mystagogické katecheze věnované iniciačním svátostem. Navzdory Cyrilovu ponoření do christologických sporů své doby jeho dílo nepřekypuje filozofickými pasážemi, ale drží se svého cíle přispět k porozumění jádra křesťanské víry, jak ji vyjadřoval křestní symbol místní církve. Oproti Ambrožovým katechezím jsou ty Cyrilovy výrazně méně syntetické a celkově rozsáhlejší – to nemusí vypovídat pouze o biskupově charakteru, ale také o odlišné situaci, neboť do Jeruzaléma mnozí přicházeli, aby se nechali do křestních tajemství zasvětit právě na místech, kde k nim došlo. Cyril nemohl tušit, co posluchači o víře vědí, a tak se pokusil pokrýt ve své katechezi rozsáhlý vějíř témat: v Ambrožově případě se setkáváme s mnohem větším zacílením na to, co Bůh při iniciaci koná. V případě mystagogických katechezí existují mezi oběma autory jasné paralely, v případě předkřestních přednášek se mohla milánská a jeruzalémská praxe značně lišit. Styl obou autorů ale spojuje práce s biblickým textem, jehož citace utvářejí doslova patchwork celé katecheze. Bohatství biblických citátů spojených s obsahy víry společně se způsobem četby Písma pak tvoří asi nejcennější část celého souboru, který může být přístupný a inspirativní i pro dnešního čtenáře, zvláště toho, který čerpá z pokladu téže víry, do níž uváděl čekatele křtu Cyril a ostatní církevní otcové.
První svazek překladu Cyrilových katechezí je tedy zásadním přínosem nejen pro studenty teologie a církevních dějin, ale i pro širší veřejnost. Čtenář tohoto čísla Salve může v úvodní studii nalézt doplňující informace o křesťanském Jeruzalému 4. století, ale především k mystagogickému pojetí starokřesťanské katecheze, která zůstává pro současného člověka díky svému symbolickému popisu duchovních skutečností velmi aktuální a svým způsobem přístupná. Současně se také jedná o příslib druhého dílu, který – doufejme – pokryje zbývajících sedm katechezí a přinese nový a současný komentovaný překlad i pěti mystagogických katechezí.
David Vopřada