Editorial 2/2013 – kánon Starého zákona

Vážení čtenáři,

toto druhé číslo revue Salve vychází v roce, který je jak rokem cyrilometodějským, tak také rokem víry. V těchto souvislostech si uvědomujeme, že oním normativním pramenem Božího zjevení je vlastně Bible, která konstituuje náš život z víry a stává se také zdrojem teologického poznání. Tento rok si dále připomínáme 400. výročí od vydání Bible kralické, prvního českého překladu z původních biblických jazyků, hebrejštiny (částečně aramejštiny) a řečtiny. Je jistě zajímavé, že český překlad od počátku křesťanství vzniká kompozicí řeckého překladu, o který se opírali i slovanští apoštolové, když překládali Bibli do staroslověnštiny, a západní tradice, jejímiž svědky jsou první pokřtění čeští páni v Řezně, jež stavěla na překladu z latiny, z tzv. Vulgáty sv. Jeronýma.
Víme, že otázka Bible je také spojována s počtem jednotlivých knih či svitků, kdy před námi stojí celý proces vzniku a ustavování souboru, který byl později nazván Biblí. V řeckém textu se ovšem používá výraz ta biblia, tedy plurál, s vědomím, že se nejedná o jediný svazek. Podobný proces, jakým prošel Starý zákon, následoval i vznik Nového zákona a ustanovení souboru, kterému říkáme kánon či pravidlo. K této diskuzi se vrátilo křesťanství znovu v 16. století, kdy se k vyrovnání s touto palčivou otázkou přidal i vliv knihtisku a nová filologická bádání. Proto se tato otázka stala tak důležitou na jednání Florentského a později i Tridentského koncilu. Tento proces zaznamenala i Kralická bible v prvních desetiletích své existence, která nakonec přijala protestantskou tradici s vyloučením tzv. deuterokanonických knih. V druhé polovině 20. století je na základě dalších historických studií a nálezů nových rukopisů otázka nastolena znovu a její řešení ukazuje větší otevřenost vůči zmíněným deuterokanonickým knihám s vědomím jejich významu a podílu jak v životě církví, tak v kulturně-společenském kontextu. Této tematice se věnuje převážná část statí autorů tohoto čísla. Josef Bartoň se navíc zabývá otázkou českých starozákonních překladů po roce 1900, kdy chce ukázat, jak bohatým rozvojem prošla biblická studia a kolik nových překladů obohatilo četbu a studium Bible v současnosti. Zvláště bych upozornil na nepříliš rozšířený překlad poetických knih Starého zákona od Viktora Fischla (Avigdora Dagana), který se v této studii objevuje jen v poznámce pod čarou. Jedná se z literárního hlediska o opravdový skvost, který sice může být připomínkován, že ne vždy přihlíží k teologicko-biblickému procesu překladu biblických textů, ale považuji za nezbytné připomenout jeho jazykovou krásu, do které se promítá i básnický jazyk Františka Halase, přítele zmíněného překladatele a spisovatele. Odvážím se tvrdit, že jazyková hodnota tohoto překladu se přes manželský pár Dagmar a Františka X. Halasových objevuje i v překladu Jeruzalémské bible právě v těch místech, kde se liší od doslovnosti a závislosti na kralické češtině ekumenického překladu, aniž bych tím chtěl nějakým způsobem zneuznávat jeho jazykovou hodnotu.
Téma kanonicity je podmíněno skutečností inspirace. K tomuto tématu se částečně vyjadřuje z fundamentálně-teologického hlediska stať Davida Boumy, vyjadřující onen proces spojení božského a lidského v tajemství inkarnace našeho Spasitele, pravého Boha a pravého člověka. Tento aspekt, který je tak důležitý pro pochopení teologického paradigmatu celého stvoření, lidské důstojnosti a svobody, jako i Boží suverenity, je jistě dostatečným důvodem, aby bylo celé jedno číslo naší revue věnováno Knize knih.
Čtenář se může v tomto souboru studií opravdu v širokém a pestrém spektru seznámit s různými přístupy, které jsou vlastní jednotlivým konfesím, a může sledovat i proces věcného a citlivého dialogu v rámci tohoto tématu. Z důvodu rozsahu čísla už nedošlo k rozhovoru s předsedou ERC, synodním seniorem Joelem Rumlem, který by z dílny vlastní církve mohl čtenářům připomenout bohatou a důležitou historii Kralické bible, jejíž krásu překladu žalmů ocenil Antonín Dvořák, který – ač katolík – zhudebnil ve svých biblických písních kralický překlad právě pro jeho krásu jazyka a tradici.

 

+ fra Dominik Duka OP