LEGENDA K OBRAZOVÉMU DOPROVODU 2/2013

Salve, které se věnuje utváření kánonu Starého zákona, doprovázejí fotografie dominikánského bratra Šimona. Jsou to drobné postřehy, fotografické poznámky, které si v roce 2011 přivezl z cesty po Svaté zemi.
Pro fotografie bratra Šimona je typický zájem o všední život, „náhodu“, která z každodennosti utváří něco pozoruhodného. Zachycují pomyslný bod (punctum), který se v mysli pozorovatele může rozšířit v trhlinu dávající nahlédnout za děje a prostory, které fotografie zpřítomňuje. Alespoň pro toho, kdo se umí a snaží dívat. Bratra Šimona nezajímají velké kompozice, tisíckrát vyfotografované památky a monumenty. Svůj objektiv zaostřuje především na lidi, kteří se v těchto kulisách, na této biblické divadelní scéně pohybují… Jako by tak na Šimonových fotografiích pomalu mizel rozdíl mezi Palestinkou, Židovkou a křesťanskou poutnicí, mezi rabínem, knězem východního či západního ritu a mužem za hospodským stolem. Z fotografií na nás hledí konkrétní, osobití lidé, jejich únava nebo radost, křehkost či rozhodnost, hluboká zamyšlenost či unešení okamžikem… Vše jako by se sbíhalo v bezelstných tvářích dětí. Jen kouzlu hornaté vyprahlosti Sinaje, která člověka tak radikálně přesahuje, náš dominikán také neodolal.
S fotkami bratra Šimona se setkáváme již několik let v prostředí pražského dominikánského kláštera. Zaznamenává místa, kde žije a kterými prochází – momentky z pestrých a hlučných okolních ulic, momentky z prostého klášterního obýváku či velkolepě zdobného kostela. Soustavně se také věnuje focení programů, které se odehrávají na platformě Dominikánská 8. Myslím, že si již postupně vyostřil svůj osobitý pohled tak, že jeho černobílé fotky mnozí jasně rozeznají, a to i přesto, že své autorství skrývá a chce zůstat v pozadí „domácího“ dění, které s mnišskou pozorností nenápadně zaznamenává. Z Šimonových fotografií Svaté země na mě dýchá podobná přirozenost, jakou znám z jeho pražských svatojilských fotek: Po zemi biblické se s fotoaparátem pohyboval se stejnou pozorností a samozřejmostí jako doma.

 

Norbert Schmidt

 

Karel Šimon Hlavatý OP (* 1958) se narodil v Českém ráji. Většinu života prožil na venkově, kde mimo jiné pracoval jako zedník, nemocniční zřízenec, poštovní doručovatel, zaměstnanec cirkusu a zahradník. Po gymnáziu absolvoval vysokou školu s humanitním zaměřením. Delší čas působil jako vychovatel a pedagog (od mateřské školy po vysokou). Počátkem 21. století vstoupil do Řádu bratří kazatelů a přijal jméno Šimon. Po noviciátu pracoval v Plzni s bezdomovci, ženami v nouzi a umírajícími v hospicu. V klášteře u Sv. Jiljí nyní vykonává službu knihovníka, ale vypomáhá i jako kuchař. Své první snímky pořizoval ve věku kolem patnácti let. Soustavněji fotil na vysoké škole (dokument, krajinu, zátiší, portrét), potom se dvacet let věnoval spíše malbě. K intenzivnímu focení se vrátil v posledních dvou letech. Podnětem mu byla i současná snaha pražských dominikánů o proměnu a obnovu vlastního kláštera. V minulém roce uspořádal dvě výstavy portrétní fotografie: Šimonovi muži a Karlovy ženy.