Kartuzián: Láska a ticho
Praha, Krystal OP 2012
Recenzovat duchovní klasiku, mezi niž Láska a ticho, útlé, ovšem velmi hluboké dílko kartouzského převora Jeana-Baptisty Poriona, bezpochyby patří, se jeví jako přinejmenším troufalé. Vždyť kdo by si odvážil polemizovat s mistrem nejen pera, ale především duchovního života, jímž jeho autor rozhodně je? Navíc se jedná o dílo svrchovaně osobní, protože rozpřádá dialog s těmi nejniternějšími strunami každého čtenáře. Přesto však jeho vydání v češtině péčí nakladatelství Krystal OP vyzývá alespoň k malému zamyšlení.
Ke knize lze přistupovat z mnoha pohledů, jedním z nich může být to, kterak kniha vyvrací mnohá klišé o křesťanství a duchovním životě. Nabízí se totiž otázka, co vlastně mohou dnešnímu čtenáři dát mniši (nota bene kartuziáni). Vždyť se zdají být tak vzdáleni běžným smrtelníkům (i křesťanům). Vůbec ne! Kniha velmi dobře ukazuje, že mistři duchovního života jsou i velcí realisté a znalci lidského života a duše vůbec. A dobří učitelé. Autor vše líčí velmi jednoduše, přístupně. Kvalitní duchovní život nepojímá jakožto vyhrazený hrstce „profesionálů“, ale naopak jej líčí „na dosah“ každého poctivého křesťana. Nezatěžuje sáhodlouhými rozbory. A už vůbec neklade před či na čtenáře horu asketických požadavků (ač právě kartuziáni jsou považováni za vůbec nejpřísnější řád!). Jeho teologie a spiritualita jsou pojímány velmi lehce a pozitivně a tomu také odpovídá jejich prostý a přitom mistrný popis.
Ten je velmi systematický (a to i ve smyslu spekulativní teologie), a přitom přirozeně biblický. Ve třech velmi hutných etapách pojednává základy duchovního života, metodu modlitby a evangelní spiritualitu. Tyto kapitoly dohromady tvoří první část knihy. Druhá, kratší, nabízí sbírku autorem pronesených kázání. Ta se mohou jevit jako méně zásadní a snad i vzdálenější čtenáři, ovšem ve skutečnosti jsou vynikajícím svědkem a důkazem toho, že autorova slova pevně koření v autentické, konkrétní realitě a zase se do ní promítají. To, že jeho slova nejsou vůbec laciná či planá, nejlépe dokládá období, kdy byla pronesena: 1940–1943!
U klasických cizojazyčných děl hraje zásadní roli jejich překlad. Toho se zde ujal Jan Cibulka velmi odvážným způsobem. Neváhá stavět se k textu velmi svobodně, ovšem děje se tak plně ku prospěchu věci. Nejen obsah díla, ale také jeho šarm a sílu se mu podařilo zachovat i ve velmi volném překladu, který je přitom ve službě čtenáři i autorovu záměru. Prezentovat duchovní život prostě, ale ne stroze, silně a barvitě, a přitom neokázale. S tím ostatně souzní i celkové velmi příjemné grafické provedení knihy. Knihy, která se dá přečíst za pár hodin, ale s níž se vyplatí strávit dlouhé dny. Knihy, s níž se vyplatí strávit dlouhé dny, protože je inspirací a posilou pro celý život.
Ludvík Grundman OP