Vážené čtenářky a čtenáři!
Spontánní asociace, které přijdou na mysl současnému člověku, setká-li se s termínem „konspirační teorie“, se budou patrně blížit obrazu nějaké bizarní a těžko uvěřitelné interpretace světa. Představě o tom, co se odehrává za oponou jeviště dějin, a především pak o tom, kdo určuje, jakým směrem se bude příběh ubírat. Čtenáři se pravděpodobně vybaví některé z populárních konspiračních teorií vysvětlujících původ koronaviru, o čipech ve vakcínách, údajném nebezpečí 5G sítí, jak se to „ve skutečnosti“ má s globálním oteplováním nebo také konspirační narativy, které vznikly v souvislosti s uprchlickou krizí a v současné době s probíhající válkou na Ukrajině. Mezi těmi, kdo mají stát na samotném vrcholku spiknutí, se opakovaně objevují tajné společnosti, bohaté a mocné rody, nadnárodní korporace, či dokonce „ještěří“ mimozemšťané oblékající lidskou kůži – a nakonec i samotný Ďábel.
Fenomén konspiračních teorií je příliš komplexní a objemný na to, abychom jej mohli plně obsáhnout v mezích jednoho čísla. A to i při zúžení pozornosti na křesťanskou tradici, která – jak uvidíme – stojí u samotných základů některých dodnes velmi populárních představ o spiknutí. Současná konspirační kultura dalece překonává hranice lokálnosti a soustředí se především na mezinárodní globální spiknutí, skrze které pak rozumí i dílčím záhadným a podezřelým událostem, jež propojuje do pomyslné a neustále se rozrůstající pavučiny „utajovaného“ smyslu. Není překvapivé, že jako jeden z klíčových historických momentů konspiracismu (tedy přesvědčení, že existují nějaké skryté souvislosti podstatných historických a společenských jevů, jež jsou důsledky spiknutí) se považuje vynález knihtisku, který významně přispěl k rozšíření prvních systematizovaných a ucelených konspiračních narativů. Moderní média, internet a sociální sítě však umožňují šíření konspiračních teorií mnohem rychleji než kdy dříve, bez ohledu na sociální nebo geografické hranice. Přestože se v místních konspiračních teoriích zrcadlí specifika daného kulturního rámce, je užitečné jim rozumět právě v jejich globálním kontextu (jak to například ukazují protižidovské konspirační teorie v Japonsku, ovlivněné evropským konspiracismem).
Touto skutečností jsme se řídili i při vytváření koncepce tohoto čísla, ve kterém se nezaměřujeme pouze na současný český konspirační diskurz, neboť i ten je potřeba zasadit do širšího kontextu světové konspirační kultury, jíž simultánně dominují především americký a ruský konspiracismus. Oba sdílejí řadu na první pohled podobných charakteristik a obsahů, liší se ovšem ve svých východiscích, která jsou do velké míry závislá na daném religiózním prostředí. Jednotlivé texty tohoto Salve proto byly vybírány tak, aby čtenáře seznámily s důležitým historickým a náboženským kontextem, teologickými koncepty a populárními představami lidové víry, které se společně podílely a stále podílejí na vývoji a transformaci konspiračního myšlení uvnitř křesťanského světa na Západě i Východě.
V posledních letech přitahují konspirační teorie čím dál větší zájem ze strany odborné, ale také široké veřejnosti, ať už jí myslíme žurnalisty, amatérské historiky, rekreační nadšence do konspiračních teorií, nebo plně oddané konspiracisty. Badatelé si všímají zjevného, avšak stále málo reflektovaného vztahu mezi křesťanstvím – jeho jazykem, obrazností, symboly, učením, eschatologií nebo epistemologií – a konspiracismu, stejně jako někdy až souvztažné podmíněnosti obou fenoménů. Přesto však zůstává překvapivé, že jen málo odborníků pátrá po hlubších vnitřních souvislostech a většina se spíše uchyluje k povrchnímu popisu zřejmých společných motivů, nebo se vydává směrem zobecňujících akademických reflexí, které se mohou stát spíše slepou uličkou než podnětem k dalšímu zkoumání, nemluvě o skutečné společenské reflexi. Někteří ovšem překračují meze takového vágního univerzalismu a pokoušejí se dotknout dosud málo zmapovaných možných vnitřních provázaností konspiračního myšlení a těch aspektů křesťanského učení a tradice, které k němu, zdá se, z různých důvodů tíhnou a někdy se jím nechávají i strhnout.
Toto číslo Salve proto představuje čtenáři několik pečlivě vybraných textů od českých i zahraničních badatelů, kteří se snaží na problematiku konspiracismu v kontextu křesťanského světa nahlédnout právě tímto hlubším způsobem. Sestává ze tří pomyslných částí, z nichž první uchopuje konspirační teorie širším teoretickým způsobem a zaměřuje se na některé opakující se motivy, mechanismy a strategie, zatímco další dvě části se věnují americkému a ruskému konspiracismu.
Číslo otevírá text české religionistky Zuzany Marie Kostićové, která odkrývá některé aspekty vztahu konspiracismu a západního proudu alternativní spirituality, a to na pozadí posledních velkých vln moderního milenialismu (očekávání konce světa), jež zasáhly společnost v uplynulých několika dekádách (fenomén 2012, migrační krize, environmentální apokalypsa a pandemie). Načrtává také chápání konspiracismu jako určité reakce na sílící „diskurz viny“ a sebemrskačství uvnitř současného milenialismu, vzešlého z prostředí alternativní spirituality. Právě dynamický a kuriózní vztah milenialismu a konspiracismu je tématem, které se bude v čísle opakovat, ovšem nahlédnutým prostřednictvím odlišných perspektiv.
S apokalypsami, a především s nimi související křesťanskou démonologií, vyvěrající z hlubin abrahámovské tradice, z níž čerpají i moderní konspirační narativy o mimozemšťanech, nás seznámí britský religionista Christopher Hugh Partridge. Realita se zde někdy stírá s fikcí a staré představy o zlovolných démonických bytostech jsou populární kulturou a některými novými náboženskými hnutími přetavovány do současného obrazu „démonického mimozemšťana“, jehož zlovolné působení může ovlivňovat spásu člověka podobně jako vyslanci pekla.
Vazbu na západní ezoterismus a tzv. „kultické milieu“ pak dále rozvíjí text „Znovu o konspiritualitě. Jak překvapivé a nové je spojení spirituality a konspiračních teorií?“. Religionisté Egil Asprem a Asbjørn Dyrendal v něm přehodnocují některé ustálené stereotypní představy o „typickém“ konspiračním teoretikovi, které vytvářejí asociaci mezi konspiracismem, okultními naukami a krajní pravicí, a současně se snaží ukázat, že konspirační teorie možná nejsou tak úplně novým a překvapivým fenoménem moderní doby, jak jsou často prezentovány.
Profesorka Ivana Noble se vymezuje vůči zdánlivé „nevinnosti“ konspiračních teorií jako alternativního vysvětlení skutečnosti, které si s sebou nese nebezpečný potenciál násilí, jež je ospravedlněno strachem a podezřením. Reflexe těchto mechanismů nám může nastavovat zrcadlo, když nás nutí k ohlédnutí za násilnými momenty našich dějin, kdy strach vedl k legitimizaci neodpustitelného.
Konspiracismus, úzce provázaný s apokalyptickým myšlením, nalezneme v řadě významných událostí historie Spojených států amerických a dodnes už jej můžeme považovat za neodmyslitelný znak americké kultury. V závislosti na reálném či předpokládaném nepříteli se v průběhu amerických dějin proměňovala i postava Antikrista, jenž jako „arcikonspirátor“ dlí na pomyslném trůnu pekelné konspirační hierarchie. Touto kontinuální transformací v rámci evangelikálního prostředí nás provede text od Allana Pattersona z 80. let a hned po něm ilustruje aktuální vývoj příklad konspirační teorie QAnon, která se velmi nedávno rozlila napříč (nejen) americkou společností, především uvnitř milieu amerických konzervativních protestantů.
Apokalypticky orientovaný konspiracismus ruského pravoslavného prostředí popisuje článek ruského historika a etnologa Viktora Šnirelmana, který se věnuje především těm konspiračním narativům z prostředí ruské ortodoxie, které vznikají na přelomu 19. a 20. století a znovu nacházejí popularitu po pádu Sovětského svazu. Jak už „varovaly“ nechvalně proslulé Protokoly sionských mudrců, k jejichž odkazu se dodnes mnoho ruských konspiracistů hlásí otevřeněji, než je tomu na Západě, Rusko a ruský lid jako bašta křesťanství představují poslední překážku k ustanovení království Antikrista na tomto světě. Tento narativ ostatně hraje svou důležitou roli i v současném konfliktu na Ukrajině, jak potvrzuje rusista a sémiotik Tomáš Glanc v rozhovoru v závěru celého čísla. Hovoří zde o konspiračních teoriích v kontextu ruské agrese a o jejich hlubších kořenech v ruské a sovětské minulosti.
Číslo o konspiračních teoriích na stránkách teologické revue má své místo v neposlední řadě i proto, aby obrátilo kritický pohled také do vlastních křesťanských řad a osobní spirituality. Napříč tímto Salve se jako červená nit vine jedno zásadní téma: nedůvěra vůči světu, společnosti, lidské přirozenosti. Milenialismus jako vynikající podhoubí konspiračních teorií, ne nepodobný apokalyptickým očekáváním středověku se všemi jeho excesy, vypovídá něco o principiálním zklamání z moderního světa, společnosti, z lidí. Představy o utajených silách, které vedou celý svět do záhuby, o zákulisních machinacích, o nemožnosti vzepřít se vyšším mocnostem – to vše odráží frustraci lidí, jejímiž projevy může být na jednu stranu rezignace, na druhou stranu naopak násilný vzdor. Zdravé křesťanství, opřené o duchovní realismus, ve svých celých dějinách odmítalo oba tyto extrémy. Evangelium nás vede k duchovnímu rozlišování, k naději, že svět i lidé jsou principiálně dobří a že naše aktivní spoluúčast na budování Božího království nebude žádnými pekelnými mocnostmi přemožena. Víra a naděje křesťanů se vztahují k jedinému Spasiteli, a proto vedle Ježíše Krista nepotřebují žádné další mesiáše, a dokonce je ani nemohou připustit. Kristovu vykupitelskému dílu nic nechybí a ani jeho dílo nemůže žádná temná mocnost zmařit. Křesťané by neměli být těmi, kteří podléhají obchodníkům se strachem, ačkoli by si měli být nebezpečí zla vědomi více než jiní. Stejně tak by neměli být zaslepenými stoupenci proroků pokroku, přestože šíření a rozvoj dobra patří k jejich hlavním úkolům. Čtení o konspiračních teoriích v tomto Salve může otevřenému čtenáři odhalit mnoho pokřivených zkratek a balastu v jeho vlastním nahlížení na svět nebo v prostředích, v nichž se pohybuje. Jsme přesvědčeni, že pozitivní síla radostné Boží zvěsti má – stejně jako v celých dějinách – potenciál proměnit každý strach, nedůvěru, frustraci a zklamání. Jedna z mála jistot, které máme, totiž stále spočívá v tom, že je tu „světlo, které ve tmě svítí a tma je nepohltí“.
Kateřina Hlaváčová