REEDICE ČESKÉHO MISÁLU

Ondřej Koupil – Jan Šlégr
Reedice Českého misálu: zpráva o vydání v roce 2015

Úkolem tohoto textu není analyzovat nějaký teoretický problém ani sdělit výsledky studia zvoleného tématu. Využíváme příležitosti, že je toto číslo časopisu Salve věnováno liturgii, a pro společnou paměť české a moravské církve, z potřeby transparentnosti práce i pro zájemce o problematiku zaznamenáváme stručnou a zároveň neúřední, zčásti úvahovou formou okolnosti a zásady jedné konkrétní činnosti: práce na reedici Českého misálu, dokončené v roce 2015. Zprávu dělíme na souhrn vnějších okolností (I) a strukturovaný sumář edičních zásad (II); na závěr se odvážíme výhledů do budoucnosti (III).

 

I. Vnější okolnosti

Primárním podnětem pro vydání misálu v českém jazyce (2015) byla praktická nouze o výtisky jeho vatikánské edice z roku 1983. Rozhodnutí o novém zpřístupnění textu tiskem padlo na 95. plenárním zasedání České biskupské konference (ČBK) 23. až 24. října 2013 ve Vranově u Brna: v situaci nouze o exempláře Českého misálu a časové vzdálenosti komplexnějšího řešení mělo posloužit „provizorní řešení, které bude spočívat ve vydání stávajícího textu včetně dodatků aktualizovaného kalendáře“. Představa byla upřesněna na 96. plenárním zasedání ČBK 21. až 22. ledna 2014 v Praze hlasováním o několika konkrétních otázkách. ČBK odhlasovala, že:

 

– název misálu v češtině bude v chystané reedici Český misál, ne (podle latinského Missale Romanum) Římský misál;

– Všeobecné pokyny na začátku misálu, které ve stávajícím vydání misálu (1983) odpovídají latinské předloze z roku 1975 (editio typica altera), budou odpovídat předloze z roku 2002 (editio typica tertia, resp., jak se ukázalo později, editio typica tertia emendata z roku 2008);

– dodatky k misálu z roku 1983 (tedy texty schválené později) mají být vřazeny na místa, kam v celku misálu patří, a nemají se vyčleňovat zvlášť;

– do dotisku budou zařazeny i další eucharistické modlitby (už schválené texty mší za různé potřeby, o smíření a pro mše s dětmi).

 

V rámci liturgické komise České biskupské konference (LK ČBK; předseda: mons. Jan Vokál; členové: mons. Josef Hrdlička, mons. Vojtěch Cikrle a dále Martin David, Jiří Hladík, Pavel Kopeček, František Kunetka, Jan Matějka, Václav Pícha, Josef Socha, Emil Soukup, Jan Šlégr) organizoval jednotlivé pracovní kroky podle tohoto obecného zadání sekretář komise Jan Šlégr. Kromě LK ČBK přispěl konzultacemi také Radek Tichý. Jan Šlégr dále vyzval ke spolupráci Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově – ediční přípravy textu se pak účastnil zaměstnanec břevnovského kláštera Ondřej Koupil. Paralelně byla zahájena jednání s potenciálním (a posléze skutečným) nakladatelem knihy – Karmelitánským nakladatelstvím, konkrétně s šéfredaktorkou Kateřinou Lachmanovou a manažerem redakce Pavlem Kindermannem – a s knižním grafikem Jaroslavem Vlčkem.

První a nejdelší fáze práce, příprava textů k sazbě a ke kontrolním čtením, probíhala od jara 2014 a konali ji autoři této zprávy. Začalo se shromažďováním textů v elektronické podobě. Schválené a tiskem vydané texty byly zčásti publikovány ještě tradičními tiskovými postupy, a proto elektronickou podobu neměly, anebo byla jejich elektronická podoba zastaralá, případně technicky komplikovaná. Nejstarší texty z roku 1983 se zčásti podařilo získat z neúplného přepisu misálu, který pořídili olomoučtí seminaristé (Ondřej Dědič, Ondřej Talaš, Václav Škvařil, Marek Večerek), texty alternativních Eucharistických modliteb z archivované elektronické sazby olomouckého nakladatelství Matice cyrilometodějská (zprostředkoval Daniel Dehner), Karmelitánské nakladatelství jednak disponovalo texty Dodatku k Českému misálu, který vydalo v roce 2008, jednak zajistilo rychlou digitalizaci textů, které tým v elektronické podobě neměl. Některé texty byly dodány serverem liturgie.cz (Radek Tichý). Takto shromážděné různorodé materiály byly nejprve zbaveny všech formátovacích doplňků a poté kolacionovány s texty vytištěnými, které byly předmětem reedice. Konzultovány a řešeny byly poté v této fázi práce všechny otázky týkající se obsahu misálu. Vrátíme se k nim níže (II).

Paralelně s kolacemi se řešila otázka vzhledu připravovaného misálu. Svůj grafický návrh představil Jaroslav Vlček jako ukázkový barevný tisk (maketu) konkrétních stran misálu (začátek římského kánonu a mešní formulář za začátku doby adventní) při prezentaci zásad reedice (O. Koupil) na 97. plenárním zasedání ČBK 6. až 7. května 2014 v Olomouci. Původně se počítalo s tím, že kniha bude mít pro uchování kontinuity svého vzhledu a „příručního“ a méně nápadného charakteru (podle zásady, že misál nemá při liturgii vypadat stejně nápadně jako evangeliář) rozměry tisku z roku 1983 – to jest, nahlédneme-li dějiny liturgických knih z hlediska typografického, rozměry prvního latinského pokoncilního misálu (editio typica prima z roku 1970), ale vlastně už posledního vydání tridentského misálu za Jana XXIII. V diskusi, která se o grafické úpravě v biskupské konferenci rozvinula v několika kolech, nakonec převážilo přání, aby byla strana misálu mírně zvětšena a mohlo tak být větší i písmo. V této modifikaci byla úprava na 99. plenárním zasedání ČBK (říjen 2014, Erlebachova bouda ve Špindlerově Mlýně) i schválena. Varianty řešení biskupové při hlasování bodovali, biskup František Radkovský získal i názor kněžské rady své diecéze, proběhly konzultace s oběma metropolity, kardinálem Dominikem Dukou a arcibiskupem Janem Graubnerem, a s dalšími. Výsledná kompromisní grafická podoba české verze misálu (strana o rozměru 185 × 270 mm) tedy svým zvětšením sleduje vývoj, který Římský misál prodělal i v jiných jazykových oblastech. Větší než dřív je dnes i latinské Missale Romanum (od třetího vydání v roce 2002 má rozměry ještě větší než reedice Českého misálu). Kromě ohledů na snadné čtení textu (misál je neobvyklá kniha, která bývá „čtena“ z velké vzdálenosti a někdy za ztížených světelných podmínek) nutno při úvahách o grafické úpravě vzít v úvahu také fakt, že v našem misálu od roku 1983 výrazně přibylo textu. Daní za zvětšení rozměru je samozřejmě to, že kniha je méně příruční a těžší. Misál z roku 1983 váží 1,895 kg, misál z roku 2015 3,320 kg. Celé rozhodování bylo hlavně otázkou vyvážení potřeb a nároků, které šly zčásti proti sobě – a práci na reedici vlastně tento přístup, harmonizace různých představ, principů a požadavků, které mohly být v rozporu, provázela v různých rovinách od grafické úpravy i dále. Samu grafickou úpravu pojal Jaroslav Vlček jako kontinuální navázání na vžitou podobu misálu z roku 1983. Použil dobře čitelné a robustní původní české písmo písmaře Davida Březiny Skolar, tradiční červeno-černé odlišení rubrik a základního textu, švédský bezdřevý nažloutlý papír Munken Pure (100 g/m2); červený potah je vyroben z potahového materiálu Cabra, směsi mleté přírodní hovězí kůže a přírodního latexu (kaučuku), která by měla mít lepší vlastnosti než hmoty umělé i čistá kůže: neměla by křehnout jako plastické hmoty ani vysychat nebo bobtnat jako kůže. Zda se tyto předpoklady potvrdí, ukáže ovšem až zátěžová zkouška v českých a moravských kostelích a sakristiích. Obvyklá výbava misálů – hmatníky, široké textilní záložky apod. – žádala v závěrečné fázi výroby značnou ruční práci, násobenou vysokým nákladem. To je rozměr přípravy liturgické knihy, který může při vnějšímu pohledu na jediný výtisk a při soustředění na text unikat.

 

Druhá fáze práce začala od ledna 2015. Neformátovaný text připravený v textovém editoru byl po částech zbavován všech poznámek týkajících se věcných a formálních rozhodnutí a postupován grafikovi k sazbě podle schválené úpravy. Sazba postupovala od mešních textů pro liturgické doby bez přerušování dále, vstupní texty byly zatím ponechány stranou. Vysázené strany nejprve četla a srovnávala s vydáním 1983 i zdrojovým komentovaným neformátovaným textem redaktorka Karmelitánského nakladatelství Ivana Albrechtová. Připomínky probírali Jan Šlégr a Ondřej Koupil a postupovali je případně grafikovi k zapracování. Odborným lektorem textu byl pak Radek Tichý a závěrečné čtení provedl Pavel Seidl. I jejich návrhy a dotazy konzultovali a na základě principů reedice a konkrétních podmínek textu eventuálně postupovali k zanesení Jan Šlégr s Ondřejem Koupilem. V závěru se k vysázenému textu vyjadřovali na základě realisticky připravené makety misálu arcibiskup Jan Graubner a biskupové Vojtěch Cikrle (s konzultací Karla Cikrleho) a Josef Hrdlička. Čtvrtou maketu měl k dispozici předseda LK ČBK Jan Vokál.

Paralelně s touto druhou fází proběhla od jara do července 2015 revize překladu vstupních částí knihy, především Všeobecných pokynů k Římskému misálu a Direktáře pro mše s dětmi. O této práci se ještě zmíníme (II). I tyto texty byly poté vysázeny a kontrolně čteny, připomínky zpracovány. Vstupní oddíl byl opatřen samostatným římským číslováním stran, protože paginace vlastního textu misálu už byla mezitím pro potřeby četných stránkových odkazů ustálena.

Z vnějších okolností stojí za zmínku ještě termín reedice, kterého se v knize i v této zprávě používá. Původně byla řeč o dotisku, ale od 97. plenárního zasedání ČBK v květnu 2014 byl tento termín, obvykle chápaný jako „dodatečný tisk z téže sazby“ (nezměněný dotisk), opuštěn – vzbuzoval totiž představu tiskového rozmnožení stávajících textů ve stejné sazbě. Sama změna sazby, která byla provedena, sice nemusí znamenat, že jde o „nové vydání“, resp. nový, jiný text, ale ani spojení „nové/druhé vydání“ se nejevilo jako vhodné, protože zase evokovalo důsažnější textové změny. Protože k těm z principu nemělo dojít, byl zvolen „středový“ termín reedice: předponou re- dostatečně signalizuje, že jde v zásadě o opakované vydání týchž textů, ale přitom je to edice, reflektované vydání, které muselo vyřešit řadu problematických míst při spojování dosud vydaných textů v jeden celek.

Vnější organizace vydání byla dokončena na 100. plenárním zasedání ČBK v Praze (20. až 21. ledna 2015). Ředitelka Karmelitánského nakladatelství Alena Anne-Marie Nedoma zde mohla prezentovat stav prací v nakladatelství a domlouvala se výše nákladu a způsob subskripčních objednávek. Na dalším, 101. plenárním zasedání ČBK, konaném 21. až 22. dubna 2015 v Praze, se pak už řešily jen praktické otázky financování vydání a distribuce vytištěných exemplářů.

Ke zprávě o vnějších okolnostech reedice Českého misálu patří i technická podrobnost, která ale měla velký praktický význam a bude využitelná pro práci liturgické komise i v budoucnosti. Během kolace, když byly precizovány ediční zásady uvedené níže (II), a zvlášť pak při slučování textů vzniklých a schválených v různých dobách do jednoho celku se poměrně často vyskytla místa, na nichž byl text z různých důvodů přepisován v reedici jinak, než byl původně vydán. Protože bylo zapotřebí držet v maximální míře principiálnost takových zásahů (tedy systematičnost zmíněných „různých důvodů“) a vzhledem k rozsahu celku jsme se rozhodli všechna taková místa registrovat a přímo k pracovnímu zdrojovému textu (označovanému v interním žargonu číslem „001“) důvod rozhodnutí zaznamenat. Lze tak zpětně dohledat, zda byla změna textu provedena vědomě (a nebyla to tedy jen chyba) a z jakého důvodu k ní došlo. Sami jsme byli v situaci, kdy jsme neměli žádné detailní „technické“, resp. textologické zprávy o vzniku starších českých liturgických textů (podrobné poznámky k jednotlivým místům apod.), jen zprávy pamětníků a poznatky z vlastní komparace různých vydání českých textů a latinských předloh. V budoucnosti tak lze reedici misálu z roku 2015 „vysvětlovat“ na jednotlivých místech jakýmsi filologickým komentářem. Přidali jsme touto formou také některá zjištění a úvahy, které se vzhledem k charakteru reedice nemohly do textu promítnout teď, ale mohou být k užitku i někdy jindy (III).

K okolnostem vnějším patřilo také to, že k práci bylo zapotřebí najít klidné místo a prostor pro množství používané literatury. Jan Šlégr bydlel a působil v době příprav reedice v Hradci Králové a tamnímu děkanství a sestrám z Kongregace Školských sester de Notre Dame v Hradci Králové velmi děkujeme za právě takové praktické zázemí. Na hradeckém děkanství byla 1. srpna 2014 pořízena fotografie pracovního stolu, kterou k této zprávě přikládáme.

 

II. Ediční zásady

Terminologické váhání kolem slov dotisk a reedice nebylo snad jen slovíčkaření. Pojmenování zaprvé mělo co nejpřesněji vyjadřovat úkol, pracovní zadání, a zadruhé implikovalo praktické konsekvence. Reedice podle toho, jak k úkolu podle zadání ČBK přistoupil celý tým spolupracovníků, byla reprodukcí dříve schválených textů (vydaných i schválených tak nedávno, že ještě vydány nebyly), neměl to však být přetisk ve smyslu reprodukce nereflektované – práce měla mít svůj kritický ediční rozměr, který musel přijít ke slovu během spojování starších textů do jednoho celku. Implicitní obsah zvoleného termínu reedice se postupně rozvinul do edičních zásad, které tady ve stručnosti předkládáme a ilustrujeme výběrově příklady.

 

1. Prameny

Tištěné texty, které měly být reeditovány, byly převzaty z těchto publikací:

Český misál. Vatikán, sekretariát České liturgické komise 1983 (SCCD, Prot. CD 237/77; SCCD, Prot. CD 1007/83).

Eucharistické modlitby. Olomouc, Matice cyrilometodějská 1992; 2. vyd. 1993 (CCDDS, Prot. CD 1653/92).

Sbírka mší o Panně Marii. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2002, s. 131–133 (CCDDS, Prot. N. 384/01/L). Z této knihy bylo převzato jen několik málo textových úseků.

Dodatek k Českému misálu, obsahující texty nově přidané ve třetím vydání Římského misálu a všechny dodatky od vydání Českého misálu do současnosti. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství ve spolupráci s komisí ČBK pro liturgii 2008 (CCDDS, Prot. N. 853/06).

Další texty, dosud nevytištěné, byly vatikánskou Kongregací pro bohoslužbu a svátosti schvalovány během práce na reedici, a to dokonce do poslední chvíle před odesláním do českotěšínské tiskárny (červenec 2015). Pro srovnání byly z českých liturgických textů používány k náhledům i samostatně vydávané texty jako Křestní obřady, benedikcionál (Obřady žehnání) apod.

Pohled na tento seznam a roky vydání textů dává představu, že pramenné edice měly odlišné parametry. Některé byly připravovány s odlišným aparátem (např. rubriky běžné v anaforách v Českém misále se neobjevily v Eucharistických modlitbách), Dodatek k Českému misálu pak byl publikací, která nejenom některé texty misálu (sestaveného podle vydání vzorového Missale Romanum z roku 1975 – editio typica altera) doplňovala, ale i měnila, protože reagovala na vydání oficiálního změněného (hlavně rozšířeného a v malé míře jinak strukturovaného) Missale Romanum v roce 2002 (editio typica tertia). Tyto danosti a dále aktualizace kalendáře a aktuální vydání latinského misálu (editio typica tertia emendata z roku 2008) nebo drobné obměny (vsunutí zmínky o svatém Josefovi do II.–IV. eucharistické modlitby v roce 2014) připravily terén pro nesčetné věcné, jazykové a textověnavigační kolize, které žádaly málo viditelná, ale četná rozhodnutí a pevné zásady redakčních úprav.

Na toto místo, za výčet pramenů, je třeba zaznamenat poznatek nebo spíš subjektivní náhled, ke kterému jsme došli na základě detailní práce s celým textem: je obdivuhodné, jak přesná a důsledná dosavadní práce na českých liturgických textech byla. Možná je to pro někoho překvapivé, protože to neodpovídá jeho zkušenosti s částí, s některým jevem, s konkrétním místem v textu. Ale zvláště uvážíme-li, že nešlo o texty „počítačově prohledávatelné“ a takto prohledávané, je celek nutné vyzdvihnout po věcné i jazykové stránce. Zásahy do starších textů byly při reedici misálu v letech 2014 a 2015 vedeny snahou sjednotit texty vydané na různých místech a za různých podmínek, co se týče interpunkce a pravopisu, a případně odhalit věcné chyby (překlepy, chybějící části textu apod.) a promítnout do nich aktualizace. Tyto drobné zásahy byly dokumentovány a konzultovány s maximálním respektem k vydaným textům.

Je samozřejmé, že starší schválené překlady měly nějaká překladatelská východiska, která nemusejí být totožná s východisky dnešních překladatelů (uvažme jen, že základ překladu římského kánonu, jak ho známe dnes, lze stopovat k misálkům Zdeňka Švédy z konce 50. let!). Stanovovat nebo hodnotit překladatelské zásady ale nebylo naším úkolem. Tím bylo sloučit dané texty, brát ohled na aktualizace a kontrolovat takto vzniklý celek misálu, aby byla odhalena potenciální chyba.

Toto slovo se postupně během práce stalo termínem. Právě pomocí konceptu chyby se rozhodovalo, zda je přípustná změna textu, která není určena ani vydáním změněného textu, ani aktualizací (kalendáře, odkazu apod.). Chyba byla definována jako neúmyslná odchylka od předlohy, neúmyslná nedůslednost, technické nedopatření komolící v očích tehdejších překladatelů text; nebyl to tedy např. jev, který by někdo označil za „chybu“ v překladu dnes (protože by sám překládal jinak), když jsme byli schopni říci, že šlo o vědomý krok těch, kdo český text připravovali. Tým od počátku apeloval na všechny strany, aby byly ohlašovány všechny zjištěné chyby, od proslulých ovcí vykoupení (místo ovoce vykoupení ve vstupní modlitbě o slavnosti Těla a krve Páně) až po nenápadné detaily. Zvláště cenná byla v tomto směru upozornění zasílaná mons. Janem Graubnerem, mj. opakující se orace super oblata, jejíž text sice dával jazykově myslitelný smysl, ale (nezáměrně) postrádal orační prosbu nebo imperativ (dej, ať… apod.), nebo opakující se orace, která na některých místech postrádala poslední dva řádky (přesto dávalo její znění ucelený smysl, proto byla tato chyba poměrně skrytá).

 

2. Redakční úpravy

Při výčtu pramenů jsme se zmínili o problému jejich spojování. Tento problém byl dán historií jejich překládání a vydávání v češtině a zpožděním této práce za vývojem latinské předlohy. Zjednodušeně řečeno: základ korpusu českých mešních textů tvoří dnes jádro opírající se v poslední redakci o editio typica altera z roku 1975, s kořeny mnohem staršími; k tomuto korpusu byl v 90. letech přidán soubor alternativních eucharistických modliteb (pro mše za různé potřeby, o smíření a pro mše s dětmi – nebyly obsaženy ve vydání latinského misálu z roku 1975); v roce 2008 byly vydány další české texty, které měly doplnit to, co je nového v latinském misále z roku 2002: jsou to texty, které přibyly, drobné změny, ale také náhrady textů. Tímto postupem se dospělo k situaci, kdy sice máme k dispozici schválený český překlad všech textů vydaných do roku 2002, ale tyto překlady se liší dobou svého vzniku a svým charakterem. Máme tak víceméně materiál, ze kterého lze sestavit českou paralelu k editio typica tertia, ale není to jednotný celek odpovídající této předloze a zásadám pro překládání tohoto celku, jak byly stanoveny z Říma v roce 2001 (III). Tolik popis situace: takové texty jsou dnes pro římský mešní ritus v češtině k dispozici. Když se teď obecné zadání ČBK přeloží do jakési textologické zásady, můžeme formulovat základní pravidlo celé práce takto:

„Do přepisu Českého misálu (1983) implantovat změny schválené v Dodatku k Českému misálu (2008), přidat Eucharistické modlitby (1992) a nakonec provést všechny schválené aktualizace.“ Text Českého misálu se proto měnil podle latinské editio typica tertia ne všude, ale jen tam, kde to bylo provedeno v Dodatku k Českému misálu. Missale Romanum 2002 a 2008 proto muselo být velmi často konzultováno a s českými texty porovnáváno.

Zásahy do textu lze rozdělit do dvou skupin. („Úpravou“ tu nazýváme buď nápravu výše zmíněné chyby, nebo praktické drobné zásahy do rubrik a aktualizace.)

  1. Formální úpravy se týkaly podoby zkratek (zkratka str. byla nahrazena zkratkou s.; srv. zkratkou srov. – tuto druhou úpravu provedl už Dodatek k Českému misálu v roce 2008), tvaru uvozovek, polohy některých indexů pro poznámky pod čarou v doprovodných textech, zavedení některých dnes běžných typografických zvyklostí (od pomlček byly odlišeny spojovníky /-/ a pomlčky byly navíc rozlišeny podle funkce na vlastní pomlčky /m-pomlčky: —/ a znaky pro rozpětí /n-pomlčky: –/) nebo doplnění některých dříve technicky nedostupných liter (z Penafortu upraveno na z Peñafortu). Některé formální změny zohlednily vydání Pravidel českého pravopisu z roku 1993 (velikonoce > Velikonoce, faraónův > faraonův), jiné doporučení příručky Jak zacházet s náboženskými výrazy[1] (např. letnice > Letnice; Pastýř > pastýř, jen u názvu čtvrté neděle velikonoční neděle Dobrého pastýře). Do interpunkce byly provedeny zásahy tam, kde jsme předpokládali tiskovou chybu, například pro odlišení těsných a volných přívlastků. Upraveno bylo také psaní velkých/malých písmen po dvojtečce. V rámci formálních úprav a sjednocování textů z více publikací bylo v některých případech upraveno psaní zájmen svůj, tvůj a náš (podle osoby slovesa ve větě, nebránil-li tomu věcný rozdíl, např. u spojení našeho vykoupení, tj. vykoupení lidského pokolení, nikoli jen skupiny lidí, která se účastní bohoslužby). K pravopisným úpravám patří také vyžádané potvrzení staršího rozhodnutí pléna ČBK, aby se v reedici jako v jiných nově vydávaných liturgických textech psalo Duch Svatý a Svatý Duch. Argumentačně lze podle našeho názoru podpořit jak tento způsob kapitalizace, tak tradiční Duch svatý – kapitalizace je vždycky výsledkem nějaké konvence a nechceme jí přikládat nepatřičný věcný význam; v úpravě s oběma velkými písmeny byl nakonec publikován už Dodatek k Českému misálu.

U formuláře svátku Křtu Páně byla rubrika o možnosti překládat slavení svátku z praktických důvodů přemístěna na začátek; podle vzoru Missale Romanum (2008) byla přesunuta i rubrika o možnosti zahalování kostelních křížů a obrazů v závěru postní doby. K formuláři na 5. ledna bylo pod datum přidáno časové určení „Při ranní mši“. Některé rubriky byly doplněny podle systému Českého misálu z roku 1983 (do alternativních, původně samostatně česky vydaných eucharistických modliteb) nebo proto, aby si odpovídaly jednotlivé analogické formuláře. Při doplňování rubrik byly pokud možno vyhledávány odpovídající texty ve stávajícím misále, aby doplněné texty zapadaly do stylistického kontextu celku.

  1. Obsahové úpravy, které asi zajímají čtenáře této zprávy a veřejnost více, se jednak týkaly charakteru slučování a vzájemného nahrazování textů Českého misálu a Dodatku z roku 2008 (protože další latinské texty nebyly nově překládány, nebyl už brán ohled na supplementum k Missale Romanum z téhož roku 2008, které obsahuje tyto části: texty pro svatodušní vigilii, možnosti propuštění lidu /ad. n. 144 Ordinis Missae/, k 8. září /p. 823/ super oblata, společné texty o Panně Marii /p. 897/, tempore per annum super oblata – vel). Hlavním principem, opakujeme, přitom bylo nevytvářet při slučování dříve vydaných textů texty nové a podle intence Dodatku k Českému misálu doplňovat Český misál tak, aby obsahově víceméně odpovídal Missale Romanum z roku 2002. Nové texty pro mše a modlitby za různé potřeby (za novou evangelizaci, za vyprošení čistoty) a texty pro votivní mše (o Božím milosrdenství, o Panně Marii, Královně apoštolů) z Dodatku k Českému misálu byly zařazeny podle věcné souvislosti do celků v Českém misálu tak, aby nezaniklo původní číslování textů z roku 1983 (jsou to čísla 16a, 47a, 7a, 8d) – číslování je tedy i nadále v souladu s číslováním v lekcionářích (VI/1–2). Souvislost s lekcionáři byla při rozhodnutí o číslování závažná – reedice neměla vnést zmatek do dosud vydaných českých textů a jejich vzájemných referencí.

Dále byly do reedice zařazeny texty Eucharistických modliteb, publikované v českém znění roku 1992 (vynechány byly s. [1]–[4] a [6]–9), s tím, že do eucharistických modliteb tu byly doplněny rubriky běžné ve čtyřech základních eucharistických modlitbách Českého misálu z roku 1983 a odpovídající latinským textům Missale Romanum z roku 2002. Přáním ČBK bylo, aby do reedice misálu byly vřazeny i eucharistické modlitby pro mše s dětmi. Editio typica tertia (2002) tyto texty obsahovala také (ano, v latinském misálu byly vzorové, typické texty pro mše s dětmi!), ale v roce 2008 už do editio typica tertia emendata zahrnuty nebyly.

Do eucharistických modliteb II–IV byla na základě dekretu Kongregace pro bohoslužbu a svátosti (Prot. N. 113/14) ze dne 6. května 2014 přidána zmínka o sv. Josefovi (s jejím snoubencem svatým Josefem, jako v římském kánonu).

U modlitby super oblata opakující se 29. prosince, 2. ledna, 5. ledna, 8. ledna, 11. ledna a o 20. neděli v mezidobí byl text změněn, protože byl v roce 1983 vytištěn v chybném znění (Bože, ty přijímáš… > Přijmi, Bože…) – je to výše zmíněný případ chyby, kdy je v oraci sloveso v indikativu a chybí imperativ nebo jiná přímá prosba. Na tuto chybu nás upozornil arcibiskup Jan Graubner, stejně jako na defekt v modlitbě po přijímání ve formuláři na čtvrtek po 4. neděli velikonoční: tam chybějí dva řádky textu (obsažené ale na jiných místech ve stejné oraci): … dej, ať v nás tento velikonoční odkaz / stále přináší své ovoce.

Posledním okruhem obsahových úprav ve vlastním misálu byly změny dané inovacemi v liturgickém kalendáři, které nastaly mezi rokem 1983 a červencem 2015. V rámci těchto změn byla v sanktorálu provedena kontrola rubrik odkazujících na společné texty a jejich aktualizace podle Missale Romanum z roku 2008. Důsledně byl uplatněn jeho odkazovací systém. Tento krok byl nutný po změně strukturace společných textů právě podle systému Missale Romanum z roku 2008. Podobně byly revidovány odkazy na preface v sanktorálu.

Značnou péči si vyžádala vzhledem k počtu aktualizací „česko-moravsko-slezská lokalizace“ sanktorálu. Hlavní snahou bylo, aby Český misál zůstal liturgickou knihou společnou všem našim diecézím a zároveň obsahoval i texty, kterých lze užít na širším území aspoň příležitostně a jež mají příslušné římské schválení. Byla vytvořena a aplikována nová pravidla pro uvádění diecézních proprií v Českém misále: v kalendáři a sanktorálu jsou uváděny u jednotlivých světců stupně slavení (slavnost, svátek, památka; neuvedení stupně znamená nezávaznou památku) pro celek diecézí v Čechách a na Moravě, dále případně odlišnosti pro historické země (Čechy, Morava), ale nikoli pro jednotlivé diecéze (tyto detailní instrukce budou uváděny v direktářích). Stejný princip byl uplatněn při uvádění názvů těchto svátků (zmiňuje se například, že je světec patronem Evropy nebo Čech, ale ne že je patronem pražské arcidiecéze). Schválené mešní texty jsou ale uváděny na příslušném místě sanktorálu, aby byly co nejvíce po ruce.

Stranou výkladu jsme dosud nechali vstupní texty, jejichž charakter měl být v celku reedice jiný. V únoru 2014 se při obvyklé návštěvě biskupů z České republiky v Římě (ad limina) konala také jednání na vatikánské Kongregaci pro bohoslužbu a svátosti. Ještě než začala vlastní práce na reedici, došlo tu k rozhodnutí, že na rozdíl od znovu vydávaných textů vlastního misálu mají být vstupní texty (Všeobecné pokyny k Římskému misálu a Všeobecná ustanovení o liturgickém roku a o kalendáři) publikovány v překladu posledního aktualizovaného latinského znění, tj. podle editio typica tertia emendata z roku 2008. Podobu Všeobecných pokynů v editio typica tertia, kdy došlo k jejich výraznější změně oproti roku 1975, představil na stránkách časopis Salve v roce 2001 Benedikt Mohelník OP.[2] Úkolu připravit tyto texty se s pomocí konzultačního a lektorského týmu (některé podklady dodali Markéta Koronthályová a Radek Tichý) ujali autoři této zprávy. Překlad byl samozřejmě pořizován tak, aby nevznikl markantní a matoucí rozdíl mezi vlastním misálem v dosud užívaném schváleném překladu a inovovanou podobou Všeobecných pokynů. Přebírá tedy, zvláště v částech, které mezi lety 1975 a 2002 nedoznaly změn ani v latinské předloze, co nejvíce prvků z překladu předcházejícího a přihlíží k interně publikovanému pracovnímu českému překladu (Všeobecné pokyny k Římskému misálu /editio typica tertia 2002/. Praha, Česká biskupská konference 2003), který však jako celek bez revize podle zadání ČBK použit být neměl. Hlavně však nový překlad zohlednil všechny věcné změny originálu a pomocí tištěné konkordance dosáhl většího terminologického sjednocení. Stejně jako ve vlastním misálu byla jednotlivá místa Všeobecných pokynů v interním zdrojovém textovém souboru podrobně komentována, aby byla zřejmá motivace překladu. Upraven byl i poznámkový aparát dokumentu (v poznámkách nepřekládáme názvy dokumentů, které sice i česky vyšly, ale jsou v IGMR lokalizovány v lat. vydání /publikace ve vatikánském periodiku Acta Apostolicae Sedis apod. nebo jen rok vydání editio typica – jako je to u částí Rituale Romanum/; naopak překládáme názvy těch, které v latinském originále lokalizovány nejsou, tedy např. názvy dokumentů II. vatikánského koncilu, titul Corpus iuris canonici, názvy částí Římského misálu apod.). Vzhledem k tomu, že jde o předpisy a jejich jazyk má být co nejpřesnější, byly revizní překladatelské zásahy vedeny právě tímto směrem: k syntaktické jasnosti, konkordantnosti termínů, užívání citátů oficiálně vydaných dokumentů, nebo aspoň jejich slovníku a obratů. Vstupní části Všeobecných pokynů jsou staršímu překladu poměrně blízko, další se od něho v mnoha detailech odchylují. Při revizi jsme s užitkem srovnávali oficiální překlad Všeobecných pokynů do angličtiny, němčiny, italštiny, polštiny a francouzštiny, které byly dostupné na vatikánských webových stránkách nebo na stránkách příslušných biskupských konferencí;[3] italský překlad jsme kromě toho měli k dispozici v tištěné podobě s podrobným komentářem Rinalda Falsiniho a Angela Lameriho.[4]

Podobné revizi byla podrobena Všeobecná ustanovení o liturgickém roku a o kalendáři. Protože měl být přímo k těmto textům přiřazen i text Direktáře pro mše s dětmi, byl v nutných věcech formálně i terminologicky redigován obdobným způsobem jako Všeobecné pokyny i jeho překlad (latinská předloha byla schválena v roce 1973).[5]

Vstupní texty schválil v podobě předložené pro reedici předseda LK ČBK mons. Jan Vokál (LK ČBK, č. j. 33/2015).

Některé ze vstupních textů připravených takto pro reedici Českého misálu byly po vydání tištěné podoby této liturgické knihy zveřejněny také v mezinárodní elektronické síti, zdarma, ale pro registrované uživatele na stránce http://www.liturgie.cz/liturgicke-knihy-ke-stazeni/#knihy.

Zvláštní situace nastala na jaře 2015. Kongregaci pro bohoslužbu a svátosti bylo v té době odevzdáno k přehlédnutí a schválení několik textů, s nimiž se pro reedici počítalo – v tom smyslu, že by v ní byly uveřejněny, kdyby to bylo po jejich schválení ještě časově a technicky možné. Zároveň, jak bylo řečeno, rozsah a charakter sazby objemné knihy žádal, aby byla sazba s množstvím stránkových odkazů pro potřeby korektury uzavřena (rozložení textů na stránkách bylo samozřejmě poměrně nesnadné, bylo třeba respektovat množství požadavků, které texty mají být na jedné straně apod.). Nakonec se podařilo nechat schválit všechny texty předložené kongregaci, některé až těsně před uzavřením sazby. Z těchto technických důvodů byl vytvořen oddíl Další texty (v reedici od s. 1040). Texty, které nebyly schváleny do konce února 2015, jsou tu zařazeny v pořadí, jak byly schváleny. Sled textů je sice nesourodý a v misálu by samozřejmě měly mít své vlastní místo, ale toto řešení se jevilo jako lepší než jejich publikaci v knize oželet a s nově vytištěným misálem rovnou posílat separátní tisky dodatků.

 

III. Výhledy

Zasvěcené čtenáře od počátku této zprávy a možná od prvních informací o reedici misálu provází ještě jedna otázka. Naznačeno to bylo vlastně hned na začátku této zprávy: reedice misálu měla být „provizorním řešením“. O řešení systémovém, očekávaném, ale v dané chvíli vzhledem k akutní nouzi o tisky vzdáleném byla řeč v témže usnesení 95. plenárního zasedání ČBK ve Vranově u Brna 23. až 24. října 2013: „Výhledově bude LK ČBK pracovat – ve smyslu předchozích usnesení ČBK – na přípravě vydání nového překladu misálu s použitím textu zpracovaného překladatelskou komisí.“

Ano, reedice stávajících textů samozřejmě neměla nahradit práci na revizi celého překladu misálu, jak probíhá v různých jazykových oblastech od roku 2002. Z naznačeného postupu je jasné, že rozhodnutí ČBK předjímalo, že ani reedice nebude snadno a rychle uskutečnitelná a že by se jistě nepodařilo za rok a půl dokončit práci komise, která se revizí českých textů misálu zabývala deset let a vytvořila obsáhle komentovaný materiál pro definitivní práci na této revizi. Pavel Kopeček, který o práci podle instrukce Liturgiam authenticam (28. května 2001) a jejích zásadách, otázkách, úskalích i o její potřebnosti obsáhle psal v časopise Getsemany,[6] navíc správně podotkl, že kromě obsáhlé a náročné precizace vlastního revidovaného překladu je tu otázka jeho římského schválení a že „se očekává nejprve schvalování překladů velkých jazykových skupin a [teprve] následně těch ostatních“. Pavel Kopeček nakonec jako aktivní člen skupiny, která se revizí překladu zabývala, a její sekretář vyjádřil přesvědčení, že „současné české liturgické texty jsou mnohdy nepřesné (jak bylo poukázáno), avšak jsou jazykově kvalitní a hezké, literárně krásné. Jsem přesvědčen, že je možné udělat nový překlad tak, aby byl esteticky, jazykově, literárně i hudebně přinejmenším na stejné úrovni, a přitom teologicky i významově přesnější.“

Ano, kombinací nových vstupních textů a starších překladů vlastního misálu vznikl nesourodý celek. Praktické ohledy na to, aby byly texty dostupné, a reedice nakonec vytvořily situaci, kdy je na dokončení revize a její precizaci vytvořen časový prostor. Reedice přesto nebyla jen technickým prodloužením životnosti schválených textů. Zkušenost s touto prací jasně ukázala dvě věci, které jsou důležité i pro úkol revize:

a) Zaprvé to byl svého druhu experiment s reakcí na možnost změny liturgických textů. Jasně se ukázalo, že věcí jsou zaujati nejenom odborníci zabývající se liturgií, biskupové a kněží, ale že je to opravdu záležitost, která leží na srdci celé křesťanské obci. To má pozitivní význam a je to důkaz o postavení liturgie v rámci našeho křesťanského života, ale je to i jistá negativní dispozice: otázky spojené s revizí jsou i u nás velmi citlivé, obtížně se dosahuje shody, spory vyvolávají silné emoce. Pozitivní i negativní reakce může vzbudit jak změna, tak její neprovedení. Vynořují se otázky diskutované už v 70. letech, na váze získalo dlouholetým užíváním znění, které je v úzu. A to přitom byla situace, kdy se žádné větší změny textů ani nezvažovaly – o to výraznější barvy diskuse očekáváme, až se revize stane otázkou pro širší kruhy, než je komise překladatelů a překladatelek.

b) Další zkušenosti jsou praktické. Revize misálu není práce s izolovaným textem. Soustava pokoncilních liturgických knih a obecně textů je rozvětvená a hlavně vnitřně provázaná. V jejím centru stojí liturgický překlad Písma. Pohnout jedním prvkem znamená většinou očekávat změnu i někde jinde. Nejen očekávat – ale promyslet ji a provést. Misál také není jednolitý text a revize nevystačí s jednou překladatelskou strategií. V souvislosti se vstupními texty misálu jsme se zmínili o tom, že jsou z hlediska stylistického blízké právním předpisům, podobně jako rubriky protkávající celý misál. Zcela jiného charakteru jsou texty euchologické: kromě obsahového rozdílu je jasné, že přístup k překladu musí zásadně ovlivnit také skutečnost, že modlitby se pronášejí nahlas a většina účastníků liturgie je jen slyší. I „nový“, pokoncilní misál už má pevnou tradici a není lehké sahat zvláště na texty hlasitě vyslovované – mimořádně náročné je to pak u textů vyslovovaných nahlas lidem. Při revizi překladu zkrátka nejde o stavbu na zelené louce, ale o citlivou rekonstrukci stavby už stojící a živě zabydlené. Rozmanitost a rozsah textů misálu připravuje terén, ve kterém se bude muset často rozhodovat. To by mělo být systematické (v malém měřítku se to muselo dít už při reedici, aby bylo možné vyrovnat se s podněty různého druhu) – je potřeba udělat předem jakési stylistické instrukce. A už zcela prakticky: nezbytné bude předem stanovit postup řešení problémů – jak a podle jakých obecných zásad schvalovat nebo odmítat změny, aby se projednávání neroztříštilo ve sporech o jednotlivé detaily nebo jednotlivá místa. Diskuse jistě nebudou probíhat bez silných emocí a předem daných postojů, ale neměl by převážit názor hlasitěji projevovaný, nýbrž co nejlepší z více hledisek, a tedy co nejpřijatelnější – v tomto ohledu je výše vyslovené (a) spojité s tímto odstavcem (b).

 

Přání, které spojujeme s reedicí od počátku, můžeme vsadit na konec této zprávy: kéž by kniha byla především prakticky užívána a reedice misálu kéž podporuje duchovní život věřících v našich zemích. Otázky formálního charakteru a rozhodnutí o jednotlivostech (problémy mohly být samozřejmě vyřešeny různými způsoby, zvolená řešení nemusejí u všech vyvolat nadšení a je dobré o nich vést debatu) snad nezastíní to důležité.

Většina práce se týkala textových detailů. Těmi končíme i teď – nabízíme výčet errat a corrigend reedice zjištěných do konce února 2016. Budeme také rádi, když bude LK ČBK upozorněna na možné další chyby a když se o otázkách spojených s reedicí bude otevřeně diskutovat.

 

Český misál (2015), strana Chybný text Náležitý text
86 a něm a v něm
177 Všichni svatí a světice Boží, oroduj za nás. Všichni svatí a světice Boží, orodujte za nás
478–669 (záhlaví sudých stran) SPOLEČNÉ

TEXTY O SVATÝCH

VLASTNÍ TEXTY O SVATÝCH
1071 1045 1049
1071 1053 1058
1071 1058 1063

PhDr. Ondřej Koupil, Ph.D., je klasický filolog, bohemista a typograf. V benediktinském klášteře v Břevnově je editorem knižní řady Pietas benedictina. Překládá z latiny a jako bohemista se zabývá gramatikami češtiny v 16. až 19. století. (http://herme.net/ondrej-koupil)

ThLic. Jan Šlégr, SL.D., je kněz královéhradecké diecéze, sekretář liturgické komise ČBK, člen liturgické komise a vikariátní kaplan pro mládež.

POZNÁMKY:

[1]   Josef Šimandl – Ota Mádr – Josef Bartoň – Jaroslava Hlavsová: Jak zacházet s náboženskými výrazy: pravopis, výslovnost, tvary, význam. Praha, Academia 2004.

[2]   Benedikt Tomáš Mohelník: „Všeobecný úvod k římskému misálu (třetí typické vydání): stručná prezentace dokumentu“. IN: Salve 2001, č. 1, s. 40–51 (dostupné na adrese: http://www.pastorace.cz/index.php?typ=texty&sel_char=L&sel_tema=86&sel_podtema=459&sel_text=812).

[3]   Anglický překlad (USA): http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/ccdds/documents/rc_con_ccdds_doc_20030317_ordinamento-messale_en.html (vcelku); http://www.usccb.org/prayer-and-worship/the-mass/general-instruction-of-the-roman-missal/girm-chapter-1.cfm;

německý (2007): http://www.dbk.de/fileadmin/redaktion/veroeffentlichungen/arbeitshilfen/AH_215.pdf;

italský: http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/ccdds/documents/rc_con_ccdds_doc_20030317_ordinamento-messale_it.html;

polský: http://www.kkbids.episkopat.pl/index.php?id=201;

francouzský: http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/ccdds/documents/rc_con_ccdds_doc_20030317_ordinamento-messale_fr.html.

[4]   Ordinamento generale del Messale Romano: commento e testo. Edd. Rinaldo Falsini – Angelo Lameri. 2. vyd. Padova, Messaggero 2011.

[5]   Sacra Congregatio pro Cultu Divino: Directorium de Missis cum pueris (1. 11. 1973): Acta Apostolicae Sedis 66 (1974), s. 30–46 (dostupné na adrese: http://www.vatican.va/archive/aas/documents/AAS-66-1974-ocr.pdf/).

[6]   Pavel Kopeček: „Dočkáme se Římského misálu? I–II“. IN: Getsemany, prosinec 2013 (dostupné na adrese: http://www.getsemany.cz/node/3084/ a http://www.getsemany.cz/node/3085); srov. Pavel Kopeček: Dočká se naše církev Římského misálu?: krátké poohlédnutí za prací překladatelské skupiny“. IN: Fórum pastorálních teologů X: tajemství eucharistie: Pascha, oběť iniciace a spiritualita. Olomouc, Refugium 2013, s. 153–179.