7. 1. 1895 Narozen jako Marcel Chenu v Soisy-sur-Seine poblíž Paříže.
1904 Dominikáni vyhnaní roku 1903 z Francie zřizují v belgickém Le Saulchoir své studium generale.
1913 Vstup M.-D. Chenuho do dominikánského řádu.
1914 Po vypuknutí I. světové války je konvent v Le Saulchoir evakuován, představení posílají Chenuho na studia do Říma.
- 9. 1914 Skládá první řeholní sliby (zatím bez kanonické platnosti) do rukou svého novicmistra.
- 12. 1914 Skládá první řeholní sliby v dominikánském konventu sv. Dominika a Sixta v Římě do rukou magistra řádu H. M. Cormiera OP.
1914–1920 Studuje na římském Angelicu, řádové škole dominikánů. Studium uzavírá disertační prací u Réginalda Garrigou-Lagrange OP na téma „De contemplatione – Psychologická a teologická analýza kontemplace“.
- 3. 1918 Skládá slavné řeholní sliby.
- 4. 1919 Kněžské svěcení.
1920–1942 Profesorem dějin křesťanského učení (historie des doctrines) v Le Saulchoir (do roku 1937 se sídlem v Kain-lez-Tournai/Belgie; od roku 1938 v Étiolles u Paříže).
Během této doby vzniká mj. Institut pro studium středověku, jehož cílem je studium dějin teologie a recepce historicko-kritické metody v teologii. Intenzivní badatelská činnost, především v oblasti medievistiky.
1930 Zakládá spolu s Étiennem Gilsonem Institut medievistických studií v kanadské Ottavě, kde Chenu každý rok až do roku 1936 dva až tři měsíce v roce pracuje a vyučuje.
Od 1932 Rektorem školy Le Saulchoir; během jeho vedení školy dochází k rozšíření výuky v oblasti filozofie, ekumenismu, pastorace a studia jiných náboženství a světonázorů.
1932 Mimořádné řízení ke jmenování magistrem teologie.
Rozvíjí kontakty s Křesťanskou dělnickou mládeží (Jeunesse Ouvrière chrétienne = JOC). Setkání s JOC a kontakty s nimi představují pro Chenuho jednu z důležitých životních zkušeností.
- 3. 1936 Slavnostní přednáška před profesorským sborem a studenty řádové školy, v níž představuje program školy Le Saulchoir.
1937 Později Chenu přednášku rozšiřuje a roku 1937 publikuje pod názvem Škola teologie: Le Saulchoir (Une école de théologie: Le Saulchoir).
1938 Spolupráce při zřízení Dominikánského institutu orientálních studií v egyptské Káhiře.
1941 První publikace zabývající se dělnickým hnutím („Spiritualita práce“).
Pravidelné návštěvy Semaines sociales de France. Spolupráce s kardinálem Suhardem při pastoračních a apoštolských iniciativách Mission de France a Mission de Paris. Spolupráce s oběma iniciativami.
- 2. 1942 Kniha Une école de théologie: Le Saulchoir se dostává na index; následně Chenu ztrácí katedru, musí odstoupit z funkce vedení Le Saulchoir a nesmí zde vyučovat.
Chenu odchází z Le Saulchoir a žije v klášteře sv. Jakuba v Paříži.
1943 Vychází kniha La France, pays de mission, která nese Chenuho imprimatur.
1944–1951 Chenu přednáší na École practique des Hautes Études (řádná profesura v sekci Náboženství).
Vyučuje rovněž určitou dobu na Katolickém institutu v Paříži, udržuje pravidelné kontakty s dělnickými kněžími (večery v Rue Ganneron 47), dělníky a intelektuály, věnuje se badatelské i pastorační práci. Úzce spolupracuje s vedoucími představiteli Mission de France a Mission de Paris.
1950 Vychází Chenuho kniha Úvod do studia svatého Tomáše Akvinského.
- 8. 1950 Vychází encyklika Pia XII. Humani generis, v níž je mj. kriticky nahlížen „historismus“ v teologii.
1954 Podpora hnutí dělnických kněží. Zveřejnění článku „Kněžství dělnických kněží“ (v časopise Vie intelectuelle). Několik dní po jeho zveřejnění následuje ze strany Říma zákaz dělnických kněží.
Do téhož období spadají rovněž opatření týkající se dominikánského řádu ve Francii: představení všech tří francouzských provincií musejí odstoupit, některým členům řádu z francouzských provincií (mj. Chenu, Congar) je zakázáno vycestovat. Chenu je přesunut do konventu v Rouenu.
1954–1962 Vychází Chenuho důležitá díla z oblasti medievistiky: Teologie ve 12. století (1957), Teologie ve 13. století jako věda (3., revidovaná verze 1957), Sv. Tomáš Akvinský a teologie (1959). Vedle toho vychází kniha Je teologie vědou? (1957) a řada publikací různého tematického zaměření.
1962 Návrat do pařížského konventu sv. Jakuba.
Září 1962 Chenu přijíždí jako teologický poradce biskupa Clauda Rollanda z Antsirabé (Madagaskar), svého bývalého žáka, do Říma na II. vatikánský koncil.
- 1. 1962 Koncilní Poselství světu.
Na koncilu spolupracuje mj. se spolubratry z Le Saulchoir Yvesem Congarem OP a Henri-Marie Féretem OP, podílí se na přípravách textu pastorální konstituce Gaudium et spes, je činný ve skupině Církev chudých, vedle toho čile přednáší a publikuje.
1964–1966 Vychází obsáhlý soubor jeho textů a vědeckých statí: Víra v myšlení (1964), Evangelium v čase (1964), Boží lid ve světě (1966).
1965 Spoluzakládá teologický časopis Concilium (spolu s mj. Y. Congarem OP, J. B. Metzem a K. Rahnerem SJ), jehož cílem je rozvíjení teologické diskuze navazující na II. vatikánský koncil.
1967 Papež Pavel VI. ho povolává do Rady pro dialog s nevěřícími; cituje ho v encyklice Populorum progressio (srov. PP 27).
1975 K 80. narozeninám vychází obsáhlá kniha rozhovorů s P. Chenum s názvem Un théologien en liberté.
1979 Francouzské vydání knihy „Sociální nauka“ církve jako ideologie.
- 2. 1990 M.-D. Chenu OP umírá v pařížském konventu.
1990 Vychází sbírka textů L’hommage différé o Chenum a o jeho teologickém myšlení s Chenuho doslovem.
Připravil Petr Štica.
POUŽITÁ LITERATURA:
Christian Bauer: „Marie-Dominique Chenu OP (1895–1990)“. IN: Gregor Maria Hoff – Ulrich H. J. Körtner (Hg.): Arbeitsbuch Theologiegeschichte: Diskurse, Akteure, Wissensformen. Band 2: 16. Jahrhundert bis zur Gegenwart. Stuttgart, Kohlhammer 2013, s. 319–337.
Marie-Dominique Chenu: Von der Freiheit eines Theologen: M.-Dominique Chenu im Gespräch mit Jacques Duquesne (Collection Chenu 3). Mainz, Grünewald 2005.
André Duval: „Chenu, Marie-Dominique“. IN: Walter Kasper u. a. (Hg.): Lexikon für Theologie und Kirche: Zweiter Band (Sonderausgabe). Durchgesehene 3. Auflage. Freiburg i. Br., Herder 2009, s. 1034.
André Duval: „Présentation biographique de M.-D. Chenu par ses œuvres essentielles“. IN: Joseph Doré – Jacques Fantino (eds.): Moyen-Age et Modernité. Paris, Cerf 1997, s. 11–23.
Ulrich Engel: „Theologien der Inkarnation: Marie-Dominique Chenu OP (1895–1990) und Edward Schillebeeckx OP (1914–2009) im Spiegel neuerer Veröffentlichungen“. IN: Theologische Revue 109, 2013, s. 179–198.
Michael Quisinsky: „Chenu, Marie-Dominique“. IN: Michael Quisinsky – Peter Walter (Hg.): Personenlexikon zum Zweiten Vatikanischen Konzil. 2., durchgesehene Auflage. Freiburg i. Br., Herder 2013, s. 76–77.