Editorial 2/2015 – vášně

Vážení čtenáři,

druhé číslo naší revue Salve je věnováno vášním. Právě proto, že ledaskdo může považovat toto téma za zprofanované a pokřivené, je dobré se nad ním zastavit a promyslet je v jeho plnosti a bohatství. Zasahuje totiž řadu důležitých oblastí, jako jsou filozofie, teologie, morálka, psychologie či antropologie, a v neposlední řadě také duchovní život. Připustíme-li, že vášně v různých podobách patří k lidskému životu, je třeba je co nejlépe integrovat do našeho chápání člověka, a to způsobem, který vychází z takto obsáhlého porozumění problému osvětleného vírou. Z dějin jsme dobře poučeni o tom, kam až může vést potlačování a přehlížení aspektů, které jsou úzce svázány s lidskou přirozeností. Pohled na antická východiska učení o vášních, který nastiňuje Tomáš Machula, ukazuje, jak nosné a tvůrčí bylo spojení aristotelského chápání jednoty těla a ducha s biblickou antropologií, stojící proti školám, které tělesnost a s ní spojené vášně kategoricky odmítaly. O různorodosti biblických pohledů na vášně a jejich vyjádření nás navíc seznamuje ve své sondě Adam Mackerle. Jak vykládá ve své studii Ctirad V. Pospíšil, téma vášní není cizí ani christologii. Tuto problematiku jsme už ostatně načali v čísle Salve věnovaném utrpení Boha (4/2012). To, že Kristu přisuzujeme vášně, neznamená, že bychom sklouzávali k antropomorfizaci Boha a jeho polidšťování. Důležitější je v tomto pohledu postřeh, který varuje před tím, že vášní zbavený Bůh by se mohl stát lehce necitelným, což bezpochyby neodpovídá ani biblické, ani křesťanské zkušenosti. Trojiční charakter Boha naplněného dynamikou láskyplné komunikace jak uvnitř sebe, tak ve vztahu ke stvoření dává vášním jakožto jistému pohybu duše ryzí zdroj jejich smyslu, a nakonec i jejich absolutní cíl. Jak se opakuje napříč texty tohoto Salve, nejde nikterak o to, aby byly vášně potlačeny či udušeny, ale aby byly nasměrovány tam, kde vydají svůj užitek, kterým je láska. I proto vášně nestojí principiálně proti rozumu a vůli, ale vybízejí člověka k tomu, aby je reflektoval ve svém duchovním životě, učil se je integrovat do své osobnosti a sladil je se svým jednáním. Průvodcem na této cestě může být učení o vášních v díle sv. Tomáše Akvinského, které nám ve svých studiích přibližují dominikánští autoři Servais Pinckaers, Irenej Šiklar či Michael Sherwin. Právě zmiňovaný Servais Pinckaers, belgický dominikán a dlouholetý profesor na univerzitě ve švýcarském Fribourgu, se svým dílem zásadním způsobem zasadil o obnovu morální teologie po II. vatikánském koncilu, jejíž součástí byl i očištěný pohled na vášně. Aktuálnosti tématu vášní v morální teologii, a to i ve světle II. vatikánského koncilu, se věnuje také rozhovor s Wojciechem Giertychem OP, teologem papežského domu. Další rozšiřující pohledy nabízejí dva závěrečné texty čísla – přesahu tématu teologického a filozofického výkladu vášní do akademické psychologie a jejich vzájemnému vztahu se věnuje Milan Nakonečný, vášním jako hybné síle ekonomie a dění ve společnosti zase Lukáš Fošum OP.

Smyslem tohoto čísla Salve není jen přispět k hlubšímu výkladu a případnému porozumění určitému teologickému problému. Jakožto revue také „pro duchovní život“ je jejím cílem pomoci i k lepší orientaci člověka v jeho spiritualitě. Napětí, které mnohdy pociťujeme mezi zdánlivou neovladatelností vlastních vášní a tím, co bychom s ohledem na svou vůli a rozum chtěli, by nemělo vést k frustraci a rezignaci na vnitřní duchovní růst. Cesta posvěcování vášní a jejich integrace do celosti bytí nasměrovaného k Bohu je výzvou, která člověka v jeho jednotě těla a ducha neosekává a neochuzuje, ale spíše ukazuje na možnosti spojení sil, které možná dosud působily nezávisle na sobě, a třeba i proti sobě. Cena, kterou je třeba za duchovní radost, která z toho plyne, zaplatit, je ovšem jednoznačná – je jí sobectví. Příležitostí k tomu, abychom se ho zbavili, máme ovšem neustále nepřeberné množství. Naskýtá se vždy, když se setkáváme s Druhým, a tím je nejen v každém okamžiku Bůh, ale v Kristu je to i každý bližní.

Martin Bedřich