Norbert Schmidt
Východní Německo – země blízká a neznámá
Několik kontextuálních sond na místo editorialu
Záměr sestavit číslo věnující se katolickému křesťanství v Německu se v naší redakci vrací už víc jak patnáct let. A spolu s tím se vracela i otázka, kolik různých katolicismů vlastně v Německu existuje. Němečtí autoři a jejich různorodé perspektivy jsou samozřejmě v Salve permanentně přítomní, ale nějakého koncentrovanějšího a diferencovanějšího vhledu, když nepočítáme Salve o kolínské Kolumbě 2/2011, jsme se zatím neodvážili.
Nyní tedy, vážení čtenáři, předkládáme první takové „německé“ monotematické číslo, které se pomocí několika sond zaměřuje na jeho východní část, na území bývalé NDR. Jako samostatné celky by se pak někdy v budoucnosti nabízely např. bavorský či porýnský katolicismus. Ostatně není tomu tak dávno, co se východní Německo jako fenomén začalo hlouběji pojednávat i v Německu samotném. Teprve během posledních pěti deseti let se na různých fórech soustavněji a veřejně tematizuje jeho jiná dějinná zkušenost, jiný charakter oproti zbytku Německa, jeho samostatnost, svébytnost lidí a celého regionu „nových spolkových zemí“. Prestižní německý týdeník Die Zeit např. zřídil vedle své rakouské a švýcarské přílohy i přílohu Die Zeit im Osten (Die Zeit na Východě).
Východní Německo znají ti starší z nás dobře ze socialistických dovolených, které směřovaly především ke studenému Baltskému moři. Ale bývalá NDR není jen letní zimomřivé drkotání zuby u větrného mořského pobřeží s nudistickými plážemi, bramborák s jablečným pyré a cukrem nebo hnědý brátvurst v housce, hrachový Eintopf, smrad z výfuků trabantů a wartburgů nebo televizní varieté Ein Kessel Buntes, přenášené i na naše obrazovky z azbestového Paláce republiky pod berlínskou televizní věží. Pamatujete si ještě, jak v této věži „bydlel“ východoněmecký večerníček Sandmännchen? Neplést s Weihnachtsmannem – „vánočním mužem“, východoněmeckou variantou Santa Clause či Dědy Mráze, který zase dominoval socialistickým adventním trhům! A také neplést s Ampelmännchen! Ten vám dodnes ve východním Německu na přechodech pro chodce vesele ukazuje, zda máte stát, nebo už přejít ulici. A pamatujete si ještě, jak se dalo z této televizní věže uprostřed „lidově-demokratické republiky“ alespoň nahlédnout za betony a ostnaté dráty Berlínské zdi do svobodného, ale hermeticky obklíčeného ostrůvku Západu?
[…]
Diaspora
Na závěr úvodu, poté, co jsem se pokusil načrtnout alespoň ve velké zkratce kontext současné situace území východního Německa, bych rád ještě přiblížil něco málo k výběru textů v tomto čísle. Po dlouhém promýšlení a přebírání nepřeberného množství témat, jak vůbec do celku v omezeném rozsahu našeho časopisu vstoupit a současný východoněmecký katolicismus českému čtenáři přiblížit, se mi jako nejvhodnější klíč ukázalo téma diaspory. Tedy sama základní situace, v níž současní křesťané v tomto „východním koutě“ západního světa už několik desítek let žijí. Navíc se právě v situaci diaspory ve staronovém světle ukazují podstatné aspekty křesťanské existence jako takové. Nové aktuality tu totiž opět nabývají i novozákonní texty. Normativní svědectví prvních křesťanů také předpokládá – byť se dnešní svět a svět antiky v mnohém radikálně odlišují – jakožto výchozí moment křesťanství situaci diaspory v multikulturním složitém světě, který je vůči evangeliu tu přátelsky nakloněný, tu (a to se dnes zdá být převládajícím postojem) lhostejný, jednou se mu vysmívá, jindy mu nepřátelsky nastavuje tvrdou ocel.
Texty jsem vybíral při svém studijním pobytu na Teologickém výzkumném kolegiu (Theologisches Forschungskolleg) při Katolické teologické fakultě Univerzity v Erfurtu, kde jsem měl to štěstí pobývat jako fellow. Tato instituce existovala v polooficiální formě i za dob socialistické NDR a byla to jediná vzdělávací vysoká škola katolíků ve východním Německu. Situace diaspory byla už tenkrát stejně jako dnes základním prizmatem, jak vůbec myslet teologii, aby byla nosná i v každodenní praxi. Výběr textů do našeho Salve je tedy silně ovlivněn touto „erfurtskou“ perspektivou.
Nicméně nechybí ani perspektiva česká.[23] Sesbírali jsme totiž několik vzpomínek českých křesťanů, kteří za dob socialismu do východního Německa jezdili. A to ať už pro teologickou literaturu, formaci, anebo zde dokonce byli tajně svěceni. Ústřední postavou této skryté a přesto vydatné pomoci východoněmeckých křesťanů křesťanům českým byl Joachim Meisner. Tehdy zastával úřad světícího biskupa v Erfurtu, později se stal arcibiskupem Berlína a ke sklonku komunismu ho papež Jan Pavel II. ustanovil arcibiskupem západoněmeckého Kolína nad Rýnem. Polský papež se rozhodl nerespektovat politické rozdělení Německa ani rozdělení Evropy Železnou oponou a tato skutečnost byla okamžitě vnímána jako silně výmluvné znamení. Joachim Meisner jako blízký papežův přítel tak současně představoval i přímou spojku pro mnohé naše křesťany do ústředí katolické církve.
Jeden z důležitých českých svědků tohoto období v našem výběru ale chybí. Je jím Tomáš Halík, kterého na kněze vysvětil v roce 1978 ve své kapli erfurtský biskup Hugo Aufderbeck. Podrobně o své východoněmecké zkušenosti píše v životopisné knize To že byl život? [24] V Erfurtu jsem jednou také zašel do kláštera voršilek na Angeru, kde Tomáš Halík v klášterní kapli sloužil svou první primiční mši. Před nádhernou starobylou pietou mi stařičká sestra Katharina vyprávěla, že primici, kterou před ranními chválami novokněz tajně vysluhoval, sice nestihla, ale dodnes má před očima, jak z kaple vyšel jako rozzářený mladík v ornátu. Halíkovo jméno v Erfurtu ostatně neustále zaznívalo na přednáškách, seminářích a při různých rozhovorech. Chtěl jsem si přečíst v Herder Korrespondenz, co si myslí mezinárodně uznávaný kanadský filozof Charles Taylor o současné duchovní situaci, a on odkazoval na vynikající knihu pražského kazatele o víře a pochybnosti. Místní teologové mi pak u piva prozradili, že na mnoho lidí v Německu Halík opravdu zapůsobil jako nejlepší hermeneutický klíč (zvláště jeho kniha Geduld mit Gott) pro jejich aktuální situaci a problémy.
Kapitolu tajných svěcení a kontaktů Čechů do východního Německa v době socialismu ve svém článku shrnuje a systematizuje Eva Vybíralová, jejíž důležitá kniha Podzemní církev a tajná svěcení. Církevně právní výzkum situace v Československu v letech 1948–1989 právě vyšla.[25]
V následujících textech pak už přímo vstupujeme do východoněmeckého prostoru. Nejstarší tři autoři jsou všichni kněží, kteří se narodili a vyrostli v NDR a také v různých dobách působili jako pedagogové na teologické fakultě v Erfurtu. Představují jakýsi most, kontinuitu mezi dobou socialistické diaspory a diaspory labyrintu postmoderního svobodného světa. Biskup Joachim Wanke byl dlouholetým biskupem Erfurtu, sám je profesí novozákoník. Svou osobní zkušenost nastiňuje nejprve v interview, aby ji pak rozvedl ve svém zamyšlení nad tím, jak charakterizovat současnou situaci církve. Biskup Magdeburku Gerhard Feige v Erfurtu vyučoval rané církevní dějiny a patrologii. Představujeme ho skrze dva texty. První je kázání o diaspoře jako základní situaci současného křesťana, kterou je třeba přestat nahlížet jako něco trpného a negativního, ale jako šanci, jak dobře žít evangelium. Druhým textem je přednáška u příležitosti 500 let Lutherovy reformace. Ve Feigeho diecézi leží totiž „hlavní město“ reformace Wittenberg. Přednáška mimo jiné ukazuje, že tamní ekumenismus není nějaký zdvořilostní letní nedělní dýchánek, ale něco zcela podstatného a vážného, bez čehož není budoucnost křesťanství myslitelná. Třetího autora, profesora Eberharda Tiefenseeho, který v Erfurtu vyučoval filozofii a zásadně se podílel na integraci teologické fakulty do obnovené erfurtské univerzity, představujeme dvěma na sebe navazujícími rozhovory. Týkají se jeho životního tématu: fenoménu nábožensky indiferentního člověka, tzv. homo areligiosus. Ten totiž tvoří většinu populace, věřící i uvědomělí ateisté tu dnes představují minoritu.
Zbývající tři mladší autoři pocházejí ze západního Německa, ale za svůj domov si zvolili Východ. Jsou to také všichni tři profesionální teologové, ale zároveň nejsou kněžími – ošklivý a zavádějící termín laici, anebo laičtí teologové, nechci používat – všichni tři jsou všechno jiné než nějací amatéři, laici ve svém oboru. Obě okolnosti – původ ze Západu i teologové-nekněží – jsou zároveň také něčím příznačným, ukazují na současné problémy, proměňující se církevní kontext a také na převažující absenci silné střední generace, která by pocházela z Východu. Profesorka dogmatiky Julia Knop představuje diakonii jako základní dimenzi církve v diaspoře. Ukazuje církev, která sama sebe chápe jako kreativní menšinu, sůl země. Profesor liturgické teologie Benedikt Kranemann pak dává nahlédnout do jedné – navíc společensky výsostně rezonující – podoby, jak taková služba křesťanů celku společnosti může vypadat. Přibližuje nový fenomén ekumenických bohoslužeb, které v posledních desetiletích doprovázejí celostátní smuteční slavnosti po různých katastrofách, ať už neštěstích, jako je pád letadla, nebo po teroristických útocích. Tento a rovněž následující text Huberta Schönemanna už místy překračují horizont východního Německa směrem ke klíčovým otázkám současné církve, církve, která se stále víc ocitá v situaci diaspory. Schönemann, který v Erfurtu vede Katolickou pracovní skupinu pro misijní pastoraci při Německé biskupské konferenci (Katholische Arbeitsstelle für missionarische Pastoral), se ve svém příspěvku podrobně zaobírá otázkou, jak dnes vůbec chápat křesťanskou misii.
Nová generace nativních „východoněmeckých“ teologů už nicméně dorůstá. Sám jsem se o tom přesvědčil. Vedle samotných erfurtských profesorů mi při orientaci v tématu a reáliích pomáhali jejich doktorandi, Sebastian Holzbrecher, Christopher Tschorn a Nils Hoffmann, který sestavil závěrečný časový přehled církve v době NDR. Nutno ještě zmínit, že tento přehled a celé Salve navíc doprovázejí exkluzivní, mnohdy vůbec poprvé publikované fotografie církevního života v době reálného socialismu. Najdete na nich jak již zmiňované protagonisty našeho čísla, tak třeba i kardinála Karola Wojtyłu, budoucího svatého papeže Jana Pavla II., nebo kardinála Josefa Ratzingera, příštího papeže Benedikta XVI., při důležitých setkání východoněmeckých katolíků. Podtrhněme, že fotografie zachycují hvězdné chvíle, a ačkoli míra pronásledování byla v NDR o hodně menší, než byla v komunistickém Československu, situace diaspory tehdy a často ještě (nejen početně) zostřené diaspory dnes nebyla a není žádným romantickým návratem do apoštolských dob a stavu beztíže.
Poznamenejme ještě, že spolupráce mezi českou a východoněmeckou teologií není jen věcí minulosti. Od roku 2011 totiž pořádá Teologické výzkumné kolegium v Erfurtu spolu s Katolickou teologickou fakultou v Praze – střídavě v Praze a Erfurtu – pravidelné konference, na nichž se diskutují různá aktuální, církevně a teologicky palčivá témata. Zatím poslední, již páté setkání, kterého se účastnila také nemalá část členů redakční rady Salve, se uskutečnilo v Praze a bylo nadepsáno Svátosti v kontextu. Teologické disciplíny před novými otázkami v 21. století.[26]
Při dokončování celého čísla jsme si nejednou říkali, že ačkoli se člověk snaží vybírat aktuální a zároveň nadčasové texty – a samozřejmě se může dotknout jen velmi omezeného výseku –, čas běží neúprosně a do popředí se dostávají další a další nové převratné skutečnosti. Také východoněmeckým kontextem, stejně jako situací celé (nejen) německé církve zásadním způsobem zahýbalo odhalení dalších sexuálních skandálů na podzim roku 2018.[27] Bez odezvy nezůstal ani vrcholný vatikánský „summit“ všech předsedů biskupských konferencí světa spolu s papežem Františkem v únoru 2019. V Německu pak v březnu 2019 následovalo mimořádně sledované setkání biskupů v Lingen, kde byla ohlášena „synodální cesta“ německé církve. Příspěvek, který na tomto setkání a pak i následně vzbudil největší pozornost, přednesla již zmiňovaná prof. Julia Knop, kterou představujeme i v tomto čísle. Mimo jiné uvedla, že „sexuální zneužívání neleží v DNA církve. Sexuální zneužívání nemá také pravděpodobně příčinnou spojitost s celibátem. Sexuální zneužívání také nemá nic společného s tím, že jsou homosexuální muži nadprůměrně zastoupeni v katolickém kléru. Ale to, co má něco společného s DNA církve, co je hluboce vepsáno do jejího ekleziálního kódu, je náboženské legitimizování moci, imunizace výlučnosti církevního výkladu, sakralizace úřadu ze svěcení, auratizace nositele úřadu, stylizace poslušnosti a oddanosti, duchovní převýšení formy kněžského života, démonizace sexuality, tabuizování homosexuality, paradoxie asexuální mužnosti.“[28] Sexuální zneužívání v církvi je mnohými interpretováno jako zásadní zlom, který se může vepsat do dějin křesťanství tak hluboko jako rozkol reformace. Jde o vážné narušení vnitrocírkevní důvěry, podle mnohých se jedná i o strukturální problém, který si mimo jiné vyžaduje radikální debatu o křesťansky adekvátní kontrole moci v církvi. Teologové hovoří o možném kolapsu (nejen) německé církve. Těmto akutním otázkám jsme se nakonec rozhodli zde podrobněji dál nevěnovat. V blízké budoucnosti se je ale pokusíme pojednat v rámci samostatných tematických čísel.
Snad tedy Salve, které držíte v rukou, přispěje k tomu, aby se laskavý čtenář nakonec sám vydal s otevřenou myslí na vlastní dobrodružnou výpravu na sever a přesvědčil se, že východní Německo není jen nekonečná rovina mezi Krušnými horami a studeným mořem s předsudečně nízkou, věčně olověnou oblohou, ze které za neustálého větru permanentně prší. Snad už skrze malé průzory, které nabízí naše Salve, zahlédnete mnohovrstevnatou bohatou krajinu, která v sobě nese otištěnou jak paměť velkých dramatických dějin, tak i výsostně aktuální „laboratoř“, kde se odehrávají a také na vysoké úrovni reflektují tíživé otázky naší doby. A místní malé, ale živé komunity křesťanů, stejně jako tomu bylo za dob komunismu, nemyslí jen na sebe a dokážou pomáhat ostatním a vnášet důležité impulzy do svého okolí. Pokorné sebevědomí křesťana, jak o něm hovoří biskup Joachim Wanke, diakonický rozměr všeho konání, včetně toho liturgického, ekumenického a misijního, ke své podstatě vždy znovu jdoucí naslouchání Ježíšovu evangeliu, pochopení situace diaspory jako „novozákonního“ rozměru věcí, tedy „normální“ výchozí situace křesťanů – tedy nejen černobílé apokalyptické vidění západního světa jako kulminující katastrofy křesťanství –, může být inspirativní, nebo dokonce důležitou referenční zkušeností i pro nás. Pohled tu totiž není upřen jen do minulosti, ale především nasměrován do přítomnosti a budoucnosti. A to skrze „malou“ otevřenou cestu zcela konkrétního každodenního následování Krista.
Tato studie byla lektorována.
Poznámky
[23] Dlouhodobé kulturní vztahy mezi českými zeměmi a východním Německem, konkrétně Saskem, aktuálně prezentuje i výstava Národní galerie v Praze pod názvem Čechy – Sasko: Jak blízko, tak daleko. Šternberský palác, 24. 5. 2019 – 15. 9. 2019.
[24] Tomáš Halík: To že byl život? Z podzemní církve do labyrintu svobody. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2018, s. 94–98.
[25] Eva Vybíralová: Untergrundkirche und geheime Weihen. Eine kirchenrechtliche Untersuchung der Situation in der Tschechoslowakei 1948–1989 (Erfurter Theologische Studien 115). Würzburg, Echter 2019 (zároveň dizertace obhájená na KTF UK v roce 2017).
[26] Konference od počátku pořádají za českou stranu Katedra systematické teologie a filozofie (dříve Katedra teologické etiky a spirituální teologie) a Centrum pro teologie a umění. Dosavadní konference se věnovaly následujícím tématům: 1. Situace diaspory a procesy sekularizace v Čechách a Německu (Praha, 2011); 2. Prostory mezi církví a společností (Erfurt, 2012); 3. „Žít s tajemstvím“: Sekularizace jako šance (Praha, 2015); 4. Prostor a liturgické slavení – teologické sondy (Erfurt, 2017); 5. Svátosti v kontextu: Teologické disciplíny před novými otázkami v 21. století (Praha, 2019). Příspěvky z konferencí byly vydány časopisecky a ve sborníku s názvem „Diaspora jako místo teologie“. – Srov. Benedikt Kranemann – Petr Štica (eds.): Diaspora als Ort der Theologie. Perspektiven aus Tschechien und Ostdeutschland (Erfurter theologische Schriften 48). Würzburg, Echter 2016.
[27] MHG-Studie: Sexueller Missbrauch an Minderjährigen durch katholische Priester, Diakone und männliche Ordensangehörige im Bereich der Deutschen Bischofskonferenz, 24. September 2018, https://www.dbk.de/fileadmin/redaktion/diverse_downloads/dossiers_2018/MHG-Studie-gesamt.pdf.
[28] Einführung von Prof. Dr. Julia Knop (Erfurt) auf dem Studientag „Die Frage nach der Zäsur. Studientag zu übergreifenden Fragen, die sich gegenwärtig stellen“ zur Frühjahrs-Vollversammlung der Deutschen Bischofskonferenz am 13. März 2019 in Lingen, https://www.dbk.de/fileadmin/redaktion/diverse_downloads/presse_2019/2019-038a-FVV-Lingen-Studientag-Einfuehrung-Prof.-Knop.pdf?fbclid=IwAR2KGF_Ax-lMUWp7X4KUEkmS939_-zHz-vUX9sWzkjXHFNUxyKbZr3RX-2A.