1/20 – Legenda k obrazovému doprovodu

Kdysi jsem se Tomka Sikory během debaty o fotografování, která byla součástí jednoho festivalu organizovaného naším klášterem v Lublinu, zeptal, jak se vlastně dělají fotky. Odpověděl bleskurychle, bez dlouhého přemýšlení: fotky se dělají v hlavě.

Když si člověk prohlíží jeho fotografie, pochopí smysl té odpovědi. Nejenom zkušené oko, nejenom perfektní technika, zkušenost, ale taky promyšlená koncepce. Ano, snímky velkých fotografů zpravidla nejsou jen dílem náhody nebo samovolného stisknutí spouště. Je to složitý proces, který začíná v hlavě.

Tomek Sikora, který používá zdrobnělou podobu svého křestního jména, protože Tomaszů Sikorů je v Polsku hodně, přišel na svět v roce 1948. Vyrůstal v prostředí, kde umění bylo všudypřítomné – matka malířka, otec sochař. Kdysi o sobě prohlásil: „Kam má paměť sahá, bylo pro mě úplně normální, že jsem byl s rodiči neustále tam, kde oni tvoří. Chodil jsem do ateliéru matky nebo do pracovny táty. Teprve když jsem přišel do školy a navštívil spolužáka, překvapilo mě, že u nich doma nikdo nebyl. Zeptal jsem se, kde má rodiče, a on na to, že v práci […] – to byl pro mě šok. Já jsem byl s rodiči pořád, díval jsem se na svět prizmatem toho, co oni dělali.“

Takhle tedy Tomek Sikora vyrůstal jako dítě.

V roce 1968 ho fascinovalo hnutí hippies. Napsal o sobě: „Půjčil jsem si profesionální aparát, abych mohl zdokumentovat první sraz hippies v Kazimierzy nad Wisłą. A kupodivu čerstvě vzniklý týdeník Perspektivy můj materiál přijal.“

A tak to všechno začalo. Několik let pak pracoval v tomto týdeníku jako fotoreportér.

V roce 1979 realizoval dva projekty představené na Bienále mladých v Centre Pompidou v Paříži. Od té doby se jeho práce začaly objevovat na výstavách v celé Evropě a USA.

V roce 1982 odjíždí do Austrálie. Zakládá vlastní studio reklamní fotografie v Melbourne. Tvoří snímky k reklamním kampaním v USA, Singapuru, Austrálii a na Novém Zélandu. Pracuje pro takové firmy, jako je například Intercontinental Hotels, Singapore Airlines, Levis i Reebok, Le Shird, Sheraton, Tioxide. V Austrálii dostal dvakrát titul fotograf roku.

O této zkušenosti řekl: „Zkušenost získanou v reportáži lze později fantasticky využít v reklamě. Myslím, že člověk by měl udělat všechno, aby fotografie dělaná na zakázku vycházela především z autorské tvorby. Vede k tomu hodně dlouhá cesta, ale je možné se po ní vydat. Fotka nebo plakát by neměly lidi unavovat, ale měly by je nějak rozvíjet. Spousta lidí nechápe, jaká síla se skrývá v reklamě, jak moc může lidi zasáhnout. Měla by je ale zasahovat pozitivně. I když reklama ne vždy prezentuje lidem to nejkvalitnější zboží, měla by je i tak něčím obohacovat.“

Tomek Sikora už pár let pracuje v Polsku. Žije střídavě ve Varšavě a v malé obci umělců Męćmierz nedaleko Kazimierzy nad Wisłą…

Spolu s Andrzejem Świetlikiem založil roku 2001 Galerii bez domova, která v řadě zemí poskytuje prostor nezávislé fotografii. Stále pracuje na nových výstavách a projektech. V posledních letech se jednalo například o projekt „Chopin. Skladatelovy nálady na fotografických obrazech Tomka Sikory“. Vydal alba Mužské hraní, Album, Genius loci a knížku pro děti Bajko-Nurki. Po sedmi letech dokončil rozsáhlý projekt – 390stránkové album o pařížském metru 213 km. Pod pařížskou dlažbou. Své snímky vystavuje doslova po celém světě.

Z fotografií pro Salve mám velikou radost, protože jsou potvrzením jeho životního kréda: „Jsem člověk nastavený optimisticky a takový postoj ke světu mně zcela jistě neumožňuje zdůrazňovat temné stránky života. Kdysi mi během mojí výstavy jeden mladý fotograf řekl: ‚Moc rád si prohlížím ty snímky, protože tvoje fotografie jsou takové radostné.‘ Pomyslel jsem si: ‚Bože, tak to je skvělé.‘ Nikdy jsem o tom nemluvil nahlas, ale vždycky jsem toužil, aby je lidi takhle vnímali. Abych dělal něco, co bude lidi těšit.“

Tomek Sikora je přítelem mnoha umělců všeho druhu. Znají ho v Polsku i ve světě. Také mne, ubohého řeholníčka, prostého kněze a dominikána, už několik let obdařuje svým přátelstvím, což nám umožnilo realizovat společně i řadu projektů. A vypadá to, že nás léta další spolupráce čekají…

Podle biografické poznámky Leszka Dulika k albu Tomka Sikory Čtyři roční období napsal Tomasz Dostatni OP.

Přeložil Jaroslav Šubrt.

http://www.tomeksikora.eu