Vážení čtenáři,
revue Salve, kterou pravidelně berete do rukou, je dominikánským časopisem nejen svým názvem a vydavatelem, ale především svou koncepcí a otevřeností. V každém čísle se snažíme nabídnout různorodý a zároveň věcný a soudržný pohled na často komplikovanou problematiku. Věříme, že právě tento přístup naši čtenáři oceňují, aniž by ho hned identifikovali jako „dominikánský“. Přesto můžeme nemálo tematických čísel označit jako typicky dominikánská, např. číslo o kazatelství (1/08) nebo o Jeruzalémské biblické škole (3/09), které vyšlo v souvislosti s vydáním českého překladu Jeruzalémské bible. Nevyhnuli jsme se ani tak rozporuplnému fenoménu spojovanému s řádem bratří kazatelů, jako byla inkvizice (4/11). Pozornost jsme věnovali také významným osobnostem dávnější i bližší historie, konkrétně šlo o učitelku církve sv. Kateřinu Sienskou (1/13) a předchůdce II. vatikánského koncilu M.-D. Chenuho (4/14). Dějinnou zkušenost života dominikánů v naší zemi reflektuje článek v čísle věnovaném 25 letům svobody.1 Stranou nemůžeme nechat ani číslo nazvané Zasvěcený život (3/15), které se svým obsahem nutně dotýká toho, co je podstatné i pro dominikány. Dominikánský akcent samozřejmě nikdy nechybí ani u textů, které se zabývají duchovním životem, a je koneckonců součástí i mnoha textů reflektujících vztah k současné kultuře a společnosti.
Nyní dostáváte do rukou číslo, které vzniklo přímo jako příspěvek k řádovému jubileu. Na přelom roku 2016 a 2017 totiž připadlo 800. výročí potvrzení řádu bratří kazatelů, jak se dominikáni oficiálně jmenují, sérií listin papeže Honoria III.
Magistr řádu Bruno Cadoré s blížícím se jubilejním rokem a přípravami různých akcí, které se během něho měly konat, neustále zdůrazňoval, aby oslavy nebyly sebestředné a zaměřené do minulosti. Nejlepší oslavou výročí kazatelského řádu je samo kázání radostné zvěsti evangelia lidem naší doby. To také bylo vůdčí myšlenkou, se kterou bratři dominikáni spolu s redakční radou koncipovali toto číslo. Na následujících stránkách tedy chceme představit především současné kázání dominikánů v jeho různých formách a také řádovou spiritualitu. Kromě toho jsme chtěli zachytit skutečnost, že dominikánský řád je tvořen nejen bratřími kazateli, ale také mniškami dominikánkami, sestrami z mnohých činných dominikánských kongregací, sekulárními instituty, laickými členy řádu, tzv. terciáři, a v neposlední řadě členy různých bratrstev a hnutí. Stranou jsme samozřejmě nemohli nechat ani mezinárodní rozměr řádu, který je dnes přítomný na všech obývaných kontinentech světa. Je vůbec možné postihnout takové bohatství a takovou šíři současné reality řádu? Byli jsme si vědomi, jak nelehký úkol jsme si vytyčili, a uvědomujeme si, že vám můžeme nabídnout jen jednotlivé střípky. Jsme však přesvědčeni, že si z těchto pestrých úlomků sami složíte ucelený obraz.
Porozumění záměrům zakladatele a zachování jeho charizmatu je prvořadým požadavkem obnovy řeholního života, jak ji ukládá všem řeholním společenstvím II. vatikánský koncil.2 Oldřich Selucký v úvodním textu Bratr Dominik – Cesty k duchovní podobě vykresluje spirituální portrét zakladatele řádu sv. Dominika Guzmána. Ačkoli se opírá o historické údaje a dobová svědectví, nenabízí se nám jakýsi zhuštěný životopis světce. Autor využívá svých znalostí nasbíraných při psaní knihy o sv. Dominikovi a jeho době,3 stejně jako osobní zkušenosti s dominikány, aby na vybraných klíčových epizodách světcova života ukázal jedinečnost jeho svatosti a charakteristické prvky, které se později otiskly do charizmatu jím založeného řádu. Ušlechtilé duchovní rysy Dominikovy tváře poskytují spolehlivý klíč pro četbu ostatních textů tohoto čísla. Sám sv. Dominik a charizma, které Duch Svatý jeho prostřednictvím daroval církvi, jsou principem jednoty všech tak různých větví velké dominikánské rodiny, všech konkrétních způsobů života bratří a sester v tak rozličných podmínkách, všech rozmanitých podob dominikánského kázání. Kázání žádného bratra či sestry by nebylo vpravdě dominikánské, kdyby ho konali a chápali jen jako praktickou činnost. Znalec dominikánské spirituality a jejich dějin Paul Murray OP4 ukazuje, že kázání je potřeba nejprve reflektovat teologicky. Navazuje na dlouhou řádovou tradici promýšlet podstatný prvek dominikánského poslání, kázání, v jeho teologických, spirituálních i morálních rozměrech. Už v polovině 13. století napsal tehdejší magistr řádu Humbert z Romans své pojednání O formaci kazatelů, které je v pravém slova smyslu systematickým teologickým traktátem. Toto dílo je díky řádovému jubileu přístupné i v češtině.5 Murrayův příspěvek vznikl pro mezinárodní sympózium o Božím Slově, které se konalo v rámci jubilejních oslav na řádové univerzitě Angelicum v Římě při příležitosti 50. výročí vyhlášení konstituce II. vatikánského koncilu Dei Verbum.
Svatý Dominik chápal své životní povolání jako obnovu apoštolského života a kázání v církvi. Apoštolský život pro něho znamenal na prvním místě život ve společenství bratří. Jak je tento aspekt řádového charizmatu velmi důležitý, ukazuje už sám fakt, že mnozí autoři textů našeho čísla se k tomuto tématu budou odkazovat. Alain Quilici OP a Guy Bedouelle OP6 prezentují specifika dominikánského pojetí komunitního života ve srovnáních s pojetím sv. Benedikta a synů sv. Ignáce z Loyoly, dalších význačných zakladatelů řeholních řádů. O čem by dominikáni ve svých kázáních mohli mluvit, kdyby se předtím neponořili do důkladného studia posvátné nauky? Americký dominikánský profesor na řádovém studiu ve Washingtonu Basil Cole OP ukazuje, jak významnou pozici zaujímá v dominikánském životě studium, které se neomezuje pouze na nezbytnou akademickou výuku v době základní formace bratří a sester, ale je nedílnou součástí každodenních povinností každého dominikána po celý jeho život. Svatý Dominik se v mnohém inspiroval mnišskou a kanovnickou tradicí. V jedné z věcí, kde se zásadně odlišil od dřívějších forem řeholního života, je studium, které nastoupilo na místo manuální práce. Pro dominikána je studium, především Božího slova a teologie, poctivou prací, kterou se připravuje na své poslání kázat. Studium je v dominikánské spiritualitě kvůli své náročnosti také jednou z forem řeholní askeze. Akcent na solidní intelektuální formaci a na společný život, který se předává na prvním místě žitou zkušeností, se do života české dominikánské provincie zcela prakticky promítl tím, že v posledním desetiletí absolvují mladí bratři svou základní formaci ve francouzské toulouské provincii. Díky vlastnímu řádovému studiu tak mohou na vlastní kůži zakusit, že harmonické propojení komunitního života neseného společně slavenou liturgií, poctivého studia filozofie a teologie v duchu řádové tomistické tradice a apoštolátu široce otevřeného potřebám lidí naší doby je duchovně nesmírně přínosné. Ačkoli česká provincie nemá to štěstí provozovat vlastní řádové studium, působení v akademické sféře považuje za jednu ze svých priorit. Nemalý počet bratří získal akademické grady, vyučuje na teologických i jiných fakultách našich univerzit a pracuje v dalších akademických institucích. Několik bratří působí akademicky i v zahraničí.
Studium nemůže být jen abstraktní teorií a samoúčelnou filozofickou nebo teologickou spekulací. Už Basil Cole podtrhuje kontemplativní rozměr dominikánského studia. Proto po článku o studiu zařazujeme pojednání o modlitbě růžence od bratra Ireneje Šiklara OP. Dominikánské duchovnosti je vlastní, že propojuje studium na vysoké intelektuální a akademické úrovni s životem modlitby, která směřuje ke kontemplaci Božího zjevení. Modlitba růžence je svou povahou navýsost kontemplativní. Kromě toho nás růženec odkazuje na další charakteristický prvek dominikánské spirituality, jímž je úcta k Panně Marii jakožto matce vtěleného Slova. Dříve než se bratři dají kázáním do služby vtělenému Slovu, sami se mají díky modlitbě růžence ponořit do kontemplace reality Ježíšova lidského života. V růženci proto nacházejí vynikající prostředek pastorace, přístupný a zároveň přiměřený velmi rozdílným skupinám lidí. Největší organizovanou poutí za rok ve francouzských Lurdech je Růžencová pouť organizovaná právě dominikány. I když nelze srovnávat Lurdy s našimi poutními místy, zůstává faktem, že největší poutí každoročně pořádanou dominikány u nás je slavnost Panny Marie růžencové v Uherském Brodě.
Různorodost osobních přístupů k dominikánskému charizmatu, které nejsou určeny jen příslušností k různým větvím řádu, a pestrost apoštolských aktivit odkrývá anketa, v níž měli oslovení respondenti odpovědět na jedinou jednoduchou otázku: Co pro mě znamená být dominikánem? Dominikán laik, dominikánská mniška či apoštolská sestra, dominikán kardinál, papežský teolog, bratr s arabskými kořeny anebo japonský dominikán profesor žijí ve velmi rozdílných podmínkách a zcela jiné jsou i jejich každodenní starosti. Posuďte sami, ale podle mě na jejich osobní vyznání nedopadá ani stín nějaké skupinové uniformity nebo vyjadřování ve zbožných klišé.
Ježíš posílal své učedníky svědčit o jeho zmrtvýchvstání do celého světa a ke všem národům. V srdci sv. Dominika hořela touha jít ke všem lidem a mluvit s nimi o Bohu, aby tak zachránil jejich duše. Jít do celého světa, ke všem lidem a hlásat jim radostnou zvěst zůstává apoštolským posláním dominikánského řádu i dnes. Ale jakým způsobem dnes kázat, aby se Božímu slovu dostávalo sluchu a aby mohlo v srdcích lidí vzbudit víru? Jak srozumitelně mluvit k lidem, kteří nic neslyšeli o Ježíši Kristu, anebo jsou v zajetí svých falešných představ? Několik dalších textů našeho čísla představuje konkrétní formy dominikánského kázání v dnešním světě. Už na počátku existence řádu pronikali synové sv. Dominika do islámských zemí a jsou v nich přítomni i dnes. Obtíže i naděje dialogu s islámem popisuje Adrien Candiard OP, který působí v Dominikánském institutu orientálních studií v egyptské Káhiře. Tato problematika by se nám v našich končinách ještě před několika málo lety zdála velmi vzdálená, a to nejen geograficky. Ale právě v současné neklidné době vnímáme, jak sami potřebuje čerpat ze zkušeností a erudice křesťanů angažovaných v mezináboženském dialogu. Kázání o Kristu je martyrium – svědectví vlastním životem, stejně jako nesamozřejmá připravenost nasadit a někdy i ztratit svůj život pro Krista. Na rok 2016 připadalo také dvacáté výročí mučednické smrti dominikánského biskupa Pierra Claveriho OP v Oranu v Alžírsku. Jeho osobní přítel Jean-Jacques Pérennès OP mluví o odvaze bratra Pierra, se kterou neutíkal před hrozícím nebezpečím. Co nás však může zasáhnout ještě hlouběji, je příběh jeho hluboké křesťanské konverze, jíž musel Pierre Claverie projít, jakkoli se mu dostalo dobrého náboženského vychování. V našich podmínkách usiluje o dialog se světem platforma Dominikánská 8 při pražském klášteře bratří. Otevřít klášter lidem, kterým různé důvody nedovolují překročit práh kostela, je způsob, jak v současnosti realizovat ideu sv. Dominika působit ve městech, sdílet život s jejich obyvateli a otevírat dveře jejich srdcí Kristu.
Polský dominikán Wojciech Jędrzejewski OP nabízí své postřehy o výchově mladých lidí, kteří potřebují doprovázení nejen na cestě víry, ale také při svém lidském dozrávání. Na jeho realistické a celistvé antropologii si můžeme uvědomit další z rysů dominikánské duchovní a teologické tradice. Obrazový doprovod tohoto čísla upomíná na rozvíjející se apoštolskou práci českých dominikánů s mladými lidmi. Série otištěných fotografií je reportáží ze společného přípravného programu předcházejícího Světové dny mládeže spolu s papežem Františkem v létě 2016 v Krakově. Organizovali ho společně mladí čeští a francouzští bratři pro mladé lidi z obou zemí. Na naší straně jsme se mohli opřít zvláště o mladé lidi, kteří se shromažďují okolo kláštera v Olomouci. Působení mezi středoškolskými a vysokoškolskými studenty se bratři věnují i v Praze a v Plzni. V této souvislosti nesmíme zapomínat na rodinu, která je přirozeným místem pro předávání lidských i duchovních hodnot. Při apoštolátu pro rodiny se česká provincie může těšit ze zvláštní účasti sv. Zdislavy z Lemberka, která sama byla matkou čtyř dětí. Jako dominikánská terciářka založila ve 13. století klášter v Jablonném. Dodnes tam k patronce rodiny přicházejí poutníci, aby se u ní ucházeli o přímluvu.
Nedávno vysvěcený bratr Raul Gómez Sanchéz OP popisuje zakořeňování a dnešní působení dominikánů v Kolumbii, která je jednou z rychle rostoucích řádových provincií. Až dojemné je vyprávění apoštolských sester z Vietnamu, když líčí, jaké překážky stavěné komunistickým režimem musejí překonávat, chtějí-li alespoň v nějaké podobě zachovávat dominikánské prvky společného života v komunitě a apoštolsky působit v duchu řádového charizmatu. Jejich dnešní zkušenost je ostatně velmi podobná té naší z doby komunistického režimu.
Číslo uzavíráme rozhovorem s magistrem řádu Brunem Cadorém OP, který je 86. nástupcem sv. Dominika. Jeho vnímání řádu a jeho poslání v současném světě je na jednu stranu ovlivněno jeho profesí lékaře a vědce v oblasti medicínské etiky a na druhou stranu obohaceno jeho jedinečnou znalostí řádu v celosvětovém měřítku, danou vizitacemi všech řádových entit a rozhovory snad se všemi bratry řádu. Koneckonců i náš rozhovor vznikl při jeho kanonické vizitaci České dominikánské provincie na jaře 2016. Na úplný závěr chceme dát místo skutečnému kázání, které pronesl dominikán a vídeňský kardinál Christoph Schönborn OP. Jeho slova nejsou komplikovaná a svou přímočarostí jdou k podstatě věci. Klade morální nároky, aniž by moralizoval. Přesvědčivými argumenty ukazuje, proč i dnes máme jednat tak, jak to vyplývá z evangelia.
Toto Salve otevírá fotografie gotického reliéfu, který se nedávno našel v kostele Nejsv. Salvátora a jenž představuje Krista v Getsemanech. Toto nádherné torzo pochází pravděpodobně z dnes již neexistujícího dominikánského konventu sv. Klimenta na břehu Vltavy. Klášter byl významným místem, kde mimo jiné sídlilo generální studium, jež bylo zárodkem Karlovy nové univerzity, prošli jím slavní muži jako Mistr Eckhart nebo bl. Rajmund z Kapuy. Fotografii reliéfu jsme do Salve zařadili jako připomínku, že přes všechen důraz tohoto čísla na současnost jsme si stále vědomi toho, že i minulost nás svou krásou, hloubkou a moudrostí může nově, nečekaně a s velkou silou kdykoli obohatit.7
Pokud dočtete toto číslo Salve až do konce, bude vás jistě napadat, co všechno jsme vynechali a čemu se měl ještě poskytnout prostor. A určitě budete mít v mnohém pravdu. Ale snad právě i tímto podnětem k vlastnímu kritickému přemýšlení a domýšlení dalších aspektů dominikánské spirituality a různých perspektiv působení splnilo naše číslo k 800. výročí založení řádu bratří kazatelů svůj úkol.
Fr. Benedikt Mohelník OP
POZNÁMKY:
1 / BENEDIKT MOHELNÍK: „Prorocký duch nesmí ustat. Klikatá cesta bratří Kazatelů čtvrtstoletím svobody“. IN: Salve 24, 2014, č. 3, s. 79–100.
2 / Dekret o přizpůsobené obnově řeholního života Perfectae caritatis, 2.
3 / OLDŘICH SELUCKÝ: Bratr Dominik. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2016. V češtině jsou dostupné práce vynikajících řádových historiků VLADIMÍR KOUDELKA: Dominik. Zvěstování Božího slova. Tišnov, Sursum 1992; Simon Tugwell: Svatý Dominik. Praha, Krystal OP 2008.
4 / V češtině také PAUL MURRAY: Nové víno dominikánské spirituality. Praha, Krystal OP 2010.
5 / HUMBERT Z ROMANS: O formaci kazatelů. Praha, Krystal OP 2016.
6 / Tímto autorem, který byl dalším vynikajícím historikem, se můžeme nechat provést dominikánskou spiritualitou ilustrovanou na výrazných postavách dějin dominikánského řádu, viz GUY BEDOUELLE: 9 tváří dominikánské svatosti. Praha, Krystal OP 2016.
7 / NORBERT SCHMIDT (ed.): Kristus v Getsemanech. Nově objevený gotický reliéf v kostele Nejsv. Salvátora. Praha – Řevnice, Krystal OP – Arbor vitae 2017.